Gala koncert pro arcibiskupství

v jedinečné dramaturgii A. Plachetky a F. Klisoviće

Článek

Hudba a monarchie: jak bychom bez aristokracie možná neznali Mozarta, Bacha ani Beethovena

Slavnou symfonii „Osudová“ ani operu Don Giovanni bychom si dnes pravděpodobně nemohli poslechnout, nebýt hudebních mecenášů. Ti rozuměli významu a kráse hudby a skladatele podporovali. Formovali se většinou z šlechty. Pojďte s námi dnes prozkoumat evoluci hudby od renesance až po romantismus a význam, jaký v ní sehrála aristokracie. Právě díky ní měli skladatelé často příležitost tvořit, a my se tak jejich díly můžeme kochat i dnes.

Aristokraté už od raného středověku – a možná ještě dřív – věděli, jak je hudba důležitá. Fascinovala je její krása a emoce, které skladatelé uměli do melodií vetkat. Zároveň si ale dobře uvědomovali, že je hudba mocným nástrojem

Proto se často stávali mecenáši. Skladatelům a hudebním umělcům poskytovali finanční prostředky a zázemí, díky čemuž mohli umělci rozvinout svůj talent a tvořit nezapomenutelná hudební díla. Někteří aristokraté propadli hudbě natolik, že zbankrotovali.

Díky jejich podpoře se objevila celá plejáda talentovaných umělců, kteří svými skladbami obohatili hudební svět. Příkladem je Johann Sebastian Bach, který působil jako dvorní skladatel u několika německých aristokratů. Jeho díla, jako například Matoušovy pašije, dnes patří k nejuznávanějším a nejhranějším skladbám. Bez finanční podpory mecenášů by ale pravděpodobně nikdy neměl prostor je zkomponovat a proslavit.

K oslavám i budování obrazu panovníka

Hudební skladby si často panovníci nechávali psát tak, aby je oslavovaly a vyjadřovaly jejich vznešenost. Hymny, fanfáry a chvalozpěvy zvýrazňovaly panovníkovo postavení a připomínaly jeho božskou legitimitu. Zdůrazňovaly také úspěchy monarchie a vyprávěly o jejích historických vítězstvích.

Hudba samozřejmě hrála významnou roli i při slavnostních událostech a ceremoniích. Mnoho aristokratů chtělo své hosty okouzlit novou originální skladbou, a tak si najímali ty nejlepší umělce. Korunovace, svatební obřady, státní návštěvy či důležitá politická setkání se bez slavnostní hudby zkrátka neobešly.

Pojďme se teď podívat na jednotlivá období dějin a odhalit, díky kterým aristokratům si dodnes užíváme hudbu významných skladatelů.

Renesance (1400–1600)

Naši výpravu po významných hudebních dílech začneme právě v renesanci, kdy se hudební tvorba stala středobodem zájmu. V renesanci se zdůrazňovala polyfonie, což byla technika skládání hlasů, která vytvářela bohatý a harmonický zvuk. Renesanční hudba se vyznačuje důrazem na libozvučnost, kontrast, soulad a řád. Vokální hudba hrála klíčovou roli, v oblibě byly především sbory a chrámové skladby. 

Rozvíjel se také společenský tanec, který si vyžadoval nový hudební doprovod. Zápis hudby do notové osnovy získává v renesanci konkrétní obrysy, a hudbu tak bylo poprvé možné interpretovat i bez skladatele. Dalekosáhlé důsledky na uchovávání a přenos hudby měl pak nepochybně vynález knihtisku

Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525–1594)

Tento italský skladatel se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů renesanční polyfonie. Byl také hudebním teoretikek, který měl velký vliv na vývoj chrámové hudby. Jeho skladby jsou známé pro svou dokonalou polyfonii, jasnou a vyváženou strukturu a duchovní hloubku

Stal se chráněncem papeže Julia III., který mu dal práci v papežské kapele Cappella Sistina, posléze se živil jako chrámový kapelník a skladatel. Dokázal si zajistit velmi dobré živobytí, byl schopným investorem a podnikatelem. Ačkoli dostal od šlechticů několikrát nabídku práce (i od papeže Maxmilána II.), kvůli jeho přehnaným finančním nárokům aristokraté svou nabídku vždycky stáhli.

