Článek

Prezidentské volby tehdy a teď – boj o Hrad naplno odstartoval. Je už teď rozhodnuto?

Proces výběru nové hlavy státu za dosluhujícího Miloše Zemana se nám druhým listopadovým týdnem posunul k finální etapě nominační fáze. Tu je možné připodobnit k velikému sítu, které vygeneruje registrované kandidáty, tedy regulérní účastníky zápasu o nejvyšší ústavní funkci. Může se zdát, že oproti následné volební kampani se nejedná o fázi nijak významnou. Opak je ale pravdou.

Mocenské manipulace v minulosti

Ostatně své o tom věděl už v 19. století newyorský politik William Tweed, když prohlašoval, že mu „je jedno, jak voliči hlasují“ – pouze na oko soupeřící kandidáti totiž všichni hájili Tweedovy politické zájmy. Ovládne-li někdo už nominační fázi, volba se stává bezpředmětnou. Podobným mocenským manipulacím sice lze bránit vhodnou úpravou ústavního a volebního zákona, ale vždy jen v omezené míře.

Podmínky účasti v prezidentských volbách

Dnes se u nás kandidátem může stát každý, kdo splňuje požadavky volitelnosti, tedy právo volit (aktivní volební právo) spolu s věkem nejméně 40 let, ale rovněž další předpoklady registrace. A ten nejdůležitější pak přímo pokřivuje rovné podmínky uchazečů. Zatímco občanští kandidáti musí podpisovými archy doložit podporu 50 tisíců voličů, reprezentantům parlamentních stran stačí podpisy 10 senátorů nebo 20 poslanců, čímž se vyhnou finančně nákladné podpisové akci.

Zákon mluví jasně

Lhůtu pro zisk těchto podpisů pevně stanovuje zákon a lhůta skončila 66 dní před vyhlášeným datem prezidentské volby, tedy 8. listopadu 2022. Přihlášky podalo přes dvě desítky uchazečů, ale jen někteří podmínku podpory splnili. A jiní nominaci stáhli i přes dostatečný počet podpisů. Pokud kontrola archů Ministerstvem vnitra potvrdí jejich správnost, utká se o prezidentský úřad okolo 14 kandidátů.

Výsledky kandidátů z řad poslanců

Asi polovina z nich se opírá o podpisy zákonodárců. Patří k nim i bývalý premiér Andrej Babiš, senátor Pavel Fischer nebo Denisa Rohanová. Dva z těchto případných „stranických kandidátů“, Mirek Hilšer a Tomáš Zima, neuspěli při sběru podpisů u občanů, na rozdíl od Josefa Středuly, který měl zajištěný i dostatek podpisů u senátorů.

Jednotlivým občanským kandidátům se pak podařilo získat něco okolo 50 až 80 tisíci podpisů.

Vznešenost a svornost nestačí

Profesně jsou zastoupeni movití podnikatelé, lékaři, univerzitní rektoři, voják z povolání nebo odborový předák. S ohledem na atributy spojované s prezidentským úřadem, ať už jde o úctu, vznešenost, nadhled nebo schopnost stát se svorníkem tupícím ostří společenských konfliktů, je, i přes značný počet kandidátů, zřejmá absence osoby k této funkci kompetentní

Pomineme-li, že u některých jsou kontroverze spojené s nabytím majetků do očí bijící, zatímco jiní vykazují notnou dávku pokrytectví, případně jsou usvědčeni ze lži, za smutný výstup nominační fáze lze pokládat zejména přímé nebo nepřímé propojení většiny kandidátů s některou z mocenských struktur, vlivových organizací nebo některým z podnikatelských segmentů.

Může to být jiné než kdysi?

Zdá se pravděpodobným, že ať zvítězí kdokoli, nestane se prezidentem všech. Oním elementem harmonizujícím politicky znesvářené obyvatele naší země. Nejedná se nakonec o nic nového. Když byl před víc jak devadesáti lety zvolen poprvé prezidentem Edvard Beneš, stála naše země na prahu občanské války.

Tehdy se sice ještě jednalo o prezidentskou volbu nepřímou, přesto, nebo možná právě proto už během nominační fáze docházelo k situacím pro výběr hlavy státu nedůstojným. Beneš se sice po vleklých jednáních, připomínajících pusté handlování na tržišti, stal nakonec jediným kandidátem, ovšem za cenu rozdávání nesplnitelných slibů nebo oslabení právního státu politicky motivovanou amnestií odsouzených osob.

Výchovou k apolitičnosti a nadhledu

S ohledem na současný způsob výběru hlavy státu asi ani nelze mít jiná očekávání. Je to systém, který z principu umožní kandidovat i lidem s pochybnou osobní historií. Také lidem ekonomicky a politicky vyhraněným, kteří ví, za čí zájmy mají kopat. A vlastně jim to ani nelze příliš vyčítat.K apolitičnosti, nadhledu, odmítání upřednostňovat dílčí zájmy a snaze společnost dlouhodobě harmonizovat musí být držitel vrcholné státní funkce dlouhodobě kultivován a vychováván. Na to je rok prezidentské kampaně žalostně málo. Pro politické nesváry a nedůstojné handlování máme přeci parlament. Hlava státu má zkrátka v politickém systému hrát jinou úlohu.

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Sdílejte článek:

Mgr. Pavel Fabini

V roce 2012 úspěšně zakončil magisterské studium historie a politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během následujícího doktorského studia se stal vědeckým pracovníkem v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd České republiky, kde na oddělení moderních politických a intelektuálních dějin působil do roku 2021. Více zde

Blog

Další články