Článek

Monarchie – co to je, základní dělení monarchií a státy s touto formou vlády v roce 2021

Monarchie neboli samovláda je s námi ve své podstatě už od dob faraonů, kteří vládli ve starém Egyptě a byli uctíváni jako božstvo. Její vnímání se postupně změnilo, nicméně své místo mezi formami vlády si monarchie udržela až do současnosti a najdeme ji nejen v Evropě, ale napříč celým světem. Co to monarchie je, jaké typy a druhy monarchií známe a kolik jich najdeme v roce 2021 v EU, v Evropě a na ostatních kontinentech?

Co je to monarchie

Monarchie je forma vlády, v níž monarcha (panovník) ztělesňuje nejvyššího představitele a symbol státu, jeho svrchovanosti a vládne doživotně, nebo do okamžiku, kdy se sám vzdá vlády (abdikuje). Panovník takto může vládnout absolutně, nebo s omezenými pravomocemi dle ústavy.

Král je obvykle také vrchním velitelem armády, povyšuje do šlechtického stavu, jmenuje soudce a osobně přijímá přísahu nově zvolených poslanců a senátorů. Jeho úloha jako hlavy státu je ale samozřejmě ještě mnohem širší.

Monarchie a její historie

Výraz monarchie pochází z řečtiny a poprvé jej použil Herodotos, první významný antický historik, kterému se podle Cicerona říká otec dějepisu. Monarchie byly nejběžnější formou vlády až do 20. století, než přišla první a druhá světová válka a většina z nich se stala republikou. Na začátku 20. století byly Francie, Švýcarsko a San Marino jedinými evropskými národy, které měly jako formu vlády republiku. Ve 21. století je tomu naopak a vlivem sílícího republikanismu a politickému mainstreamu jsou monarchie v menšině.

V nejranějších společnostech vládl obvykle jeden panovník, který měl v zásadě dvě funkce, mezi nimiž nebyl rozdíl: král a nejvyšší kněz. Až postupem času se tyto dvě role oddělily.

V některých historických státech existoval systém souběžného panování dvou či více panovníků: diarchie, duumvirát a triumvirát. Andorra je v současnosti jediná konstituční diarchie na světě. 

Význam monarchie a panovníka

Zejména ve Velké Británii můžeme vidět důležitost panovníka – stmeluje svůj národ a je pro něj jakousi uchopitelnou nadějí v lepší zítřky. Představuje nejen hlavu státu a symbol dané země, ale také pozitivní vzor, který se nemusí podbízet svým voličům. Svou zemi spravuje tak, aby ji mohl svému následníkovi předat v co nejlepším stavu. Monarchie je navíc ekonomicky úspornější a efektivnější, protože odpadají výdaje na volby a další zbytné procesy.

Zajímavosti o monarchii

  • Dnes má monarchu ve svém čele 44 suverénních států.
  • Panovnickými tituly jsou například král, císař, chán, chalífa, car nebo sultán.
  • Většina současných monarchií je konstitučních, v nichž panovník nemá prakticky žádné pravomoci a jeho role je spíše pouze ceremoniální.
  • Pokud je panovník mladistvý nebo nepřítomný, vládne místo něj regent (označení pro dočasného zástupce panovníka).

Dva typy následnictví v rámci monarchie

Dědičná monarchie

V rámci dědičné monarchie přechází odpovědnost a moc na následníka na základě dynastického původu. Výhodou je stabilita, předvídatelnost a okamžitá kontinuita vlády v případě smrti panovníka, protože do čela království nastupuje nejstarší potomek z generace, nebo jiný následník, který je znám již před svým nástupem na trůn (bratr, sestra, sestřenice, bratranec apod.). Nehrozí tak mocenské boje o trůn, jako tomu bylo ve starověku a středověku.

Většina monarchií stále upřednostňuje jen mužskou posloupnost.

V Evropě je nyní deset dědičných monarchií:

Belgie, Dánsko, Španělsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako, Nizozemí, Norsko, Švédsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Volená monarchie

Panovník je volen určenou skupinou šlechty. Mezi současné volené monarchie patří například Kambodža, Malajsie, Vatikán nebo Spojené arabské emiráty. V minulosti to byla například Samoa nebo Svatá říše římská. Ve středověku byla běžná volba krále cizince. Nevýhoda však tkvěla v tom, že takový král dostatečně neznal domácí poměry země, a tím rostla moc šlechty.

V případě, že královský rod vymře (po meči – poslední potomek rodu byl muž; po přeslici – poslední potomek rodu byla žena), pak také dochází k volbě krále.

V Evropě jsou nyní dvě volené monarchie:

Vatikán (papež zvolený na konkláve) a Andorra (technicky polovolená diarchie, přičemž hlavami státu jsou zvolený prezident Francie a biskup z Urgellu jmenovaný papežem).

