Český a římsko-německý král a císař Svaté říše římské Karel IV. se nesmazatelně vryl do našich srdcí, historických spisů i učebnic. Vždyť právě on dal Praze její typickou tvář a pro své činy se stal symbolem, který si pravidelně připomínáme a jistě budeme připomínat i v budoucnu. Co charakterizuje Karla IV., prvního českého krále v roli císaře římské říše a posledního korunovaného burgundského krále?
1. Karel IV. se narodil v Praze v roce 1316
Konkrétně 14. května 1316. Rodiče Karla IV. byli tehdy mladí – král Jan Lucemburský měl dvacet a královna Eliška Přemyslovna, poslední Přemyslovec na českém trůně, byla o čtyři roky starší. Mimochodem, ze stejného rodu pocházel i první český král.
Rodištěm Karla IV. byla Praha. Zdaleka ale ještě ne tak velkolepá, jak ji známe nyní.
2. Původně se jmenoval Václav
Karel IV. nebyl odjakživa Karel. Do svých sedmi let používal jméno Václav podle předků z matčiny strany. Když ho otec poslal do Francie, byl na dvoře u svého strýce a kmotra Karla IV. Sličného. A právě jeho jméno si pozdější římský císař zvolil za své při biřmování.
3. Měl neradostné dětství
Sotva se Karel IV. naučil chodit, odtrhl jej jeho vlastní otec od matky, protože se bál konkurence ve vladaření. Aby jej šlechta nemohla dosadit na trůn, uvěznil jej Jan Lucemburský nejprve na hradě Loket a poté musel Karel několik let přebývat v domácím vězení na hradě Křivoklát.
S matkou se viděl naposledy ve svých šesti letech, těsně před odjezdem do Francie na jaře roku 1323. Když se po sedmi letech vrátil do českých zemích, Eliška Přemyslovna mezitím zemřela a láskyplného shledání se už bohužel nedočkali.
4. Karel IV. byl velmi vzdělaný muž
Dětství bez maminky bylo drsné a chladné, zato se mu na francouzském dvoře mezi příbuznými a na pařížské univerzitě otevřely možnosti jak k rozsáhlému vzdělání, tak k politickým i osobním kontaktům, které se mu v budoucnu hodily.
Plynně hovořil pěti jazyky – latinsky, francouzsky, italsky, německy a česky (v průběhu života se pak ale češtinu musel znovu učit), věnoval se diplomacii, umění vládnout a naučil se obratně zacházet se zbraněmi, taktizovat v bitvách a jezdit na koni. Jako jeden z mála panovníků uměl číst a psát.
5. Byl to rytíř a skvělý stratég
Když měl Karel 15 let, povolal jej otec počátkem roku 1331 do severní Itálie, aby uhájil lucemburské panství. Sice utržil četné rány a málem byl otráven, ale nakonec dosáhl vítězství a v 16 letech byl pasován na rytíře. Bojoval také například v bitvě u Kresčaku, ve které padl jeho otec Jan Lucemburský, obléhal Krakov, zúčastnil se tří křížových výprav nebo pronásledování lapky Mikuláše z Potštejna.
6. Český král a římský císař
Karel IV. vládl Svaté říši římské od r. 1355 do r. 1378, tedy až do své smrti. V době císařské korunovace už byl od r. 1346 českým a římsko-německým králem. Pro jeho moudré rozhodování a oblíbenost totiž padl do oka papeži Klimentu VI., se kterým se poznal a spřátelil ve Francii.
Česká královská korunovace se konala 2. září 1347. Po této ceremonii se v následujících letech pustil do upevnění českého státu, který byl od té doby znám jako Koruna česká, a připojování dalších oblastí – Horní a Dolní Lužice. K tomu používal zejména politickou a sňatkovou diplomacii.
Vedle toho se Karel IV. pyšnil i dalšími tituly. Roku 1333 mu jeho otec udělil na popud české šlechty titul moravského markraběte, v roce 1346 se stal lucemburských hrabětem, od roku 1355 se honosil titulem italský (lombardský) král a v roce 1365 získal titul burgundský (arelatský) král.
Vládl jako český král Karel I. a jako římský císař Karel IV. Před kým a po kom vládl? Najdete Karla IV. v tabulce českých králů?
