Vaše nejpalčivější otázky a jasné odpovědi, přehledně na jednom místě! V novém pořadu “Co na to ČKI?” doktor Zdeněk Prázdný, zakladatel Českého královského institutu, exkluzivně odhalil všechny nejasnosti ohledně možného znovunastolení monarchie v Česku a rozptýlil mýty, které toto téma obklopují.
Je pravda, že kdyby monarchie skutečně fungovala dobře, nikdy by se nerozpadla
S tím nesouhlasíme. Rozpad monarchie nebyl jen důsledkem vůle lidu, ale výsledkem specifické doby a politických okolností. Nelze jej vnímat jako jednoznačné přání společnosti. ČKI nevolá po návratu monarchie v podobě, jakou měla do 19. století, ale věří, že moderní monarchie má ve 21. století své místo. Ostatně Evropa má dodnes 12 monarchií, které patří k nejvyspělejším státům – nejen ekonomicky, ale i díky nízké míře korupce. Právě tímto směrem bychom se chtěli dát také.
Byl vznik samostatného státu fraška?
Téma je složité a nelze na něj odpovědět jednou větou. Klíčové je vnímat celý problém v kontextu tehdejší doby. Rok 1918 znamenal konec první světové války, Evropa se měnila k nepoznání. Monarchie se otřásala v základech, zejména pod tlakem levicových hnutí a revolučních myšlenek. Říjen přinesl její faktický rozpad, jednotlivé národy začaly formovat vlastní státy a do toho všeho ještě zasáhla bolševická revoluce v Rusku. Vznikl tak výbušný mix událostí, který nakonec určil směřování Evropy. Stále však zůstává otázkou, kde přesně padlo definitivní rozhodnutí o konci monarchie.
Je nutné sundat růžové brýle u poslední Habsbursko-lotrinskou dynastie?
Českému královskému institutu bývá občas vyčítáno, že na poslední Habsburko-Lotrince nahlíží příliš idealizovaně. My si to však nemyslíme – snažíme se na tuto kapitolu dějin pohlížet objektivně. Habsburkové byli rodem, který po staletí výrazně ovlivňoval evropské dějiny a pro české země sehrál důležitou roli. Ostatně i Karel IV., kterého si národ před několika lety vybral za „největšího Čecha“, měl habsburské kořeny – tvořily čtvrtinu jeho původu. Vzhledem k velikosti Českého království je těžké si představit, že by bez jejich vlivu mohlo dlouhodobě samostatně fungovat.
Titul monarchy sám o sobě nezaručuje, že daný člověk bude i schopným vůdcem
Monarcha je sice jen člověk, ale jeho role je odlišná – vždy zůstává nadstranický a apolitický. Od dětství je pečlivě připravován na svou úlohu, takže přesně ví, jak se má chovat. Monarchou se nestává díky volbám, ale už svým narozením. Nemusí usilovat o hlasy voličů, podléhat lobbistům ani se účastnit politických kampaní. To mu dává svobodu rozhodovat se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podobně jako to dělají monarchové ve zbytku Evropy.
Proč by Česko mělo mít panovníka?
Existuje mnoho důvodů, proč mít panovníka. Jeho role je efektivnější, protože na rozdíl od prezidenta nezastává svůj úřad jen na několik let, ale dlouhodobě. Od narození je na tuto úlohu připravován, což mu dává zkušenosti a stabilitu. Protože není volen, nevznikají kolem něj politické spory. Navíc panovník národ sjednocuje – ať už v časech radosti, nebo smutku. I jeho odchod dokáže spojit lidi v truchlení, stejně jako nástup nového vládce přináší společnou radost a pocit kontinuity.
Král nezajistí levnější žití. Na to má vliv vláda a parlament
V Českém královském institutu s tímto nesouhlasíme. Stačí se podívat na ostatní evropské monarchie, které jsou hospodářsky výrazně před námi. Lze předpokládat, že s monarchií bychom se časem dopracovali k podobné úrovni a mohli se mít stejně dobře jako například ve Švýcarsku.
V ČR je nemožné vrátit monarchii. Už jen proto, že nikdo z Habsburků nemluví česky
Souhlasíme, že panovník by měl ovládat češtinu – je to nezbytné, aby mu lid rozuměl. Je také pravděpodobné, že by nesl jméno Habsbursko-Lotrinský. Není však důvod se tohoto jména obávat. Za posledních sto let bylo neprávem očerňováno, přesto k našim dějinám neodmyslitelně patří. Ve 21. bychom se jména Habsburk už neměli bát.
Kde hledat vládce, kteří budou skutečně osvícení?
Mnoho lidí si stále spojuje monarchii s absolutismem, ale role panovníka v parlamentní demokracii je dnes úplně jiná než v 17. či 18. století. Obavy, že by monarcha nebyl demokratický nebo osvícený, jsou neopodstatněné. Koneckonců, jakou máme záruku, že námi demokraticky zvolený prezident bude skutečně osvícený a nezmění svůj postoj po volbách? Historie ukazuje, že většina diktátorů a despotů se k moci dostala buď převratem, nebo zcela legitimní cestou skrze demokratické volby.