Základní typy monarchií

Podle způsobu, jakým panovník vládne a zda se o svou moc s někým dělí, můžeme rozdělit monarchii do několika typů:

Absolutní (absolutistická) monarchie

  • Panovník má neomezenou (absolutní) moc. To znamená, že jeho rozhodnutí nepodléhají schválení ústavou nebo parlamentem. Rovněž má nejvyšší soudní a zákonodárnou moc a je nejvyšším vojenským velitelem.
  • Popularita absolutní monarchie upadla během Velké francouzské revoluci v letech 1789 a 1799, kdy byla nahrazena „vládou lidu“ a republikánstvím.
  • Po boku panovníkovi stojí při vládnutí rádcové (ministři financí, obrany a zahraničí).
  • Panovník je „legibus absolutus“ neboli „zákonu nadřazen“, což znamená, že zákonům, které sám vydává, nepodléhá.
  • Typickým příkladem moderní absolutní monarchie je Městský stát Vatikán.
  • Proslulý výrok absolutistického panovníka Ludvíka XIV. zvaného Král Slunce: „Stát jsem já“, který mluví za vše.

Stavovská monarchie (též stavovský stát)

  • Státní moc je rozdělena mezi panovníka a stavovský (zemský) sněm, v němž zasedají zástupci jednotlivých stavů – panstvo, rytířstvo, měšťané a kněží, kteří mají v rukou zákonodárnou moc, právo na povolání armády, výběr daní a volbu panovníka.
  • Panovník je vnímán především jako reprezentant státu a vrchní velitel vojsk.
  • V Evropě tato státní forma převládala ve 13. až 17. století.

Konstituční (ústavní) monarchie

  • Panovník má ústavou (konstitucí) omezenou moc a jeho role je spíše reprezentativní.
  • Činnost panovníka a jeho pravomoci dané psanou či nepsanou ústavou kontroluje parlament.
  • V Evropě panovník obvykle nerozhoduje o politických otázkách a neurčuje politické představitele. „Panovník panuje, ale nevládne“.
  • Nejstarší konstituční monarchii měli v dávných dobách Chetité.
  • V současné době je většina monarchií konstitučních.

Commonwealth realm (konstituční monarchie v personální unii)

  • Specifický typ konstituční monarchie složený z 16 států, které spadají do Britského společenství.
  • Formálně samostatné státy spojené osobou panovníka (v tomto případě královnou Alžbětou II.).

Polo-konstituční monarchie

  • Ústava dává panovníkovi moc vládnout s parlamentem i bez něj.
  • Za polo-konstituční monarchii jsou považovány Lichtenštejnsko a Monako, protože vládnoucí knížata mají stále významný vliv na politiku.

Parlamentní monarchie

  • Panovník má spíše symbolickou funkci, protože nesestavuje vládu a zpravidla nemá ani velký vliv na státní záležitosti, to vše řeší parlament a vláda.
  • Moc panovníka je omezena ústavou a parlamentem.

Dva typy monarchií podle svrchovanosti

  • Suverénní monarchie – nezávislé státy, v nichž je formou vlády monarchie, které mají právo vykonávat moc neomezeně na daném území.
  • Subnárodní monarchie (tradiční) – menší monarchie, které spadají pod správu některého uznaného nezávislého státu.

Seznam všech suverénních a subnárodních monarchií ve světě

Historické typy monarchií

  • Osvícenská monarchie – je typická upozaděním náboženství a celou řadou reforem, které kolem 18. století prosazovali osvícenští panovníci (tzv. revoluce shora). Nejvíce se osvícenský absolutismus projevil v Rakouské monarchii za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. a dále ve Španělsku, Portugalsku, Dánsku a v Prusku za vlády Fridricha II.
  • Habsburská monarchie (hovorově Rakouská monarchie, též Podunajská monarchie nebo jen Rakousko) – byla v letech 1526–1804 na území historického soustátí, jemuž vládla rakouská větev habsburské dynastie. Obyvatelstvem Habsburské monarchie byli Němci, Maďaři, Češi, Rumuni, Moravané, Slováci, Slovinci, Nizozemci, Italové, Poláci a Srbové.

V 18. století se tyto dva typy monarchií prolínají, jelikož v habsburské monarchii vládli osvícenští panovníci, např. již zmíněná Marie Terezie a její syn Josef II.

Druhy monarchií

Podle svého postavení v hierarchii můžeme monarchie rozdělit na několik druhů, které jsme seřadili sestupně od nejvyššího po nejnižší.

Císařství

Císařství stojí výše než království, a proto mohou být království jeho součástí (např. Svatá říše římská nebo Rakouské císařství). V čele císařství stojí císař, který v rámci hegemonie (nadvlády) má moc nad ostatními vládci s nižším hierarchickým panovnickým titulem.

Jediné samozvané císařství na světě: Japonsko.