Významná díla: Missa Papae Marcelli, Stabat Mater, O memoriale, O magnum mysterium

Baroko (1600–1750)

Barokní hudba dodnes tvoří významnou část „kánonu klasické hudby“. Skladatelé v barokním období experimentovali s hledáním plnějšího zvuku jednotlivých nástrojových partů, což vedlo k vzniku orchestrů

Barokní hudba přinesla rozšíření velikosti, rozsahu a složitosti instrumentální hry a také se rozvinuly nové formy, jako je opera, kantáta, oratorium, sólový koncert a sonáta. V tomto období vznikla také jedinečná oslavná senerata Harmonie planet, kterou věnoval barokní génius Antonio Caldara císaři Karlu VI. a jeho manželce Alžbětě Kristýně.

Georg Friedrich Händel (1685–1759)

Hudební talent u něj byl jasný od dětství, ale bez podpory aristokracie by se pravděpodobně slavným skladatelem nestal. Jeho otec si totiž nepřál, aby se hudbě věnoval. Händel ji začal studovat až poté, co se u jeho otce přimluvil vévoda z Weissenfelsu. Později ho podporoval a na italský dvůr pozval Gian Gaston Medicejský. Händel se proslavil především svými italskými operami

Jeho hudba je plná života, vášně a emocí, harmonických průchodů, výrazných melodií a bohaté orchestrace. Händel byl mistrem vytváření kontrastů, které jeho hudbu činí silnou a působivou. Jeho oratorium Mesiáš se stalo ikonickou skladbou a stále zní na koncertech, v kostelech a ve filmové hudbě.

Pro anglického krále Jiřího II. složil proti všem tradicím korunovační hymnu Zadok The Priest, která se už od roku 1727 hraje na každé korunovaci britského monarchy. Mohli jste ji slyšet i při nedávném pomazání a korunovaci nového britského krále, Charlese III.

Významná díla: oratorium Mesiáš, opery Julius Caesar, Rinaldo či Alcina

Johann Sebastian Bach (1685–1750)

Je považován za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního stylu. Ovlivnil generace skladatelů od Mozarta až po Beethovena. Za svého života ale nebyl jako skladatel příliš uznáván, živil se především jako interpret a improvizátor. Jediné dílo, které za svůj život vydal tiskem, byly Matoušovy pašije. Bachovu hudbu začali lidé objevovat až 50 let po jeho smrti.

Bachova hudba je precizně zpracovaná a plná invenčních melodií a harmonií, pevně zakořeněna v barokní tradici, ale zároveň předznamenává budoucí vývoj hudby. Bach nejen komponoval, ale byl také vynikajícím varhaníkem a improvizátorem. Jeho mše, kantáty a moteta jsou vyjádřením jeho hluboké víry a duchovního cítění.

Skladatele za jeho života podporoval například německý princ Leopold, Bach pracoval jako hudební ředitel na dvoře Cothen. Ovšem jen do té doby, než se princ Leopold oženil – jeho ženu hudba vůbec nezajímala, a tak byl Bach propuštěn.

Významná díla: Braniborské koncerty, Mše h-moll, Matoušovy pašije, Umění fugy, Hudební obětina, Goldbergovské variace

Klasicismus (1750–1820)

Je klidnějším směrem, skladatelé se zaměřují na ucelené a přehledné hudební dílo. Orchestry se rozrostly o lesní rohy, trubky, tympány či klarinety a na výsluní se dostává klavír. Prosazují se i nové složitější formy: symfonie, sonáta, sonatina nebo smyčcový kvartet. Největší popularity dosáhlo hudební divadlo, tedy opera

Wolfgang Amadeus Mozart (1719–1787)

Mozart byl považován za geniální dítě, už od pěti let komponoval a od šesti vystupoval jako klavírní virtuos. Hrál před královskými a šlechtickými rodinami ve Francii a Anglii. Za svůj život napsal více než 600 skladeb. Jeho hudba se vyznačuje dokonalou rovnováhou mezi emocemi, harmonií a formální strukturou. Mozart byl mistrem melodie. 

Svůj největší umělecký úspěch zažil v Praze, kde odpremiéroval Figarova svatba a pro pražské publikum pak vytvořil i Dona Giovanniho. Proslul větou: „Mí Pražané mi rozumějí.“ Mezi jeho nadšené podporovatele patřil sám císař Josef II.

