Vzpomínku na dnešní 193. výročí narození jednoho z nejdéle vládnoucích panovníků světové historie Františka Josefa I. výjimečným způsobem zhmotnil Český královský institut. Ve Vídni zakoupil zlatý amulet z roku 1869, který rakouský císař a předposlední český král dostal ke svým 39. narozeninám. Ojedinělá starožitnost z jeho osobního majetku pochází z dílny významného šperkařského mistra Christiana Friedricha Rotheho.
Datum 18. srpna je navždy vyryto do dějin monarchie. V roce 1830 se narodil muž, který se stal legendou už během své vlády, trvající dlouhých 68 let. K trůnu ho vedli prakticky od prvních krůčků. Důslednou výchovu měla v rukou hlavně jeho matka, bavorská princezna Žofie, s plnou podporou manžela, arcivévody Františka Karla. Z habsbursko-lotrinského šlechtice rostl budoucí panovník, který hovořil několika jazyky včetně češtiny – mimochodem i se správným přízvukem. Byl učeným filozofem, historikem, ekonomem, ovládal například státní právo a rád maloval. Velkou roli ve vzdělání hrála i vojenská výchova pod vedením majora Franze von Hauslaba.
Pečlivá příprava (a naléhání manželky) byla silným argumentem pro Františka Karla, který se v roce 1848 měl stát králem po abdikaci svého nesvéprávného strýce Ferdinanda I. Trůnu se ale vzdal ve prospěch 18letého syna. Ten začal panování v době revoluce, kterou potlačil s pomocí svého rádce, rakouského ministerského předsedy Felixe knížete Schwarzenbergera. A obnovil absolutní moc. Není se čemu divit, odjakživa byl vedený k roli sebevědomého panovníka, který se zpovídá pouze Bohu.
Amulet, který udělal vladaři radost k narozeninám
- vyroben z částečně smaltového zlata, osázený diamanty
- na odklápěcím víčku je císařský monogram „FJ“ s korunkou, okraj s dvojitou orlicí, na vnitřní straně smaltované datum „18. srpna 1869“
- má dvě klopové kryty, očko s ramínkem
- měří 4 x 3 cm , váží 30 g
- mistrovská značka FR = F. Rothe, značka vídeňské liščí hlavy 1867 – 1872
Pro zajímavost: Šperkařská společnost C. F. Rothe vznikla v roce 1830. Když se k firmě zhruba o 20 let později připojil synovec Christiana Firedricha Rotheho Anton Otto Gerbitz, používala název C. F. Rothe & Neffe. Šlo o nejvýznamnější vídeňské klenotníky v 19. a 20. století. Byli dodavateli královského a císařského dvora. Kromě zmíněného amuletu vyrobili například i úchvatnou korunku s brilianty a perlami pro korunovaci císařovny Alžběty, zvané Sissi.
V náruči povinností a konzervatismu
Alžběta byla druhou dcerou bavorského vévody Maxmiliána Josefa a princezny Ludoviky Vilhelmíny. František se do ní zamiloval v jejích 15 letech a v dubnu 1851 se vzali. Měli čtyři děti: Žofii (zemřela ve dvou letech na tyfus), Giselu (porodila čtyři potomky), Rudolfa (v 31 letech spáchal sebevraždu) a Marii Valerii (matka 10 dětí). Jejich vzájemný vztah byl na začátku plný vášně a důvěry, ale postupně ochladl. Nejspíše za to mohlo i velké pracovní nasazení, které si císař držel celý život. Každý jeho den měl jasný řád a pravidla. Chodil spát kolem deváté hodiny večer, aby mohl už za kuropění usednout ke svému stolu.
I když se mohlo zdát, že za neprostupnou „maskou“ vladaře nejsou city, zažíval radosti i smutky. Obrovskou ranou pro něj byla smrt dcery Źofie, vražda bratra Maxmiliána a sebevražda syna Rudolfa, do kterého už v kolébce vkládal velké naděje. V roce 1889 přišla zdrcující zpráva o smrti jeho manželky, kterou zavraždil italský anarchista. Ze všech těchto ran se dostával zase a jenom prací. Navíc byl velmi konzervativní, neměl rád novinky. Odmítl používat například splachovací záchod nebo telefon.
Velký státník s lidskou tváří
S postupujícími roky získával na oblíbenosti. K nalezení jsou vzpomínky na časté návštěvy, na kterých František Josef I. rád hovořil se svým lidem a ten mu vzdával úctu. Na císaře vzpomínáme až do dnešní doby a díky amuletu v rukou Českého královského institutu je na naší půdě zase o jeden kousek kulturního dědictví více.
František Josef I. (18. 8. 1830 – 21. 11. 1916)
- rakouský císař, král český (nekorunovaný) a uherský (korunovace v roce 1867), dále lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský atd.
- mluvil a psal německy, francouzsky, maďarsky, italsky a česky, měl i základy polštiny
- přezdívalo se mu Solný princ kvůli pobytu jeho matky v solné komoře v Bad Ischlu před těhotenstvím
- na trůn nastoupil 2. prosince 1848 v Olomouci, v roce 1891 byl na něj spáchán pokus o atentát
- jeho smrt v roce 1916 předznamenala konec habsburské rakousko-uherské monarchie
