Diskuse u III. Kulatého stolu

Článek

Očima našeho historika: Královna je mrtvá, ať žije král

Odchod Alžběty II. na chvíli spojil znesvářený svět

Včerejší nenadálé úmrtí britské královny Alžběty II. se ihned zařadilo k virálním zprávám a už záhy ovládlo média, zpravodajské weby stejně jako sociální sítě prakticky celého světa. Pro nás tato jistě truchlivá událost představuje příležitost ke sledování reakcí zrcadlících vztah obyvatel a politiků napříč státy jak k osobě nejdéle vládnoucí anglické a britské panovnice, tak obecně k monarchii coby typu politického režimu. A je také příležitostí k hlubšímu zamyšlení se nad výhodami a nevýhodami, s nimiž je tato forma vlády spojena.

K Britským ostrovům směřoval bezpočet kondolencí z celého světa, a to jak od pravicových a konzervativních politiků, tak od zástupců progresivistických a ultralevicových myšlenkových proudů. Zejména od této skupiny ale neslyšíme možná očekávatelná zvolání „smrt tyranům“ nebo útoky proti monarchistickému zřízení. Naopak. Čelní představitel české progresivistické a levicové scény neváhal Alžbětu II. označit za „neodmyslitelnou součást obrazu Spojeného království jako důstojné, přátelské země“, pojítko „minulosti a současnosti“ nebo za „symbol a idol“. A přes krvavý konflikt otřásající východní Evropou se k okamžitému vyjádření soustrasti odhodlaly obě válčící strany. Jako by královna nenadálým odchodem alespoň na malý moment znesvářený svět spojila.

Tato schopnost sjednocovat společnost, překonávat politické rozdíly a bořit barikády mezi lidmi je ostatně moderním monarchům vlastní. Vychází totiž ze samé podstaty tohoto typu vládního zřízení. Na rozdíl od volených politiků, reprezentujících mnohdy protichůdné názory obyvatel a přenášejících následně tyto konflikty do zastupitelských sborů, což může vést i k destabilizaci státu nebo občanské válce, misí doživotních panovníků je společnost sjednotit, situaci v zemi stabilizovat, hájit řád a dlouhodobé jistoty. A to je také důvod, proč se některé země, jako například Španělsko, po krvavých zkušenostech s republikánskou vládou k monarchii vrátily. Nebo o tom vážně uvažují.

S tímto pozitivním přínosem monarchického zřízení jde ruku v ruce také posilování zdravého vlastenectví a formování sdílené identity, jež tlumí rozdíly existující mezi občany. Můžeme mít různé názory, vyznávat odlišné ideologie, všichni jsme ale poddanými stejného panovníka. Jeho koruna, symbol monarchie, nás propojuje. A on je pro nás také posledním garantem, o kterého se v nejtěžších chvílích můžeme opřít. A víme, že právě on má tu největší motivaci vést zemi k prosperitě a dlouhodobé stabilitě. Pro něj neexistuje „po nás potopa“, které tak dobře známe u předních představitelů státu volených jen na několikaletá funkční období.

S vědomím této charakteristické vlastnosti monarchií, zosobněných osobou panovníka, je zcela pochopitelné, proč úmrtí Alžběty II. vyvolalo u britského obyvatelstva takovou vlnu žalu, ale, dost možná, podvědomě, i obav z budoucího vývoje. Nicméně díky nástupnickým pravidlům jsou nejistoty záhy rozptýleny. Panovníci totiž mívají v záloze celý zástup kvalitních nástupců. 

V celkem deseti evropských dědičných monarchiích sice nalezneme drobné odlišnosti v tomto nástupnickém procesu (primogenitura, přednost na základě pohlaví, věku apod.), všechny mají ale jedno společné. A sice to, že jsou všichni příslušníci královského rodu vychováváni a ve všech směrech připravováni tak, aby jednou náležitě plnili roli zodpovědného vládce.

 

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Sdílejte článek:

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Dianna Phipps Sternbergová

Mezi českými šlechtickými rody zaujímají Šternberkové přední místo. Jedná se o jeden z nejstarších a nejrozvětvenějších aristokratických rodů u nás. V současné době bychom potomky

Přečíst článek »

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články