Thadeus Salvator Habsburg-Lothringen – jméno, které vypadá jako by vypadlo z učebnice dějepisu. Ovšem pozor, Thadeus je teprve třiadvacetiletý mladík, který se narodil ve Vídni a skromně o sobě říká, že je zkrátka jen obyčejný člověk se zajímavou historií.
Prvních deset let svého života strávil tento potomek českých králů ve Waldviertelu, na severozápadě Dolních Rakous. Jeho rodným jazykem je němčina, velmi kladný vztah má ale i k Česku, za což vděčí zejména jeho rodičům.
Česko je pro Tadeáše fascinující
„Rodiče chtěli, abych se odmalička učil česky. Proto jsem chodil na základní školu v Českých Velenicích, ale bohužel jsem postupem času jazyk pozapomněl,” vzpomíná Thadeus, kterému v Česku ale nikdo neřekne jinak, než Tadeáš. Nyní se pravnuk českého krále učí česky znovu, ale jak sám říká, není to zrovna lehký jazyk.
Česko pro něj prý bylo vždy fascinující zemí. „Mám jen samé dobré vzpomínky a obdivuji českou kulturu. Od skvělých umělců přes fantastické hrady a historii. Češi jsou velmi přátelští a šikovní lidé,” říká s úsměvem. Vzhledem k tomu, že Tadeáš vyrůstal v pohraničí, všímá si spousty podobností. „Kvůli železné oponě ale byla kulturní výměna omezená. Doufám, že jednoho dne se rány minulosti zcela zahojí,” konstatuje Tadeáš.
Elektrotechnik s vášní k hudbě
Mladíkův otec, Andreas Salvator Habsburg-Lothringen, který se specializuje na vodní hospodářství a zejména raky, se narodil na zámku Persenbeug do velké rodiny (měl dvanáct sourozenců). Život na zámku přinášel lecjaká překvapení. „Dokonce tam měli svého ducha, něco jako je v Česku Bílá paní”, vypráví Tadeáš. Andreas žil několik let ve Španělsku, ale kvůli svým dětem se rozhodl vrátit zpět do Dolních Rakous, konkrétně do Gmündu, kde zdědil rodový zámek. Ten byl ale v dobu, kdy ho dostal do vlastnictví, ruinou. Vliv na to měla zejména sovětská okupace.
V současné době Tadeáš studuje bakalářský obor elektrotechniky ve Vídni. Technologie ho zajímají už dlouho, takže pro něj bylo toto zaměření jasná volba. Jeho velkou vášní je hudba. „Moc rád hraji na piano a kytaru,” dodává Tadeáš. Vedle toho má ale další povinnosti jako například hospodaření s rybníky a lesy, které má jeho rodina na starost. „Jde o rybníky, které byly vybudovány ve 13. století, stále lovíme tradičními metodami.”
Tadeáš Salvator Habsbursko-Lotrinský se věnuje i rybníkářství
Tradiční výlov je ostatně i tématem projektu, na kterém pracuje se svým otcem: „Stejně jako zhruba 1800 dalších rybníků v severním Dolním Rakousku má i rybníkářství na panství Gmünd 800 let starou tradici,” říká Thadeus. Ručně hloubené rybníky jsou pro Habsbursko-Lotrinsko kulturním bohatstvím, které by se podle něj a jeho otce mělo nejen zachovat, ale také rozšířit do celého světa.
„Pokud nebudeme udržovat to, co nám bylo předáno, čas promění vše v prach.”
Už 3 roky se proto zasazují o to, aby bylo waldviertelské rybníkářství uznáno organizací UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví. „Projekt je pro mě důležitý, protože minulost nese odpovědnost za současnost. Pokud nebudeme udržovat to, co nám bylo předáno, čas promění vše v prach. To platí ve všech ohledech,” zamýšlí se Tadeáš.
