Koncert pro obnovu kaple Navštívení Panny Marie

zveme vás na kulturní akci, která má přesah

Článek

Výročí korunovace Marie Terezie – zajímavosti o jediné české panovnici

Mocná reformátorka, milující matka a také první a poslední česká panovnice. Tím vším byla Marie Terezie. Letos je tomu 280 let od její korunovace. Cesta na trůn této výjimečné ženy a naplnění všech zmíněných rolí ale nebylo vždy jednoduché. Víte o ní vše?

První a poslední žena na českém trůnu

Poprvé a zároveň naposledy v českých dějinách byla dne 12. května 1743 korunována žena. Svatováclavskou korunu biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna vložil na hlavu tehdy šestadvacetileté Marii Terezii. Tomuto dnu přidával půvab i korunovační průvod Prahou. Ze všech stran se ozýval radostný křik „Vivat Maria Theresia“ a v pozadí zněly dělostřelecké salvy a zvony. Tato žena vládla dlouhých 40 let a zasloužila se o mnoho reforem, které platí dodnes.

Nepřipravenost panovat

Otec a matka Marie Terezie s budoucí slávou své dcery nepočítali. Proto ji na státnickou dráhu v podstatě vůbec nepřipravovali. Jako děvče dostávala Marie důkladnou hudební průpravu a velmi si oblíbila operu. Už jako sedmiletá v ní tehdy se svou sestrou zpívala a tancovala. Mariin otec očekával ještě syna – dědice trůnu. To se však nestalo.

Vlády se tak musela Marie Terezie chopit v roce 1740 po jeho nečekané smrti. Neměla potřebné vzdělání, ale byla velmi učenlivá a inteligentní. Obklopila se navíc mnoha odborníky. Postupem času se stala ztělesněním důstojné a majestátní panovnice, která vládla pevnou rukou. 

Povinná školní docházka

Mezi nejdůležitější reformy Marie Terezie se řadí zavedení povinné školní docházky pro dívky i chlapce. Od 6. prosince 1774 tak školy začaly navštěvovat děti starší šesti let, bez ohledu na jejich původ nebo poměry, ze kterých pocházely. V prvním školním řádu byl kladen důraz na to, aby se nehledělo příliš na učení nazpaměť, ale aby byl u mládeže osvícen především rozum. S tereziánským řádem přišly také nové slabikáře. Dříve se děti učily hlavně podle tabulek. Později díky Marii Terezii do škol zavítaly i učebnice. A to včetně ukázek, jak mají žáci správně sedět a psát.

Pravidelné sčítání lidu 

Málo se to ví, ale Marie Terezie položila i počátky novodobého sčítání obyvatel. Pravidelné sčítání lidu stanovil její patent z října roku 1753, který nařizoval sečtení všeho obyvatelstva a jeho rozlišení podle pohlaví, věku a stavu. První soupis byl proveden roku 1754 a konal se na jaře po celém území habsburské monarchie.

Marie Terezie
narodila se 13. 5. 1717 ve Vídni a zemřela 29. 11. 1780 také ve Vídni,
→ královna česká a uherská z rodu Habsburků,
nastoupila na trůn po smrti svého otce Karla VI. v roce 1740,
porodila 16 dětí. Všechny měla Františkem Štěpánem Lotrinským, toskánským vévodou,
→ i díky svým reformám je jednou z nejvýznamnějších panovnic Evropy.

Neobyčejný vztah k chůvě

Marie Terezie nikdy neměla příliš blízký vztah se svou matkou. S hraběnkou a její důvěrnicí Charlottou Fuschosovou to ale bylo naopak. Marie si jí velmi oblíbila a zahrnovala ji úctou až do její smrti. Poctu jí prokázala tím, že ji nechala pochovat do rodinné habsburské hrobky u Kapucínů, kde byli jinak pohřbíváni pouze vladaři a příslušníci tohoto rodu.

