Zajímá nás Váš názor

Článek

Monarchie – co to je, základní dělení monarchií a státy s touto formou vlády v roce 2021

Monarchie neboli samovláda je s námi ve své podstatě už od dob faraonů, kteří vládli ve starém Egyptě a byli uctíváni jako božstvo. Její vnímání se postupně změnilo, nicméně své místo mezi formami vlády si monarchie udržela až do současnosti a najdeme ji nejen v Evropě, ale napříč celým světem. Co to monarchie je, jaké typy a druhy monarchií známe a kolik jich najdeme v roce 2021 v EU, v Evropě a na ostatních kontinentech?

Co je to monarchie

Monarchie je forma vlády, v níž monarcha (panovník) ztělesňuje nejvyššího představitele a symbol státu, jeho svrchovanosti a vládne doživotně, nebo do okamžiku, kdy se sám vzdá vlády (abdikuje). Panovník takto může vládnout absolutně, nebo s omezenými pravomocemi dle ústavy.

Král je obvykle také vrchním velitelem armády, povyšuje do šlechtického stavu, jmenuje soudce a osobně přijímá přísahu nově zvolených poslanců a senátorů. Jeho úloha jako hlavy státu je ale samozřejmě ještě mnohem širší.

Monarchie a její historie

Výraz monarchie pochází z řečtiny a poprvé jej použil Herodotos, první významný antický historik, kterému se podle Cicerona říká otec dějepisu. Monarchie byly nejběžnější formou vlády až do 20. století, než přišla první a druhá světová válka a většina z nich se stala republikou. Na začátku 20. století byly Francie, Švýcarsko a San Marino jedinými evropskými národy, které měly jako formu vlády republiku. Ve 21. století je tomu naopak a vlivem sílícího republikanismu a politickému mainstreamu jsou monarchie v menšině.

V nejranějších společnostech vládl obvykle jeden panovník, který měl v zásadě dvě funkce, mezi nimiž nebyl rozdíl: král a nejvyšší kněz. Až postupem času se tyto dvě role oddělily.

V některých historických státech existoval systém souběžného panování dvou či více panovníků: diarchie, duumvirát a triumvirát. Andorra je v současnosti jediná konstituční diarchie na světě. 

Význam monarchie a panovníka

Zejména ve Velké Británii můžeme vidět důležitost panovníka – stmeluje svůj národ a je pro něj jakousi uchopitelnou nadějí v lepší zítřky. Představuje nejen hlavu státu a symbol dané země, ale také pozitivní vzor, který se nemusí podbízet svým voličům. Svou zemi spravuje tak, aby ji mohl svému následníkovi předat v co nejlepším stavu. Monarchie je navíc ekonomicky úspornější a efektivnější, protože odpadají výdaje na volby a další zbytné procesy.

Zajímavosti o monarchii

  • Dnes má monarchu ve svém čele 44 suverénních států.
  • Panovnickými tituly jsou například král, císař, chán, chalífa, car nebo sultán.
  • Většina současných monarchií je konstitučních, v nichž panovník nemá prakticky žádné pravomoci a jeho role je spíše pouze ceremoniální.
  • Pokud je panovník mladistvý nebo nepřítomný, vládne místo něj regent (označení pro dočasného zástupce panovníka).

Dva typy následnictví v rámci monarchie

Dědičná monarchie

V rámci dědičné monarchie přechází odpovědnost a moc na následníka na základě dynastického původu. Výhodou je stabilita, předvídatelnost a okamžitá kontinuita vlády v případě smrti panovníka, protože do čela království nastupuje nejstarší potomek z generace, nebo jiný následník, který je znám již před svým nástupem na trůn (bratr, sestra, sestřenice, bratranec apod.). Nehrozí tak mocenské boje o trůn, jako tomu bylo ve starověku a středověku.

Většina monarchií stále upřednostňuje jen mužskou posloupnost.

V Evropě je nyní deset dědičných monarchií:

Belgie, Dánsko, Španělsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako, Nizozemí, Norsko, Švédsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Volená monarchie

Panovník je volen určenou skupinou šlechty. Mezi současné volené monarchie patří například Kambodža, Malajsie, Vatikán nebo Spojené arabské emiráty. V minulosti to byla například Samoa nebo Svatá říše římská. Ve středověku byla běžná volba krále cizince. Nevýhoda však tkvěla v tom, že takový král dostatečně neznal domácí poměry země, a tím rostla moc šlechty.

V případě, že královský rod vymře (po meči – poslední potomek rodu byl muž; po přeslici – poslední potomek rodu byla žena), pak také dochází k volbě krále.

V Evropě jsou nyní dvě volené monarchie:

Vatikán (papež zvolený na konkláve) a Andorra (technicky polovolená diarchie, přičemž hlavami státu jsou zvolený prezident Francie a biskup z Urgellu jmenovaný papežem).

