Česká mše vánoční

Ponořte se s námi do vánoční atmosféry a nalaďte se na klidný Štědrý den. Přijďte si 21. 12. poslechnout Rybovku – kouzelnou vánoční mši Jakuba Jana Ryby.

Článek

Republika ve víru prezidentské volební kampaně. Copak to nejde jinak?

Do rozhodujícího momentu výběru hlavy státu nám zbývá necelý měsíc. Přesně tolik času tedy mají oprávnění obyvatelé Česka, aby se definitivně rozhodli, jestli podpoří některého z kandidátů, nebo se raději celé té politováníhodné taškařice vůbec nezúčastní. S ohledem na dosavadní dění totiž prezidentskou volbu nelze pojmenovat jinak. Stačí si zrekapitulovat dění z posledních pár týdnů.

Prolog k zodpovědnosti voliče

Výběr „prvního mezi rovnými“ nepochybně náleží k důležitým politickým aktům a občané jsou si toho vědomi. Proto je zcela zásadní vybírat zodpovědně. Seznámit se s osobností každého z kandidátů, s jejich názory, psychologickými profily, minulými i současnými vztahy k lidem, k firmám nebo politickým stranám. 

Toto „seznamování se“ se překrývá s „horkou“ fází kampaně, kdy jsou kandidátům pokládány otázky „na tělo“. A kdy se kandidáti mezi sebou argumentačně střetávají ve veřejných diskuzích. Ano, chce to čas. A ne málo. A schopné, nezaujaté a kritické novináře. Obojí nám ale schází.

Chaos v kandidátech

Aby tato klíčová etapa kampaně nastala, musíme nejprve ukončit fázi nominační. Občané musí vědět, kdo se o prezidentskou funkci skutečně utká. Už zde máme první kámen úrazu. 

Nejen že jsou požadavky pro registraci kandidátů nespravedlivé, neboť některým stačilo mít za sebou dostatečně početnou politickou lobby. Ale ještě před pár dny došlo k zániku, případně obnově některých registrací ze strany Nejvyššího správního soudu. A je docela možné, že ještě nějaký ten kandidát přibude. Jen měsíc před volbou! Horká fáze tak zdaleka nedosáhne kvality, jakou bychom si přáli.

Co všechno ještě nevíme?

Nevadí, zasvěcené informace k nám mohou proudit alespoň o kandidátech již schválených. Ani to se ale neděje. Stačí si důkladně pročíst rozhovory s nimi v našich nejvlivnějších médiích. 

Jistě, každý se holedbá, jak se zasadí o to, aby lidé měli z čeho platit účty (recept nenabízejí, ostatně v úřadu prezidenta na to ani nemají páky), jak je jejich prioritou bezpečnostní otázka (jako by se o míru rozhodovalo u nás), přičemž někteří přisazují i nejasné výroky o rozřešení klimatické otázky nebo o zahraničně-politické orientaci. Jen líbivá slova. Žádné závazky, ani nic určitého. 

To hlavní jsme se ale zatím nedozvěděli. Jaké zájmové skupiny za jednotlivými kandidáty stojí? Jaké cíle sledují? A co si od nich slibují? Máme sice pár indicií, některé věci se skrýt nedají, ale detailní poznatky schází. Investigativní žurnalistika mlčí. Ale není všem dnům konec, třeba se dočkáme o štědrovečerní nadílce.

Co už naopak víme

Skepsi stranou. Něco přece jenom víme. Máme různé výroky a reakce kandidátů v souvislostí s pár poznatky, jež vypluly na povrch, případně vyjádření v souvislosti s politickým děním. Není toho mnoho. A není to nijak radostné. Alespoň v případě těch kandidátů, jež se nyní nacházejí ve světlech mediálních reflektorů. 

Občan by nečekal, že budou kandidáti na nejvyšší funkci ve státě dělat školácké chyby. Schovávat hlavu do písku, mlžit, že nebudou schopni přiznat chybu a při rozdávání pokory se asi někteří z nich někde zapomněli. Že není Měsíc planeta, to se snad ještě dá odpustit, když jste oligarcha. No ale stejně, máme na víc, ne?