Manželství snů

Marie Terezie znala svého manžela Františka Štěpána Lotrinského od dětství. A podle dochovaných svědectví se opravdu milovali, což v případě domluvených sňatků nebylo zrovna běžné. Jejich zásnuby i svatba byly velmi honosné a velkolepé, otec Marie – Karel VI., trval na tom, aby bylo vše co vůbec nejhezčí. Na svatebních šatech Marie Terezie dnem a nocí pracovalo 136 švadlen. Ačkoliv byl Lotrinský velký záletník, jeho žena mu to tolerovala. Trvala ale na tom, aby s ním měla nadále společnou ložnici a jeho milenky nechávala sledovat. Když zjistila, o koho jde, postarala se, aby byla dotyčná slečna co nejdříve provdaná. Svým dcerám pak prý radila, že aby si udržely manžela, musí mu dát co nejvíce volnosti. 

Matka šestnácti dětí

Svazek Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským byl velmi plodný. Měli spolu šestnáct dětí (jedenáct dcer a pět synů). Marie tak byla až do svých téměř čtyřiceti let prakticky stále těhotná. Roli v tom sehrála i výše zmíněná společná ložnice. Ani ta nebyla na danou dobu běžnou záležitostí. Dospělosti se ale dožilo jen deset dětí. Nejznámější z nich je Marie Antoinetta, která se stala francouzskou královnou. Její osud byl však také tragický – v sedmatřiceti letech ji byla sťata hlava na gilotině. Dalším velmi známým potomkem je Mariin následník trůnu – Josef II., který pokračoval v matčiných reformách. Zemřel v osmačtyřiceti letech na přepracování a tuberkulózu. 

Prakticky stále těhotná Marie Terezie

  • Marie Alžběta (1737–1740) 
  • Marie Anna (1738–1789) 
  • Marie Karolína (1740–1741)
  • Josef II. (1741–1790) 
  • Marie Kristina (1742–1798) 
  • Marie Alžběta (1743–1808)
  • Karel Josef (1745–1761)
  • Marie Amálie (1746–1804)
  • Leopold II. (1747–1792)
  • Marie Karolína (1748, narozená mrtvá)
  • Johanna Gabriela (1750–1762)
  • Marie Josefa (1751–1767)
  • Marie Karolína (1752–1814)
  • Ferdinand Karel (1754–1806) 
  • Marie Antoinetta (1755–1793) 
  • Maxmilián František (1756–1801) 

Vojenská politika 

Ve vojenské politice císařovna příliš úspěšná nebyla. Od počátku čelila Prusku, Bavorsku a Francii, které plnou legitimitu její vlády neuznaly a vedly s Rakouskem války. Ve válce o rakouské dědictví (1740-1748) přišla o velkou část Slezska a státní pokladnu pak velmi vyčerpala i sedmiletá válka (1756-1763). Po ní Marie Terezie už zcela rezignovala na Slezsko a Kladsko. Posléze však dokázala navázat alianci s Francií.

Uměla si užívat života

Panovnice byla velkou milovnicí dobrého jídla a pití. Dokonce uměla velmi ocenit kávu. Odmalička měla ráda zpěv a byla i výbornou tanečnicí. Říká se, že bez přestávky dokázala protančit i dvacet hodin. Velmi milovala také rychlou jízdu na koni a zúčastňovala se jezdeckých soutěží. Dokonce jednou zatajila své těhotenství, aby jedné takové akce mohla být součástí. Naopak se na rozdíl od jiných žen téměř nezajímala o módu, ačkoliv ji velmi bavily maškarní plesy. Marie neměla ráda formálnosti, snažila se žít prostě a přirozeně a poddané brala jako součást rodiny. Etiketě se podle historiků vyhýbala, jak jen mohla.