Základní typy monarchií

Podle způsobu, jakým panovník vládne a zda se o svou moc s někým dělí, můžeme rozdělit monarchii do několika typů:

Absolutní (absolutistická) monarchie

  • Panovník má neomezenou (absolutní) moc. To znamená, že jeho rozhodnutí nepodléhají schválení ústavou nebo parlamentem. Rovněž má nejvyšší soudní a zákonodárnou moc a je nejvyšším vojenským velitelem.
  • Popularita absolutní monarchie upadla během Velké francouzské revoluci v letech 1789 a 1799, kdy byla nahrazena „vládou lidu“ a republikánstvím.
  • Po boku panovníkovi stojí při vládnutí rádcové (ministři financí, obrany a zahraničí).
  • Panovník je „legibus absolutus“ neboli „zákonu nadřazen“, což znamená, že zákonům, které sám vydává, nepodléhá.
  • Typickým příkladem moderní absolutní monarchie je Městský stát Vatikán.
  • Proslulý výrok absolutistického panovníka Ludvíka XIV. zvaného Král Slunce: „Stát jsem já“, který mluví za vše.

Stavovská monarchie (též stavovský stát)

  • Státní moc je rozdělena mezi panovníka a stavovský (zemský) sněm, v němž zasedají zástupci jednotlivých stavů – panstvo, rytířstvo, měšťané a kněží, kteří mají v rukou zákonodárnou moc, právo na povolání armády, výběr daní a volbu panovníka.
  • Panovník je vnímán především jako reprezentant státu a vrchní velitel vojsk.
  • V Evropě tato státní forma převládala ve 13. až 17. století.

Konstituční (ústavní) monarchie

  • Panovník má ústavou (konstitucí) omezenou moc a jeho role je spíše reprezentativní.
  • Činnost panovníka a jeho pravomoci dané psanou či nepsanou ústavou kontroluje parlament.
  • V Evropě panovník obvykle nerozhoduje o politických otázkách a neurčuje politické představitele. „Panovník panuje, ale nevládne“.
  • Nejstarší konstituční monarchii měli v dávných dobách Chetité.
  • V současné době je většina monarchií konstitučních.

Commonwealth realm (konstituční monarchie v personální unii)

  • Specifický typ konstituční monarchie složený z 15 států, které spadají do Britského společenství.
  • Formálně samostatné státy spojené osobou panovníka (v tomto případě královnou Alžbětou II.).

Polo-konstituční monarchie

  • Ústava dává panovníkovi moc vládnout s parlamentem i bez něj.
  • Za polo-konstituční monarchii jsou považovány Lichtenštejnsko a Monako, protože vládnoucí knížata mají stále významný vliv na politiku.

Parlamentní monarchie

  • Panovník má spíše symbolickou funkci, protože nesestavuje vládu a zpravidla nemá ani velký vliv na státní záležitosti, to vše řeší parlament a vláda.
  • Moc panovníka je omezena ústavou a parlamentem.

Dva typy monarchií podle svrchovanosti

  • Suverénní monarchie – nezávislé státy, v nichž je formou vlády monarchie, které mají právo vykonávat moc neomezeně na daném území.
  • Subnárodní monarchie (tradiční) – menší monarchie, které spadají pod správu některého uznaného nezávislého státu.

Seznam všech suverénních a subnárodních monarchií ve světě

Historické typy monarchií

  • Osvícenská monarchie – je typická upozaděním náboženství a celou řadou reforem, které kolem 18. století prosazovali osvícenští panovníci (tzv. revoluce shora). Nejvíce se osvícenský absolutismus projevil v Rakouské monarchii za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. a dále ve Španělsku, Portugalsku, Dánsku a v Prusku za vlády Fridricha II.
  • Habsburská monarchie (hovorově Rakouská monarchie, též Podunajská monarchie nebo jen Rakousko) – byla v letech 1526–1804 na území historického soustátí, jemuž vládla rakouská větev habsburské dynastie. Obyvatelstvem Habsburské monarchie byli Němci, Maďaři, Češi, Rumuni, Moravané, Slováci, Slovinci, Nizozemci, Italové, Poláci a Srbové.

V 18. století se tyto dva typy monarchií prolínají, jelikož v habsburské monarchii vládli osvícenští panovníci, např. již zmíněná Marie Terezie a její syn Josef II.

Druhy monarchií

Podle svého postavení v hierarchii můžeme monarchie rozdělit na několik druhů, které jsme seřadili sestupně od nejvyššího po nejnižší.

Císařství

Císařství stojí výše než království, a proto mohou být království jeho součástí (např. Svatá říše římská nebo Rakouské císařství). V čele císařství stojí císař, který v rámci hegemonie (nadvlády) má moc nad ostatními vládci s nižším hierarchickým panovnickým titulem.

Jediné samozvané císařství na světě: Japonsko.

Království

V čele království stojí král, což je po císaři druhá nejvyšší panovnická hodnost. Král je zpravidla nezávislý panovník, jehož královský titul se ve většině monarchií dědí.

Sedm evropských království v roce 2021: Dánsko, Norsko, Švédsko, Spojené království, Španělsko, Nizozemsko a Belgie. 

