Diskuse u III. Kulatého stolu

Článek

České korunovační klenoty

Diadém, který Arnošt z Pardubic vložil v roce 1347 na hlavu Karla IV. během jeho korunovace českým králem je dnes známý jako koruna sv. Václava a Karel ho nechal zhotovit zřejmě krátce před slavnostním aktem. Bula papeže Klimenta VI. z května roku 1346 nás informuje o tom, že Karel nechal zhotovit novou korunu, kterou zasvětil sv. Václavovi. Pouzdro, ve kterém byla koruna přepravována, uvádí letopočet 1347. To znamená, že koruna nejspíš vznikla někdy mezi počátkem roku 1346 a vlastní korunovací. 

Nejstarší koruny

Koruna pravděpodobně navazovala na starší přemyslovské koruny, jejichž přesnou podobu sice neznáme, jelikož se zachovaly pouze pohřební koruny ze 13. století, jistou představu si však můžeme udělat z některých hmotných pramenů. Prvním českým králem se v roce 1085 stal Vratislav II. (1061 – 1092), později se tohoto důstojenství dostalo jeho vnukovi Vladislavovi (1140 – 1172) v roce 1158. Mince, ražené v době vlády zmiňovaných králů sice ukazují jakousi korunu, avšak její podoba je spíše schematická a nepříliš vypovídající. Na počátku 13. století se stal královský titul definitivně dědičným a v letech 1197 – 1306 vládlo postupně 5 přemyslovských králů.

Koruny přemyslovských králů

O tom, jak tehdy vypadaly královské koruny, si můžeme udělat jistou představu, kromě již zmíněných funerálních souprav, také podle několika vyobrazení, jako příklad lze zmínit iluminaci trůnícího krále Václava II. (1278 – 1305) z Codexu Manesse z počátku 14. století, nebo majestátní pečeť krále Přemysla Otakara II. (1253 – 1278). O něco mladší je pak vyobrazení přemyslovských králů v rukopisu zbraslavské kroniky (počátek 14. století) nebo koruna, vyražená na lícní straně pražského groše  (po roce 1300). Ta však podle některých názorů nemusela ve skutečnosti vůbec existovat a byla pouze symbolická. Tyto přemyslovské koruny měly čtyři  díly ukončené liliovitými tvary. Dalším vzorem pro svatováclavskou korunu pak zřejmě byly koruny francouzských králů. O podobě francouzské koruny si můžeme udělat jistou představu z iluminací v tzv. Velkých francouzských kronikách. Koruny na hlavách Kapetovců představují klasický vrcholně středověký typ klenotu s čtyřmi díly, zakončenými liliemi, podobně jako diadémy přemyslovské. 

Svatováclavská koruna

Svatováclavská koruna představuje klenot vysoké kvality provedení. Je zhotovena ze zlata o vysoké ryzosti (21 až 22 karátů), hmotnost koruny o průměru 19 centimetrů je 2,358 kg. Výška koruny je shodná s průměrem. Dva oblouky, kterými je koruna spojena nesou ve svém středu křížek, kde je uložen trn z Kristovy trnové koruny, o čemž nás zpravuje latinský nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (tedy zde je trn z koruny Páně) po obvodu kříže. Na koruně se nachází celkově 96 drahokamů, mezi nimiž jsou i některé velmi vzácné a unikátní kusy, především na čelní straně koruny. Kameny byly do koruny doplňovány po celou dobu života Karla IV. Tak, jak je císař postupně získával. Rozmístění drahokamů sleduje přesný program a má hlubokou symboliku, kterou nejsme v dnešní době již schopni zcela přesně rozklíčovat. Drahé kameny doplňuje 20 perel, 16 na obloucích a 4 na vrcholech lilií.

Jablko a žezlo

Ke koruně patřilo samozřejmě rovněž žezlo a jablko. Originální středověké kusy jsou dnes v majetku Kaiserliche Schatzkammer ve Vídni. Současné jablko a žezlo pocházejí z první poloviny 16. století a nechal je vytvořit Ferdinand I. Habsburský (1526 – 1564). Součástí souboru českých korunovačních klenotů se obě insignie staly až v průběhu 17. či 18. století, tedy v době, kdy byla svatováclavská koruna již uložena ve Vídni. 

Uložení klenotů

Podle instrukcí Karla IV. Měla koruna spočinout na lebce sv. Václava a měla být uložena na Pražském hradě v katedrále. Víme však, že již za vlády jeho synů koruna svoje původně umístění opustila. Byla uložena na Karlštejně, v době husitských válek pak dokonce mimo území království. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře zanechala prchající Fridrich Falcký klenoty na Staroměstské radnici, posléze byly převezeny do Vídně, odkud byly vždy přiváženy do Prahy ke korunovacím. Až v roce 1791 byly klenoty Leopoldem II. Habsburským navráceny do Prahy a od té doby jsou opět uloženy v chrámu sv. Víta. 

Dnes je místo uložení klenotů, tedy korunní komora nad svatováclavskou kaplí, v podstatě nepřístupným prostorem, chráněným dveřmi se sedmi zámky. Korunovační klenoty dnes představují nejcennější poklad na našem území a jsou vystavovány pouze při výjimečných příležitostech. Je to starobylý avšak dodnes velmi silný symbol suverenity českého státu a jeho pevného místa v evropských dějinách.  

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Sdílejte článek:

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Dianna Phipps Sternbergová

Mezi českými šlechtickými rody zaujímají Šternberkové přední místo. Jedná se o jeden z nejstarších a nejrozvětvenějších aristokratických rodů u nás. V současné době bychom potomky

Přečíst článek »

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články