Zajímá nás Váš názor

Článek

Rod Lobkowiczů – jakou roli hrál v českých dějinách a co dělají jeho potomci dnes

Lobkowiczové jsou jedním z nejstarších a zároveň nejznámějších českých šlechtických rodů. Jejich jméno nese množství památek a dodnes mají velký vliv na českou kulturu. Ačkoli část z nich po komunistickém převratu odešla do zahraničí, mnozí se vrátili a žijí v Čechách. Kdo jsou významní Lobkowiczové dnes a jak žijí?

Původ šlechtického rodu Lobkowiczů

Historie rodu sahá až do 14. století k rytíři Mareši z Újezda, který byl prvním známým prapředkem Lobkowiczů. Jeho syn Mikuláš, ačkoli zvaný Chudý, získal díky přízni krále Václava IV. tvrz Lobkovice (součást dnešní Neratovic u Mělníka) a podle jejího jména začal používat přídomek „z Lobkovic“. Od krále pak dostal ještě několik statků, například hrad Hasištejn. Díky Mikulášovi se z nepříliš významné rytířské rodiny začal stávat přední panský rod.

Popel jsem a popel budu

Po smrti Mikuláše se Lobkowiczové rozdělili na dvě větve – Hasištejnští z Lobkowicz a Popelové z Lobkowicz. Mezi významné potomky patřil například Bohuslav Hasištejnský z Lobkowicz, který byl slavným objevitelem, autorem mnoha renesančních cestopisů. Ačkoli v průběhu 17. století přestala větev Popelů své jméno užívat, rodovým heslem zůstalo: „Popel jsem a popel budu“.

Lobkowiczové hráli v českých dějinách významnou úlohu, bylo mezi nimi několik knížat Svaté říše římské a nejvyšší kancléř Království českého. Řada z nich byla také držitelem nejvyššího vyznamenání habsburského domu, Řádu zlatého rouna. Jedním z nich byl první lobkowiczký kníže Zdeněk Vojtěch Popel, který se oženil s Polyxenou Rožmberskou z Pernštejna a spojil tak dva tehdejší nejmocnější české šlechtické rody. Pár spolu už tehdy bydlel na Pražském hradě v paláci dodnes zvaném Lobkowiczký.

V polovině 18. století se rod opět rozdělil na dvě lobkovické knížecí rodiny, mělnickou a roudnickou, z níž se posléze oddělily větve křimická a dolnobeřkovická.

Lobkowiczové v Československu

Horší časy Lobkowiczům nastaly se zánikem habsburské monarchie. Při pozemkové reformě v roce 1918 přišli o 80 % všech svých pozemků, za které od státu dostali peněžitou náhradu (podrobněji v článku České šlechtické rody). Za druhé světové války odmítli Lobkowiczové kolaborovat a Maximilian Lobkowicz se stal velvyslancem československé exilové vlády v Londýně. Byl mu zabaven veškerý majetek a ze zámku v Roudnici se stal výcvikový tábor pro německou mládež. Ačkoli mu byly statky po válce vráceny, komunisté je vyvlastnili jen o tři roky později. Část Lobkowiczů se rozhodla navzdory perzekucím zůstat, mnoho z nich však emigrovalo.

Lobkowiczové po roce 1989

Po sametové revoluci se někteří Lobkowiczové vrátili a získali v restitucích část svého majetku zpět. V současnosti vlastní zámky Mělník, Roudnice nad Labem, Lobkovice a Nelahozeves, dále hrad Střekov či Lobkovický palác na Pražském hradě nebo horu Říp. Svůj majetek otevírají veřejnosti a starají se o české kulturní dědictví.

Současní Lobkowiczové v Česku

William Lobkowicz (* 1961)

William Lobkowicz se vrátil do Česka, země svých předků, ihned po sametové revoluci a začal pracovat na záchraně rodinného dědictví. Založil instituci House of Lobkowicz, prostřednictvím které sdílí jedinečné a rozsáhlé rodové sbírky se světem. Na začátku 90. let se rodině podařilo většinu předmětů dohledat a získat zpět do svých rukou. Poprvé v historii je pak jako celek zpřístupnili veřejnosti. Sbírky obsahují výtvarná a hudební díla nebo historické zbraně, součástí je také knihovna s více než 65 tisíci svazky

Mnoho předmětů ze sbírek je vystaveno ve stálých expozicích v Lobkowiczkém paláci (ze kterého rodina vybudovala vyhledávané kulturní centrum) na Pražském hradě a na zámku v Nelahozevsi. Většinu finančních prostředků investuje rodina zpět do velmi náročné obnovy a také údržby svých rodinných sbírek a sídel, mnoho z nich bylo poškozeno následky komunistického režimu. House of Lobkowicz také pořádá mnoho vzdělávacích a kulturních akcí pro veřejnost, o které se stará Williamova manželka Alexandra. 

William Lobkowicz jr. (* 1994)

Je synem výše zmíněného Williama Lobkowicze a společně s otcem pracuje na rozvoji českého kulturního dědictví. Systematicky se podílí na digitalizaci a zpřístupnění rozsáhlých rodových sbírek veřejnosti. S rodinou spravuje například rodný dům Antonína Dvořáka a podle svých slov doufá, že „Nelahozeves jednou bude na kulturní mapě světa“.

Jaroslav Lobkowicz (*1942)

Zůstal po komunistickém převratu v Československu, a protože nemohl studovat vysokou školu, vyučil se opravářem televizorů. Emigroval v roce 1968 do Mnichova. Po návratu do Československa začal na navrácených pozemcích podnikat v zemědělství a potravinářství a zapojil se do politiky. Byl českým poslancem, v letech 1998 až 2006 za KDU-ČSL a v letech 2010 až 2017 za TOP 09. Později se stal zastupitelem Plzeňského kraje, v současné době již není politicky aktivní.

Jiří Lobkowicz (*1965)

Je finančník a politik. Angažoval se v české i evropské politice, mezi lety 2001 a 2009 byl předsedou politické strany Cesta změny, posléze se stal místopředsedou Strany evropských demokratů, skupiny Evropského parlamentu. Je rovněž rytířem v Řádu maltézských rytířů.

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Sdílejte článek:

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Kulatý stůl

Druhá společná diskuze

Video záznam

Druhý Kulatý stůl byl ve znamení monarchie 21. století a poprvé proběhl s živým publikem v hledišti. Debata to byla vskutku zajímavá! Zazněly názory na českou šlechtu, cenu královské rodiny nebo pravomoce panovníka. Setkání se zúčastnilo pět odborníků.