Království

V čele království stojí král, což je po císaři druhá nejvyšší panovnická hodnost. Král je zpravidla nezávislý panovník, jehož královský titul se ve většině monarchií dědí.

Sedm evropských království v roce 2021: Dánsko, Norsko, Švédsko, Spojené království, Španělsko, Nizozemsko a Belgie. 

Velkovévodství

Velkovévodství je formou monarchie, v jejímž čele stojí velkovévoda. Z hlediska formální hierarchie je vévoda nižší než král, ale vyšší než vévoda. Velkovévodům přísluší oslovení královská Výsost.

Jedno evropské velkovévodství v roce 2021: Lucembursko.

Knížectví

Jedná se o svrchovaný stát s vlastním územím, v jehož čele stojí kníže. Kníže (kněžna) je označení vysokého šlechtického titulu. 

Tři evropská knížectví v roce 2021: Andorra, Lichtenštejnsko a Monako.

Hrabství

Hrabství byly původně správní celky, v jejichž čele stál hrabě. Slovem hrabství se obvykle překládá do češtiny i označení územních jednotek v Anglii, Irsku, Severním Irsku, Skotsku a Walesu (anglicky county).

Monarchie ve světě

V roce 2021 existuje 46 monarchií, z nichž 44 je členem Organizace spojených národů (OSN). Přibližně 23,3 % z celkového počtu uznaných svrchovaných (suverénních) států jsou monarchie.

12 monarchií v Evropě

Království

  • Belgické království
  • Dánské království
  • Nizozemské království
  • Norské království
  • Španělské království
  • Švédské království
  • Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Velkovévodství

  • Lucemburské velkovévodství

Knížectví

  • Andorrské knížectví
  • Lichtenštejnské knížectví
  • Monacké knížectví

Papežský stát

  • Městský stát Vatikán

Monarchie v rámci Commonwealth (království v čele s královnou Alžbětou II.)

  • Antigua a Barbuda
  • Austrálie
  • Bahamy
  • Barbados
  • Belize
  • Grenada
  • Jamajka
  • Kanada
  • Nový Zéland
  • Papua Nová Guinea
  • Svatá Lucie
  • Svatý Kryštof a Nevis
  • Svatý Vincenc a Grenadiny
  • Šalamounovy ostrovy
  • Tuvalu

Monarchie v Asii

Království

  • Bahrajn
  • Bhútán
  • Kambodža
  • Jordánsko
  • Saúdská Arábie
  • Thajsko
  • Tonga

Jiný druh monarchie

  • Japonsko (císařství)
  • Brunej (sultanát)
  • Omán (sultanát)
  • Kuvajt (emirát)
  • Katar (emirát) 
  • Spojené arabské emiráty (federace emirátů)

Monarchie v Africe (království)

  • Lesotho
  • Maroko
  • Svazijsko

Monarchie v Evropské unii

Evropská unie v současnosti zahrnuje 27 členských států a z toho šest monarchií: Belgii, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko (Spojené království vystoupilo z EU 31. ledna 2020).

Monarchie v České republice

Monarchie (České království nebo také Království české) jako státní útvar byla na území Čech přibližně od 13. století do roku 1918. První známou vládnoucí dynastií byli Přemyslovci a jako poslední jsou v dědičné linii známi Habsbursko-Lotrinkové (1780–1918). Mezi nimi se na českém trůnu vystřídali ještě Lucemburkové, Jagellonci a Habsburkové. Království oficiálně zaniklo roku 1918 vznikem Československa.

Kdo byl první český král?

I když měl český stát monarchii jako formu vlády naposledy přibližně před 100 lety, zavedení tohoto státního zřízení v moderní podobě má celou řadu výhod. Jak by vypadal přechod z republiky na monarchii?

Shrnující tabulka monarchií v Evropě v roce 2021

StátNástupnictvíTyp monarchieDruh monarchiePanovník
AndorraVolenéKonstitučníKnížectvíSpoluknížata: francouzský prezident Emmanuel Macron a urgellský biskup Joan Enric Vives Sicília
BelgieDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Filip
DánskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrálovna Markéta II.
LichtenštejnskoDědičnéPolo-konstitučníKnížectvíSuverénní kníže Hans Adam II.
LucemburskoDědičnéPolo-konstitučníVelkovévodstvíVelkovévoda Jindřich
MonakoDědičnéKonstitučníKnížectvíSuverénní kníže Albert II.
NizozemskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Vilém Alexandr
NorskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Harald V.
ŠpanělskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Filip VI.
ŠvédskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Karel XVI. Gustav
Velká Británie a Severní IrskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrálovna Alžběta II.
Městský stát VatikánVolenéAbsolutníPapežský stát; teokratická monarchiePapež František

Sdílejte článek:

Share on facebook
Facebook
Share on linkedin
LinkedIn

Sdílejte článek:

Share on facebook
Share on linkedin

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články