Velkovévodství

Velkovévodství je formou monarchie, v jejímž čele stojí velkovévoda. Z hlediska formální hierarchie je vévoda nižší než král, ale vyšší než vévoda. Velkovévodům přísluší oslovení královská Výsost.

Jedno evropské velkovévodství v roce 2021: Lucembursko.

Knížectví

Jedná se o svrchovaný stát s vlastním územím, v jehož čele stojí kníže. Kníže (kněžna) je označení vysokého šlechtického titulu. 

Tři evropská knížectví v roce 2021: Andorra, Lichtenštejnsko a Monako.

Hrabství

Hrabství byly původně správní celky, v jejichž čele stál hrabě. Slovem hrabství se obvykle překládá do češtiny i označení územních jednotek v Anglii, Irsku, Severním Irsku, Skotsku a Walesu (anglicky county).

Monarchie ve světě

V roce 2021 existuje 46 monarchií, z nichž 44 je členem Organizace spojených národů (OSN). Přibližně 23,3 % z celkového počtu uznaných svrchovaných (suverénních) států jsou monarchie.

12 monarchií v Evropě

Království

  • Belgické království
  • Dánské království
  • Nizozemské království
  • Norské království
  • Španělské království
  • Švédské království
  • Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Velkovévodství

  • Lucemburské velkovévodství

Knížectví

  • Andorrské knížectví
  • Lichtenštejnské knížectví
  • Monacké knížectví

Papežský stát

  • Městský stát Vatikán

Monarchie v rámci Commonwealth (království v čele s královnou Alžbětou II.)

  • Antigua a Barbuda
  • Austrálie
  • Bahamy
  • Belize
  • Grenada
  • Jamajka
  • Kanada
  • Nový Zéland
  • Papua Nová Guinea
  • Svatá Lucie
  • Svatý Kryštof a Nevis
  • Svatý Vincenc a Grenadiny
  • Šalamounovy ostrovy
  • Tuvalu

Novinka: Barbados byl až do nedávna konstituční monarchií jako součást Commonwealth společenství. 30. listopadu 2021 se však po 55 letech od vyhlášení nezávislosti stal republikou a na pozici hlavy státu vystřídala královnu Alžbětu II. prezidentka Sandra Masonová.

Monarchie v Asii

Království

  • Bahrajn
  • Bhútán
  • Kambodža
  • Jordánsko
  • Saúdská Arábie
  • Thajsko
  • Tonga

Jiný druh monarchie

  • Japonsko (císařství)
  • Brunej (sultanát)
  • Omán (sultanát)
  • Kuvajt (emirát)
  • Katar (emirát) 
  • Spojené arabské emiráty (federace emirátů)

Monarchie v Africe (království)

  • Lesotho
  • Maroko
  • Svazijsko

Monarchie v Evropské unii

Evropská unie v současnosti zahrnuje 27 členských států a z toho šest monarchií: Belgii, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko (Spojené království vystoupilo z EU 31. ledna 2020).

Monarchie v České republice

Monarchie (České království nebo také Království české) jako státní útvar byla na území Čech přibližně od 13. století do roku 1918. První známou vládnoucí dynastií byli Přemyslovci a jako poslední jsou v dědičné linii známi Habsbursko-Lotrinkové (1780–1918). Mezi nimi se na českém trůnu vystřídali ještě Lucemburkové, Jagellonci a Habsburkové. Království oficiálně zaniklo roku 1918 vznikem Československa.

Kdo byl první český král?

I když měl český stát monarchii jako formu vlády naposledy přibližně před 100 lety, zavedení tohoto státního zřízení v moderní podobě má celou řadu výhod. Jak by vypadal přechod z republiky na monarchii?

Shrnující tabulka monarchií v Evropě v roce 2021

StátNástupnictvíTyp monarchieDruh monarchiePanovník
AndorraVolenéKonstitučníKnížectvíSpoluknížata: francouzský prezident Emmanuel Macron a urgellský biskup Joan Enric Vives Sicília
BelgieDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Filip
DánskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrálovna Markéta II.
LichtenštejnskoDědičnéPolo-konstitučníKnížectvíSuverénní kníže Hans Adam II.
LucemburskoDědičnéPolo-konstitučníVelkovévodstvíVelkovévoda Jindřich
MonakoDědičnéKonstitučníKnížectvíSuverénní kníže Albert II.
NizozemskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Vilém Alexandr
NorskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Harald V.
ŠpanělskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Filip VI.
ŠvédskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrál Karel XVI. Gustav
Velká Británie a Severní IrskoDědičnéKonstitučníKrálovstvíKrálovna Alžběta II.
Městský stát VatikánVolenéAbsolutníPapežský stát; teokratická monarchiePapež František

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Sdílejte článek:

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Kulatý stůl

Druhá společná diskuze

Video záznam

Druhý Kulatý stůl byl ve znamení monarchie 21. století a poprvé proběhl s živým publikem v hledišti. Debata to byla vskutku zajímavá! Zazněly názory na českou šlechtu, cenu královské rodiny nebo pravomoce panovníka. Setkání se zúčastnilo pět odborníků.