Přesto o některých aspektech prezidentské kampaně máme poměrně věrohodné údaje: o financování. To podstatné jsme se sice o kandidátech pár týdnů před volbou zatím nedozvěděli, zato na nás vyretušované obličeje kandidátů v obludné velikosti vykukují ze všech stran, na ulicích, u silnic, i doma, když otevřeme oblíbené webové portály. 

Není se kam ukrýt. Podobizny samozřejmě doprovázejí nic neříkající hesla, vymyšlená mistry na vymývání mozků, kteří zažívají zlaté časy. Buďme konkrétní. Podle týden starých dat kandidáti utratili v kampani něco přes padesát milionů korun. Téměř polovina z té sumy pak připadá na Petra Pavla, okolo deseti milionů utratil Jaroslav Bašta a k osmi milionům směřuje kampaň Danuše Nerudové.

Antibabiš a blbá nálada

Co nás ale může mrzet ještě více než desítky milionů vyhozených oknem, je blbá nálada, zloba a řevnivost, které útočí na lásku mezi lidmi, kamarádství i na klid v rodinách, které v nelehkých časech, jaké zažíváme, naše společnost tak moc potřebuje. Pro sociální sítě ta míra nelásky platí dvojnásob. 

Antipatie narůstá s tím, jak se nám politické tábory přeskupují. Zpočátku se zdálo, že veškerou zlobu absorbuje zápas „antibabišovců“ se sympatizanty expremiéra. Nyní se ale rozhořel konflikt také o post vyzyvatele, o hlavního Antibabiše. Za vším stojí další z nástrojů pro manipulaci veřejností – předvolební průzkumy voličských preferencích. Někteří lidé na jejich základě nabyli přesvědčení, že mohou ostatním diktovat, koho v rámci správného „antibabišovství“ podpořit, který kandidát by měl zápas vzdát. Těžko říct, jak dlouho budeme srdce zasažená touto blbou náladou léčit.

Když do výběru zasahují státní instituce

Nešťastně nastavený systém pro výběr hlavy státu může mít ale i dlouhodobější a závažnější negativní dopady na naši společnost, než je blbá nálada a nekompetentní osoba na Pražském hradě. Do procesu registrace kandidátů totiž postupně zasáhlo – a asi ještě zasáhne – několik státních institucí

Nejprve tak velmi kontroverzním způsobem učinilo Ministerstvo vnitra, které dalo stopku vybraným kandidátům z důvodu formálních nedostatků v nasbíraných podpisech. Následně vše prověřil volební senát Nejvyššího správního soudu, jenž rozhodnutí ministerstva ve dvou případech zrušil, jiné upravil. I mezi soudci volebního senátu ale panovala nejednota. 

Současně se senát Nejvyššího správního soudu vyjádřil k nedostatkům procedury vedoucí k registraci kandidáta. Varoval, že spíš než „svátek demokracie“ může být jejím výsledkem prohloubení deziluze u části společnosti, posílení nedůvěry v politický a ústavní systém, ale také růst „radikálních, extremistických a antisystémových názorů a postojů“. 

Některé případy zrušených registrací navíc ještě projedná Ústavní soud. Je téměř jisté, že se jeho rozhodnutí neobejde bez podezření, že jeho výsledek byl dílem politické objednávky.

Pyrrhovo vítězství na obzoruS ohledem na tyto okolnosti už je prakticky jedno, kdo v prezidentské volbě zvítězí. Pro občany se kvůli společenským následkům kampaně bude tak či onak jednat o vítězství Pyrrhovo. Snad se pak konečně odhodláme k důkladné diskuzi na téma, jaké alternativní formy pro nastolení hlavy státu v moderních státech existují.

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Má monarchie v ČR šanci?

Zkoumáme – debatujeme – vzděláváme

Sdílejte článek:

Mgr. Pavel Fabini

V roce 2012 úspěšně zakončil magisterské studium historie a politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během následujícího doktorského studia se stal vědeckým pracovníkem v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd České republiky, kde na oddělení moderních politických a intelektuálních dějin působil do roku 2021. Více zde

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Darujte kouzelný hudební zážitek:

obnovená premiéra Harmonie planet gratulační serenáda od barokního génia v podání Adama Plachetky