7. Památky Karla IV.
Jako sídelní rezidenci si Karel IV. vybral Prahu, své rodné město. Možná právě proto se ji rozhodl zvelebit a učinit z ní srdce Evropy a důležitou metropoli.
Jaké stavby vznikaly či vzkvétaly pod taktovkou českého krále a císaře?
- Univerzita Karlova. Založil ji v r. 1348, čímž umožnil kvalitní vzdělání nejen pro České království, ale i pro okolní oblasti.
- Nechal opravit Pražský hrad a Svatovítskou katedrálu. Stavební dohled měli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř.
- Karlův most, tehdy zvaný Kamenný, se začal budovat v r. 1357. V plné kráse stál v r. 1402.
- Mezi mnoha hrady a zájmy se vyjímá nedobytný Karlštejn, kde nechal uložit korunovační klenoty a další cennosti.
- Nové Město pražské. Založil ho a sám vyprojektoval. Rozsah a rychlost, s jakou byl tento „nový Jeruzalém“ postaven, vzbuzuje obdiv dodnes. Centrem se stalo současné Karlovo náměstí.
- Máchovo jezero poblíž hradu Bezděk, který si velmi oblíbil.
- Karlovy Vary. Vznikly na místě, kde královští psi honili jelena, spadli do vody a uvařili se. Tak objevili termální prameny.
- Tzv. Hladová zeď na Petříně je symbolem nových pracovních příležitostí v době hladomoru.
V době Karlovy vlády patřila Praha k největším městům Evropy.
8. Manželky Karla IV.
Karel IV. měl čtyři manželky. Miloval prý ale jen jednu.
Blanka z Valois
První ženou Karla IV. byla francouzská princezna Blanka z Valois, s níž se seznámil a oženil během pobytu v Paříži. To mu nebylo ani 10 let. V 18 letech s ní zplodil první dceru Markétu a o sedm let později ještě Kateřinu.
Anna Falcká
Jelikož Karel IV. zastával sňatkovou politiku, stala se jeho druhou ženou Anna Falcká z rodu Wittelsbachů, s nimiž soupeřil o postavení v říši. Jejich společný syn Václav žil jen pouhý rok.
Anna Svídnická
Třetí manželka, čtrnáctiletá Anna Svídnická, dědička Svídnicka a Javořicka, mu dala syna a dědice Václava IV. Proslula svou krásou a Karel IV. ji prý velmi miloval. O to více pak truchlil po její smrti.
Alžběta Pomořanská
Čtvrtá a poslední Karlova manželka se jmenovala Alžběta Pomořanská (též Eliška, jak ji Karel, možná při vzpomínce na svou matku, často říkával), jež mu dala dva následníky trůnu – Zikmunda Lucemburského a Jana Zhořeleckého – a byla s ním až do jeho smrti roku 1378. V době svatby je dělil věkový rozdíl 31 let (Elišce bylo 16 a Karlovi 47 let). Sílu ale měla ohromnou. Údajně dokázala lámat podkovy, meče a brnění.
9. Karel IV. byl chytrý a pohledný muž
O Karlu IV. se říká, že byl nejen velmi sečtělý, vzdělaný, moudrý, statečný a spravedlivý, ale také velmi přitažlivý muž. Měřil kolem 175 cm, což bylo na jeho dobu poměrně dost (dnes je průměrná mužská výška 171 cm a rok od roku se toto číslo zvyšuje). Dobře stavěné a svalnaté tělo přitahovalo ženy a v mužích vzbuzovalo závist.
10. Dětí jako smetí. Tucet potomků Karla IV.
Karel IV. zplodil celkem dvanáct dětí. Někdy se uvádí jen jedenáct, protože třetí dítě s Annou Svídnickou zemřelo dříve, než dostalo jméno.
- Děti Karla IV. a Blanky z Valois: Markéta Lucemburská, Kateřina Lucemburská
- Dítě Karla IV. a Anny Falcké: Václav
- Děti Karla IV. a Anny Svídnické: Alžběta Lucemburská, Václav IV., chlapec beze jména (on i Anna zemřeli při porodu)
- Děti Karla IV. a Alžběty Pomořanské: Alžběta Lucemburská, Zikmund Lucemburský, Jan Zhořelecký, Karel, Markéta Lucemburská, Jindřich Lucemburský
Dospělého věku se dožili pouze tři synové. Mezi dva nejstarší, Václava IV. a Zikmunda Lucemburského, rozdělil Karel IV. svoji říši. Třetí syn Jan Zhořelecký zemřel ve 26 letech.
