Hlavní zemský světec a český kníže měl a stále má v českých zemích stmelující úlohu. Sbližuje všechny vrstvy společnosti. Spojoval národ v dobách dobrých a zlých. Dovolávali se ho katolíci, ale v oblibě ho měli i stoupenci podobojí.
Patří mezi ty světce, kteří mají druhý život – jsou známí a populární i stovky let po ukončení jejich pozemského putování. Kníže Václav je například jedním z mála pojítek mezi velmi odlišnými názorovými proudy na Husa a husitství. Jedni je vyzdvihují, druzí v nich vidí národní neštěstí. Nicméně sám Hus byl ctitelem sv. Václava a nejinak tomu bylo u husitů, kteří chtěli být dokonalejšími katolíky, jak napsal historik prof. Josef Pekař.
Přitakává mu prof. Jaroslav Kadlec ve svém Přehledu českých církevních dějin. Staré světce měli husité v oblibě už proto, že stejně jako oni přijímali podobojí. Na husitských oltářích také existovalo vyobrazení sv. Vojtěcha celebrující mši a sv. Václava s Janem Husem, kteří mu přisluhují.
V husitské době byl rozšířen i svatováclavský chorál a v husitském kancionále kutnohorské je zobrazena korouhev sv. Václava s nápisem: „Na Němce, na zrádce Boží.“ Je tedy možné tvrdit, že k sv. Václavu se hlásil rovněž husitský vojevůdce Jan Žižka. Husité často zpívali svatováclavský chorál a jejich vojska táhla do boje se svatováclavskou korouhví.
Na svatého Václava se odvolávaly i husitské manifesty. Bylo tomu například v roce 1420 v době ohrožení intervenční armádou první křížové výpravy do Čech.
Více najdete v tomto článku na Seznam Médiu, kam Český královský institut píše zajímavé články.
