Zlatá bula sicilská, vydaná 26. září 1212 v Basileji, patří k nejdůležitějším dokumentům českých dějin. Soubor tří listin, které vydal budoucí římský císař Fridrich II., potvrdil Přemyslu Otakaru I. dědičný královský titul a zároveň posílil postavení i samostatnost Českého království v rámci Svaté říše římské.
Zlatá bula sicilská s sebou přinesla řadu změn, které významně ovlivnily způsob panování českých králů. Právem je považována za jednu z nejdůležitějších listin české historie. Kdo ji vydal a z jakého důvodu? Proč se jí říká Zlatá bula sicilská? Co do ní přidal Karel IV. a kde je uchovaná? I to se dozvíte v tomto článku.
Co je Zlatá bula sicilská, kdo ji vydal a proč
Zlatá bula sicilská je soubor tří navzájem provázaných listin, kterými Fridrich II. Štaufský zaručil pro Přemysla Otakara I. dědičný královský titul, potvrdil ho jako českého krále a prohlásil jeho potomky za dědice českého trůnu.
- Kdo byl Fridrich II. Štaufský? Fridrich II. byl římský císař, král sicilský a titulární král jeruzalémský. Údajně se jednalo o velmi vzdělaného člověka, který patřil mezi nejmocnější, nejbohatší a nejuznávanější vládce v Evropě, avšak také se píše, že byl krutý, chamtivý a nakloněn více Mohamedově učení, nežli učení Ježíše Krista.
- Proč vydal Zlatou bulu sicilskou? Tehdy sedmnáctiletý mladík (žil v letech 1194–1250), někdy nazýván jako holobrádek z Apulie, vydal Zlatou bulu sicilskou, aby odměnil Přemysla za podporu v boji o říšskou královskou korunu. Tímto Fridrichovým činem získali Přemyslovci klid v panování na několik dalších let.
Právo na volbu panovníka
V listině také stojí, že císař či jeho následovníci korunují každého, koho si čeští pánové zvolí. Zlatou bulou sicilskou tedy bylo doslova zpečetěno i právo české šlechty na volbu panovníka.
Suverenita českého království
Osoba panovníka ale není to jediné, co tento historický dokument řeší. Najdete v něm i část věnovanou Českému království, kde císař potvrzuje jeho nedělitelnost, celistvost a suverenitu. Výsadou českého krále je od této chvíle taktéž jmenování pražských a olomouckých biskupů.
Druhá a třetí listina
O výše zmíněném se píše v hlavním privilegiu. Zlatá bula sicilská však sestává ještě ze dvou dalších listin, kdy první obsahuje soupis statků a zboží, které měl spolu s funkcí obdržet Přemysl Otakar I., a druhá popisuje privilegia jeho mladšího bratra, moravského markraběte Vladislava Jindřicha.
Politická situace před vznikem buly
Na přelomu 12. a 13. století panovala v Svatá říše římská dlouhodobá politická nestabilita. O říšskou korunu soupeřily dva významné rody: Štaufové a Welfové. Tento spor rozděloval říši a jednotlivá knížata často měnila své spojence podle aktuálního vývoje.
Také Přemysl Otakar I. během těchto konfliktů opakovaně podpořil různé kandidáty na římského krále. Nešlo však o náhodné kroky, ale o promyšlenou mocenskou strategii, díky níž si postupně upevňoval své postavení.
Rozhodující zlom nastal ve chvíli, kdy podpořil Fridrich II. Štaufský, tehdy ještě pouze římského krále usilujícího o plné uznání své moci v říši. Fridrich potřeboval získat podporu vlivných vládců, a proto byl ochoten nabídnout významná privilegia.
V roce 1212 tak výměnou za podporu potvrdil Přemyslu Otakarovi I. královský titul a udělil mu další zásadní práva. Tato dohoda byla stvrzena listinou, která vešla do dějin jako Zlatá bula sicilská.
Proč takový název – Zlatá bula sicilská
Proč se listina nazývá právě Zlatá bula sicilská? Každé slovíčko má v názvu svůj důvod.
Proč zlatá?
