Gala koncert pro arcibiskupství

v jedinečné dramaturgii A. Plachetky a F. Klisoviće

Článek

Jeruzalémské království: jak křesťané ovládli svaté město a komu patří dnes?

Město Jeruzalém je svatým místem pro tři největší světová náboženství: křesťanství, judaismus i islám. Zažilo už 36 válek a do dnešních dnů se o něj vedou vleklé spory. Nahlédněte s námi do krátkého období 200 let ve 12. a 13. století, kdy toto místo patřilo pod nadvládu křesťanů. Vítejte v Jeruzalémském království.

Proč je Jeruzalém tak významný?

Na začátek si ale pojďme říct: proč je zrovna Jeruzalém tak důležité místo pro křesťany, židy i muslimy? Podle židovské víry si Hospodin vybral Jeruzalém, aby v něm přebýval. Stály tu rovněž dva nejdůležitější Chrámy: Šalomounův chrám a druhý Chrám. Jeho pozůstatkem je Zeď nářků, kterou  dnešní židé vnímají jako nejsvětější místo. 

Křesťanství uznává Jeruzalém ze dvou důvodů: je silně spjatý se Starým zákonem a hlavně byl významným místem pro Ježíše Krista. Usedl zde se svými apoštoly k poslední večeři a v Chrámu Božího hrobu byl pak ukřižován a pohřben. 

Jeruzalém je však také třetím nejsvětějším místem islámu. Stojí zde posvátná Chrámová hora, kam se podle muslimské víry prorok Mohamed zázračně přenesel z Mekky a odkud pak vstoupil na nebesa.

Křesťané přebírají vládu

A teď už se přenesme do historie. Na konci 11. století patřil Jeruzalém pod nadvládu muslimů: Turků a posléze Fátimovců. Papež Urban II. se to ale rozhodl změnit a získat svaté město pro křesťany. V roce 1095 vyhlásil na koncilu v Clermontu tažení proti „nevěřícím“ (tedy muslimům) – první křížovou výpravu

Hlavním cílem se stala Svatá země. Dobývání skončilo, když křesťané v roce 1099 získali Jeruzalém. Křižáci většinu tamního obyvatelstva při dobytí vyvraždili a mnoho muslimů se z dobytých měst přesunulo na venkov.

Král, první mezi rovnými

Na trůn nové země usedl dolnolotrinský vévoda Godefroy z Bouillonu. Hned poté, co se ujal vlády, musel čelit egyptské armádě, kterou ale křižáci porazili a potvrdili tak křesťanskou nadvládu nad Jeruzalémem. Po jeho smrti usedl na trůn jeho mladší bratr Balduin z Boulogne, který k již dobytému území přidal strategická přístavní města Akkon, Bejrút a Sidón

Jeruzalémské království se stalo dědičnou monarchií. Opozicí a zároveň oporou byla panovníkovi tzv. Královská rada, kde se diskutovalo o politických, finančních i legislativních záležitostech. Zajímavé je, že rada neměla oficiálně stanovené pravomoci. Poslední slovo měl vždycky král, který v radě zaujímal místo „první mezi rovnými“.

Evropané osidlují Svatou zemi

Nově vzniklý stát řešil problém s nedostatkem obyvatel. Bylo potřeba osídlit města, která zůstala po nájezdech většinou vyvražděná. Země začala lákat křesťany z Evropy, ve 12. století jich na území křižáckých států žilo okolo 100 000. 

Evropané však odcházeli hlavně do velkých přístavních měst jako Akkon a Tyros. Osídlení samotného Jeruzaléma bylo složitější. Město nebylo obchodním centrem a obklopovala ho nehostinná poušť, proto v něm křesťanská populace nikdy nevzrostla tolik. 

Začali používat příbor

Frankové, křižáci, kteří ve Svaté zemi našli nový domov, přijali do velké míry styl místních. Své lněné šaty vyměnili za lehké plátno, naučili se používat příbory a rádi se svěřovali do rukou židovských a arabských lékařů, jejich znalosti byly na daleko lepší úrovni. Jen v Jeruzalémě se 30 000 obyvateli byly v té době čtyři nemocnice, každá s šesti lékaři a šesti ranhojiči.

Z evropské identity si Frankové nechali starou francouzštinu a katolické vyznání. Nově příchozí Evropané byli nadšení ze životní úrovně, které jejich bývalí krajané v novém domově dosáhli. Naopak Arabové i další návštěvníci z východu se na Franky dívali jako na barbary. 

Země se rozrůstá a zase smršťuje

V časech největšího rozkvětu zabíralo Jeruzalémské království území dnešního Izraele, Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy, část Libanonu, Jordánska, Sýrie a sinajské pouště. Křižáci se pokoušeli rozšířit svá území také o Egypt, ale marně. Království opakovaně napadali muslimové a revoltovaly proti němu severní křižácké státy

Křesťané téměř 90 let odolávali, ale nakonec Jeruzalém ztratili. V roce 1187 Saracéni pod vedením egyptského vládce Saladina zajali jeruzalémského panovníka Guye de Lusignana a ve stejném roce dobyli Jeruzalém. Kdo mohl, prchal zpět do Evropy. Komu se nepodařilo utéct nebo vykoupit, upadl do muslimského otroctví. Směli zůstat jen východní křesťané a stejně tak Židé.

Poslední snaha zachránit království

Saladin nakonec Guye propustil. Ten se ale rozhodl, že nebude nečinně sedět, shromáždil vojsko a získal zpět město Akkon. Jeruzalémské království tak ještě po jedno následující století existovalo ve velmi okleštěné formě. Ani Akkon se však křesťanům nepodařilo udržet. Roku 1291 byli křižáci z tohoto města definitivně vyhnáni a Jeruzalémské království nadobro zaniklo

Jaká je situace v Jeruzalémě dnes?

Jeruzalém je stále multikulturním centrem. Žije zde zhruba 900 000 lidí, z toho 450 000 Židů a 300 000 Arabů. Najdete v něm přes 1200 synagog, téměř 160 kostelů a více než 70 mešit. I přes náročnou politickou situaci je dnes Jeruzalém velmi oblíbenou destinací, ročně ho navštíví téměř 4 miliony turistů.

Ve své nesnadné historii však bohužel pokračuje až do dnešních dnů. Spor o Jeruzalém je jedním z hlavních problémů vleklého izraelsko-palestinského konfliktu. Izrael v roce 1950 obsadil západní část města a vyhlásil ji za své hlavní město. Východní část připadla Jordánsku. 

V šestidenní válce roku 1967 obsadil Izrael také východní část Jeruzaléma a později prohlásil, že je Jeruzalém „věčné a nedělitelné hlavní město“. Palestinská autonomie však považuje východní část Jeruzaléma za hlavní město svého budoucího státu.

Chcete se s námi podívat do dalších království, i těch současných? Podívejte se na naše články o zahraničních monarchiích.

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Má monarchie v 21. století místo?

Zkoumáme – debatujeme – vzděláváme

Sdílejte článek:

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články