Významná díla: Requiem, opera Kouzelná flétna, Malá noční hudba, Symfonie č. 40, Piano Sonata No. 11, opera Figarova svatba, opera Don Giovanni

Ludwig van Beethoven (1770–1827)

Stejně jako Mozart projevoval Beethoven talent už od dětství, k hudební kariéře ho ale tvrdou výchovou donutil jeho ambiciózní otec. Naštěstí mu hudbu neznechutil. Beethovenovy skladby jsou plné vášně, síly a inovace, boří klasicistní formy a posouvají hranice hudebního vyjádření. Nejvíce se proslavil symfoniemi a sonátami

Už okolo třicátého roku života začal ztrácet pro hudebníky to nejcennější: sluch. Postupně úplně ohluchl. Komponování se však nevzdal a i jako hluchý tvořil stejně neuvěřitelná díla. 

Beethoven se od svých kolegů lišil tím, že si nejvíce zakládal na vlastní svobodě: nehledal umělecké uplatnění u aristokracie. Neznamená to ale, že neměl mecenáše. Naopak, podporovali ho například kníže Lichnovský, arcivévoda Rudolf Habsburský nebo kníže Lobkowicz. Poslední jmenovaný miloval hudbu tak, až ho to přivedlo k bankrotu – investoval do hudebních sbírek, divadel, Beethovenovi se zavázal vyplácet doživotní rentu. Symfonii Osudová věnoval mimochodem Beethoven právě jemu.

Významná díla: Symfonie 3. Es dur „Eroica“, Symfonie 5. c moll „Osudová“, Symfonie 3. F dur „Pastorální“, mše Missa solemnis, klavírní skladba Pro Elišku

Romantismus

Tento hudební styl se vyznačuje silnými emocemi, individualitou skladatelů a důrazem na vyjádření subjektivních pocitů a prožitků. Romantičtí skladatelé se snažili vyjádřit širokou škálu emocí, od hlubokého nadšení a vášně po temnotu a melancholii. Romantismus také přinesl rozmach klavírní hudby a rozvoj nových hudebních forem, jako jsou symfonické básně, koncertní etudy a hudební miniatury. Hudební romantismus ovlivnil nejen oblast klasické hudby, ale také operu a později i jazz.

Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893)

Byl prvním hudebníkem v Rusku, kterého živilo hlavně komponování. Nejdříve vystudoval práva, ale jakmile se v Petrohradě otevřela konzervatoř, stal se jedním z jejích prvních studentů. Během tříletého studia se v něm probudil skvělý skladatel a interpret a dostal místo jako profesor na konzervatoři v Moskvě. 

Jeho hudba vyvolává širokou škálu emocí, od vášnivého dramatického vyjádření až po něžnou a lyrickou atmosféru. Čajkovskij sám celý život bojoval s emocemi, trpěl úzkostmi a návaly vzteku. 

Čajkovského několik let finančně zabezpečovala Naděžda von Meck, ruská mecenáška umění. Vyrostl mezi nimi ale také úzký vztah. Vyměnili si více než 1000 dopisů, ve kterých jí Čajkovský odkrýval mnohé ze svých tvůrčích procesů. 

Významná díla: symfonie č. 4–6, opery Piková dáma a Evžen Oněgin, balety Labutí jezeroŠípková Růženka a Louskáček

Antonín Dvořák (1841–1904)

Pravděpodobně nejvýznamnější český hudební skladatel se ještě za svého života proslavil po celé Evropě i v Americe. Jeho hudba je bohatá na melodie, živé rytmické prvky a inspiruje se z lidové hudby. Johannes Brahms o něm řekl: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní.“ 

Dvořák byl mistrem orchestrálního zvuku a uměl vytvářet hluboké prožitky prostřednictvím svých kompozic. Emocionální Stabat Mater například napsal po smrti jedné ze svých dcer. Dvořákův repertoár zahrnuje širokou škálu hudebních forem, včetně symfonií, oper, koncertů, komorní hudby a písní.

Antonína Dvořáka v tvorbě podporoval jeho švagr, hrabě a mecenáš umění Václav Kounic. Věnoval mu stavbu bývalého ovčína ve Vysoké u Příbrami, kterou Dvořákova rodina přebudovala na vilu a která se dnes nazývá Rusalka. K sepsání této nádherné opery prý Dvořáka vedle Andersenových pohádek inspirovala právě tamní úžasná příroda.

Významná díla: Devátá symfonie op. 95 (Z nového světa), opery RusalkaČert a Káča, Stabat Mater, Slovanské tance

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Má monarchie v 21. století místo?

Zkoumáme – debatujeme – vzděláváme

Sdílejte článek:

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články