Od smrti manžela už jen černé šaty 

Po téměř třicetiletém manželství zemřel Mariin manžel – císař František Štěpán, jehož skon panovnici velice zasáhl. (Podlehl na infarkt na svatbě jejich syna).Od jeho smrti nosila panovnice už pouze černé šaty a do této barvy nechala potáhnout i ložnici. Své šperky rozdala komorným a ostříhala své dlouhé vlasy. Do své modlitební knížky napsala, kolik se svým manželem prožili let, měsíců, dnů, hodin a sekund. Své vladařské povinnosti poté začala řešit s ještě větší péčí a důrazem. Na zábavu už prý myšlenky neměla. Stejně tak už nechtěla válčit.

Jednotná měna a daňový systém

V roce 1750 zavedla Marie Terezie jednotnou měnu. Centralizovalo se mincovnictví, což znamenalo, že mince, které byly raženy v různých mincovnách, musely mít jednotný vzhled. Přesně byl také stanoven poměr zlata a stříbra na zlaťáky, tolary a krejcary. Zlaťáky se dělily na šedesát krejcarů a za dva zlaťáky byl jeden tolar. Určitě znáte lidovou píseň Já do lesa nepojedu, kde se zpívá: „sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar…“. Vznikla také první papírová bankovka. A u financí zůstaneme. V Tereziánské době se totiž pomalu ale jistě začaly vybírat i daně. Hlavním důvodem bylo to, aby se dostatečně zafinancovala silná vojska. Stanovila také daň z příjmu či daň z hlavy.

Židovská označení

V roce 1758 přikázala Marie Terezie Židům nosit na oblečení zvláštní označení jejich původu. Toto nařízení bylo zrušeno až jejím synem Josefem II. v roce 1781. 

Číslování domů

Je na vašem domě číslo? Ano, i za to „může” Marie Terezie. Číslování domů bylo uzákoněno v únoru roku 1770 a ve většině obcí proběhlo od podzimu 1770 do roku 1771. Zpočátku chodili po městech a obcích pouze vojáci a čísla psali lidem křídou na vrata. 

Regulace útrpného práva

V této době bylo běžné jako trest využívat mučení. Výjimkou nebylo vytržení či vyřezání jazyka, bičování, vypalování cechů či lámání v kole nebo upalování za čarodějnictví. Jen těžko věřit, že se nejednalo o středověk, ale osvícenství. Marie Terezie tento systém zmírnila až ke konci její vlády. Ačkoliv v jiných zemích bylo zrušeno už dávno. 

Robotní patent

Za symbol pokroku se považuje i Mariin robotní patent (1775). Doba roboty v něm byla zkrácena pouze na max. tři dny v týdnu a stanovil také délku pracovního dne na 8 hodin v zimě a 12 hodin v létě. Do této doby se započítávala přestávka na oběd a polední odpočinek (1 hodina v zimě a 2 hodiny v létě) a doba cesty na robotu a z ní. Robotní povinnost byla odstupňována také podle toho, kolik měl robotník majetku, od podruhů v první třídě, kteří neměli žádný majetek a tudíž ani žádnou robotní povinnost, až k nejbohatším sedlákům. Většině z nich se robotním patentem objem pracovních povinností snížil. Někdy až o polovinu. Definitivně byla robota zrušena až roku 1848 Josefem II., synem Marie Terezie.

Branná povinnost

Panovnice dohlédla i na nastolení jednotného výcviku vojáků, budování pevností, zřízení kasáren, invalidoven, vojenských škol a jednotných uniforem či číslování pluků.

Vznikla branná povinnost a výpis všech mužů od 17 do 40 let, pro které byla povinná vojenská služba. Vykoupit se z ní však bylo možné za 300 zlatých. 

Zemřela v roce 1780

Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780 ve svých třiašedesáti letech na rozedmu plic. Nedostatečný výkon srdce způsobil navíc vodnatelnost a otoky celého jejího těla. Pohřbena byla do cínového sarkofágu po boku svého manžela v kapucínském klášteře ve Vídni.

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn

Má monarchie v 21. století místo?

Zkoumáme – debatujeme – vzděláváme

Sdílejte článek:

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Kategorie blogu

Sociální sítě

Nejčtenější články