11. Karel IV. napsal vlastní životopis
Karel IV. patří mezi velmi úzký okruh středověkých panovníků, kteří po sobě zanechali autobiografické dílo. Jeho latinsky psaná Vita Caroli (Život Karla IV.) je považována za text vzniklý z velké části z jeho vlastní iniciativy a pod jeho přímým dohledem. Nejde jen o suchý výčet událostí, ale o osobní vyprávění o dětství, vládnutí, víře i životních zkouškách. Dílo mělo sloužit jako morální a politické ponaučení pro jeho syny, zejména Václava IV., a dodnes umožňuje nahlédnout na Karla IV. nejen jako panovníka, ale i jako člověka s pochybnostmi, strachy a hlubokou zbožností.
12. Zemřel v roce 1378
Karel IV., otec vlasti, jak se mu přezdívalo pro jeho zásluhy (byl obratný státník, podporoval vědu, umění aj.), zemřel 29. listopadu 1378 v 62 letech. Příčinou byl dle historiků zápal plic, který se přidal ke dně a zlomenině krčku stehenní kosti.
Protože během života vybudoval mnoho památek, stal se historicky nesmrtelným. Důkazem jeho oblíbenosti bylo honosné poslední rozloučení čítající několik významných obřadů za účasti vysoce postavených pánů. Pohřben je v královské kryptě v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, v bronzovém sarkofágu uprostřed. V největším pohřebišti českých panovníků jsou pochovány mj. i jeho čtyři manželky.
13. Pět zajímavostí o Karlu IV.
- Přežil pokus o vraždu – Jako ještě mladistvého se ho v Itálii pokusil otrávit člověk najatý nepřátelskou rodinou z Milána.
- Jednou dočasně ochrnul – Při rytířském turnaji údajně spadl z koně, přerazil si čelist a poškodil krční páteř. Ze zranění se víceméně zotavil, ale tato událost ho negativně ovlivnila až do konce života – jeho postava se zmenšila a nahrbila a hlavou mohl otáčet jen omezeně.
- Byl hluboce věřící – sbíral relikvie (pozůstatky světců nebo předměty spojené s jejich životem), modlil se a často meditoval. Možná částečně i proto, aby se vykoupil ze svých hříchů.
- Měl dokonalé zuby – až do své smrti měl všechny zuby a jen jeden malý zubní kaz.
- Miloval víno – v Čechách chtěl rozšířit vinařství, a tak zde dovezl starou burgundskou odrůdu. Mimo jiné především všeobecně známé Rulandské modré. Vedle toho nechal vystavit vinice na Mělnicku, Roudnicku a Mostecku.
Pravnuk Karla IV. jezdí do České republiky
Potomkem římské císaře, který o sobě v posledních letech dává hodně vědět, je 23letý Tadeáš Salvátor Habsbursko-Lotrinský, jež intenzivně navštěvuje Českou republiku. Naši zemi si zamiloval a prostřednictvím akcí a projektů navazuje na tradici svých předků. Kterých? Mrkněte se do podrobného rodokmenu, ve kterém kromě Karla IV. najdete třeba i královnu uherskou a českou Marii Terezii.
Tadeáš má rád českou náturu i památky. Baví ho technologie, miluje hudbu a mimo jiného se stará o rybníky a lesy na rodovém zámku v dolních Rakousích. Je příznivcem tradičními výlovu a spolu se svým otcem Andreasem Salvatorem se zasazuje o to, aby waldviertelské rybníkářství uznáno organizací UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví. Připomeňme, že zlaté období rybníkářství zažily české země hlavně v 16. století.
Nepleťte si je!
V české historii máme ještě jiného Karla, s nímž by se vám mohl Karel IV. plést. Stačí totiž přehodit číslice. Tím oním je Karel VI., o kterém jsme také psali článek. A velkolepá byla i jeho korunovace.