Ve Středověku bylo zlato synonymem důležitosti. Při pečetění listin proto měla zlatá pečeť mnohem větší význam než symbol vyražený do vosku. Na první pohled tak bylo zřejmé, že Zlatá bula sicilská obsahuje podstatné informace, které by se neměly brát na lehkou váhu.
Proč bula?
Bula (latinsky bulla) se od 13. století označovaly mimořádně důležité veřejnoprávní listiny (svitky) opatřené pečetí, které vydával papež nebo císař. V rámci církve se jako pečeť používalo nejčastěji olovo. Byzantští a římští císařové upřednostňovali při stvrzování významných dokumentů pečeť zlatou.
Pojem „papežská bula“ se užívá dodnes a týká se zásadních právních aktů papeže. Obvykle je tato bula slavnostně vyhlášena a opatřena olověnou pečetí.
Zajímavost: V antice znamenalo slovo bula pouzdro, které svobodní muži nosili na krku jako amulet. Později se v tomto pouzdře nosily kousky hlíny a pak vosk jako pečetidlo, aby se ochránily před vnějšími vlivy.
Proč sicilská?
Na Sicílii listina paradoxně nikdy nebyla. Fridrich II. Štaufský ji vydal 26. září 1212 v Basileji, švýcarském městě na hranicích Francie a Německa, během své cesty do německých částí Říše. A jelikož ještě oficiálně nebyl císařem, mohl listinu stvrdit pouze pečetí Sicilského království. Odtud je odvozeno přídavného jméno „sicilská“.
Proč je zlatá bula sicilská tak významnou listinou
České země, potažmo čeští králově měli touto listinou poprvé v historii právo na dědičný královský titul. Vedle toho Zlatá bula sicilská potvrzovala nedotknutelnost Českého státu a možnost volby panovníka.
Karel IV. k listině něco doplnil
Ve 14. století se Zlatá bula sicilská stala také podkladem pro Karla IV., který ji použil jako svou pojistku – aktualizovaná Zlatá bula sicilská obsahuje původní listinu od Fridricha II. Štaufského a navíc text Karla IV., v němž s ohledem na svou rodinu a budoucnost (neměl syna, a tedy dědice trůnu) zdůraznil, že je možný dědičný nárok na trůn také u dcer. Listina pak spolu s korunovačními klenoty přebývala pečlivě střežena na hradě Karlštejn.
Zlatá bula sicilská v bezpečí
Bezesporu se jedná o historické dědictví staré více než 800 let, které je potřeba střežit pro další generace. Vzhledem k tomu je nyní Zlatá bula sicilská uschována v bunkru Národního archívu a na světlo světa ji vynáší jen opravdu výjimečně.
Proč Zlatá bula sicilská vznikla
Zlatá bula sicilská nevznikla náhodou. Byla výsledkem politické dohody, která měla vyhovovat oběma stranám.
Fridrich II. potřeboval zajistit podporu významných vládců říše v boji o moc, zatímco Přemysl Otakar I. usiloval o stabilitu a posílení postavení českého státu. Vydáním buly tak Fridrich odměnil českého krále a zároveň si zajistil jeho loajalitu.
Dokument měl ale mnohem hlubší význam. Nešlo jen o jednorázovou odměnu, ale o systémové ukotvení postavení Českého království v rámci říše. Bula například:
- potvrdila dědičný královský titul českých panovníků,
- uznala právo české šlechty volit panovníka,
- garantovala suverenitu a nedělitelnost Českého království,
- omezila zásahy římského císaře do vnitřních záležitostí země.
Díky tomu se České království stalo stabilnějším a do značné míry nezávislým státním útvarem, což mělo zásadní dopad na jeho další vývoj.
Shrnutí článku
Zlatá bula sicilská patří mezi nejdůležitější dokumenty českých dějin. V roce 1212 jí Fridrich II. Štaufský potvrdil Přemyslu Otakarovi I. dědičný královský titul a výrazně posílil postavení Českého království.
Listina zajistila českým panovníkům stabilitu, omezila vliv císaře na vnitřní záležitosti země a zároveň potvrdila důležitá práva české šlechty, včetně volby krále. Její význam přetrval i v dalších stoletích. Pracoval s ní například Karel IV. a dodnes je považována za klíčový dokument formující českou státnost.