Je možné, že by mohl být královským nástupcem Tadeáš Salvátor?
Ano, je to možné. Tadeáš Salvátor patří mezi několik potenciálních nástupců českého trůnu. Jeho výhodou je, že se učí česky a k České republice má skutečně blízký vztah. Přestože žije v Rakousku, není úplně Rakušan – má české kořeny po hraběnce Podstatské a část dětství strávil v Česku. Pravda, nebyl od mala připravován na vládnutí, ale pokud by došlo ke změně ústavy, dalo by se to napravit. Po určitou dobu by zemi spravoval regent, zatímco budoucí panovník by se vzdělával a připravoval na svou roli u některého z evropských královských dvorů.
Jak by proběhla změna republiky na monarchii?
Taková změna by musela proběhnout politickou cestou, což by znamenalo úpravu ústavy. K tomu by mohlo dojít jedině tehdy, pokud by ve společnosti převládla vůle po návratu monarchie. Stejně tak by i výběr nového panovníka byl s největší pravděpodobností politickým rozhodnutím.
Dokáže se monarcha vcítit do života běžného člověka?
Rozhodně ano – a příklady z evropských monarchií to jen potvrzují. Většina královských potomků studuje na běžných školách a vyrůstá mezi vrstevníky, kteří vedou obyčejný život. Skvělým příkladem je dánský korunní princ, který své osmnáctiny oslavil pozváním tří set lidí z celé země na oslavu v zahradách královského paláce. Slavil s nimi uvolněně a zůstal v blízkém kontaktu s těmi, které pozval. Není to krásný symbol propojení monarchie s obyčejným životem?
Byla by monarchie levnější než prezidentský úřad?
Určitě ano. Jen si představte ty úspory – žádné nákladné prezidentské volby každých pět let, které vyjdou na zhruba 1,5 miliardy korun, ani honosné výplaty bývalým prezidentům. Náklady na prezidentskou kancelář jsou vysoké a ty královské by nepochybně byly nižší. S prezidentem se výdaje budou jen zvyšovat – s monarchií bychom mohli ušetřit.
Šlechtic jako český král. Šlo by to?
Byla by to nejspíš až krajní varianta, zejména proto, že máme přímé potomky s královskou krví, kteří se přirozeně nabízejí jako první volba. Historie nám připomíná situaci, kdy byl Jiří z Poděbrad, sám šlechtic, zvolen králem. Bylo to v době po husitských válkách, kdy byl český trůn tak oslaben, že nikdo jiný nebyl ochoten jej přijmout. Dnes se ale domníváme, že zvažovat podobný postup by nebylo ani vhodné, ani potřebné.
Je monarchie “za zenitem”?
Rozhodně ne. Právě současná konstituční monarchie je asi nejlepším systémem, jaký kdy byl zaveden. Když se podíváme na naši republiku, vidíme, jak se společnost, zejména během voleb, stále víc rozděluje. Naproti tomu průzkumy ukazují, že monarchie čelí takovým problémům minimálně. A co víc – v žebříčcích korupce si monarchie vedou podstatně lépe než republiky.
Byla by v ČR monarchie zpátečnickým krokem, který by vedl k utlačování lidí a stavění aristokratů nad ně?
Vůbec ne. Jde o mylnou představu, která má kořeny někde před třemi sty lety. Český královský institut se zaměřuje výhradně na moderní, konstituční monarchii. Panovník by stál v čele státu jako nestranná, nepolitická osobnost – na rozdíl od prezidenta. Mohl by být skutečným představitelem všech občanů.
Kde vezme monarchie peníze na svůj provoz?
Královský úřad by měl pevně stanovený rozpočet, podobně jako ho má dnes ten prezidentský. Rozdíl je však v tom, že prezident stojí republiku mnohem více peněz.
Mohl by být českým králem zvolen někdo z obyčejného lidu?
Na úvod je důležité říct, že monarcha je obyčejný člověk. Výjimečný je jen tím, že pokračuje v linii předků, kteří měli tu čest sloužit své zemi – a většinou sloužili s velkou oddaností a odpovědností. Představa, že by se na trůn dostal někdo přímo „z lidu,“ není reálná. Na žádného novodobého Ječmínka ani Přemysla Oráče se tedy nejspíš čekat nebude.
Opravdu může být monarcha panovníkem všech?
Určitě ano. Pokud ne panovník všech, pak alespoň většiny – což je přesně to, co vidíme i v jiných konstitučních monarchiích po celém světě.
Co na to ČKI vychází 3x za měsíc na Facebooku, Instagramu a TikToku Českého královského institutu. Tak nás nezapomeňte sledovat.
