Nečekaná. Nejvýznamnější. Nezapomenutelná. Taková byla Marie Kristýna Rakouská. Žena, která se řízením osudu za dramatických okolností stala vládkyní Španělska, jež na ni vzpomíná dodnes.
Dcera arcivévody Karla Ferdinanda a těšínského prince z tzv. vojevůdcovské linie habsbursko-lotrinské dynastie (pravnuka Marie Terezie) se narodila v Židlochovicích nedaleko Brna. Tehdy se nestávalo často, že by členové z panovnické rodiny přicházeli na svět na českém území, protože stálé sídlo měli ve Vídni. Strhla tak na sebe veškerou pozornost a možná právě tento okamžik mohl napovědět, že ve středu dění bude i později. Kdo by to ale v prvních dvaceti letech jejího života řekl: byla skromnou, tichou a nenápadnou dívkou, která se dle okolí měla slušně vdát a rodit děti. Dost možná si to myslela i ona sama.
První šťastné krůčky a bezpečí rodiny
Židlochovice byly pro Marii Kristýnu bezpečným přístavem, ze kterého poznávala svět. “Prožila zde nejméně osm let šťastného dětství. Byla z pěti dětí a jedinou dcerou, miláčkem tatínka. Její bratři ji nejdříve škádlili a poté ochraňovali. Na toto místo myslela po celou dobu svého života. Například když byl zámek zestátněn, ptala se, co se s ním stalo. Vždy ho považovala za svůj domov. Měla ho ve svém srdci,” popsal historik Jindřich Forejt.
Vzdělávala se zde úměrně svému postavení. Jako členka panovnického rodu se učila cizí jazyky, hrála na klavír a malovala. Mimochodem, kdyby se nestala slavnou panovnicí, podle historiků by se uživila i jako hudebnice, nebo by ohromovala uměleckými díly. K tomu by využila i skvělou jazykovou výbavu – kromě rodné němčiny ovládala francouzštinu, italštinu, maďarštinu a češtinu.
Obrovský žal z lásky
Když bylo Kristině devět let, přestěhovala se s rodiči do Vídně. Účastnila se různých veřejných akcí, které byly součástí jejího uvedení do společnosti. Byla nesmírně zvídavá a chytrá, jen její silná krátkozrakost jí dělala problémy. Laskavou a důvěřivou mladou ženu velmi zasáhlo, když se v roce 1872 na první pohled zamilovala do mladého španělského krále Alfonse XII., který ji odmítl. A aby toho nebylo málo, oženil se se svou dětskou láskou, princeznou Marií de las Mercedes z Orléans-Montpensier (1860–1878).
Plachá žena se ze žalu uchýlila do Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě, kde čtyři roky zastávala post abatyše.
Tlak na dědice: Bude to holka, nebo kluk?
Zlomený byl během krátké doby i král Alfonso, protože jeho manželka po pěti měsících od svatby zemřela na tyfus. I když se podle mnohých ze šoku už nikdy úplně nevzpamatoval, byl si vědom toho, že musí zajistit dědice. Vzpomněl si na svou ctitelku z Čech – a nabídl ji sňatek. Marie Kristýna ho přijala a na svého chotě opět hleděla s nesmírnou úctou a láskou. Ten byl zdvořilý, ale vůči ní zcela chladný.
V tomto duchu se konala i svatba 29. listopadu 1879 v královském paláci v Madridu. Manželská krize se prohloubila po provalení nevěry s operní pěvkyní a obrovském tlaku veřejnosti na narození syna (po dvou dcerách).
Nečekaný zlom nastal v roce 1885, kdy 27letý král zemřel na tuberkulózu. Královna byla ve třetím měsíci těhotenství a následujících šest měsíců pro ni byly peklem. “V tu chvíli prokázala obrovskou osobní statečnost. Všichni s napětím čekali, zda se narodí chlapec, nebo dívka. V případě dívky by se následnicí trůnu stala její starší dcera. Zato chlapec by byl od prvního okamžiku králem,” vysvětlil historik Forejt. “Prožila měsíce v úmorném napětí ze strany politiků, dvora i rodiny… A ona ho ustála. Vyrovnala se se smrtí manžela a začala se připravovat na jednu nebo druhou variantu. Právě toho si na ní cením úplně nejvíc.”
Vždy čelem k výzvám
Kvůli stabilitě v zemi byla okamžitě po smrti chotě prohlášena regentkou království. A zůstala jí i po narození syna Alfonse 17. května 1886, který na trůn mohl usednout jako plnoletý, tedy v 16 letech. Byl to úkol, před kterým by se mnozí snažili uniknout, ale ona se k němu postavila čelem. “Myslím si, že osvědčila jako pevná žena morální hodnot, která vždy věděla, kde je její místo a jaká je realita. Neoddávala se žádný snům. Spoustu soukromých věcí si nechávala pro sebe, čímž působila trochu odtažitě. Ale panovnice moc dobře ví, proč to dělají – aby nebyly zranitelné. Což u Marie Kristýny platí dvojnásobně,“ přibližuje historik a bez nadsázky ji označuje jako “nejvýznamnější ženu habsbursko-lotrinské dynastie od doby Marie Terezie”. Proč? “Protože to byla žena, která nechtěla být v první linii dění, nebyla vychována jako panovnice a vše, co k ní přicházelo, dokázala přijímat jako svůj osud. Nikdy neodmítla výzvu, vždy se s ní poprala.“
Neobyčejná výdrž a cit pro trůn
Marie Kristýna stála 16 let v čele země a podařilo se jí bez zakolísání provést španělskou monarchii jednou z největších krizí její existence. Odborníci to přičítají jejímu temperamentu, obezřetnosti a úctě k demokracii. Striktně dbala na dodržování ústavního pořádku a dokázala kralovat bez zásahů do vládní agendy.
Nebylo to snadné, protože jen v letech 1886–1902 zažilo Španělsko 24 vládních krizí a regentka musela jednat s více než 80 čelními politiky na pozicích premiérů a ministrů. “Žena, která byla vychovávána sice jako členka vládnoucí dynastie, ale ne jako budoucí panovnice, bez znalosti a vědomostí z hlediska politiky, strategie, diplomacie, se najednou ocitla uprostřed dění v zemi, která nebyla její rodnou zemí. Mluvila jazykem, který se naučila. A ona to zvládla,” s velkým respektem uznává Jindřich Forejt a dodává: “Říkala, že její regentství je nití mezi vládou jejího manžela a syna. Já si myslím, že to bylo období určující. A že Španělsko zažívalo klidnou dobu právě její zásluhou.”
Královna, na kterou se vzpomíná dodnes
Její vládu v roce 1902 převzal plnoletý Alfonso XIII. Stala se královnou – matkou a těšila se obrovské popularitě. Nikdy nezasahovala do rozhodování svého syna, i když měla jiný názor. Zemřela v Madridu 6. února 1929. Na pohřbu s nejvyššími poctami jí přišly dát poslední sbohem desítky tisíc Španělů. “Když se vdala, tak ji vzhledem k jejímu předchozímu působení jako abatyše nesprávně označili za jeptišku a říkali jí ‚královna jeptiška‘. Později byla ‚královna ctnostná‘ kvůli přísným morálním zásadám. Kdy umřela, psalo se o ní jako o ‚svaté královně‘,” popsal Jindřich Forejt.
Není bez zajímavosti, že se současným španělským králem Filipem VI. jsou pokrevní příbuzní (syn Alfonso XIII. byl jeho pradědečkem). A díky příběhům, které zlidověly, je v panovnické rodině stále cítit její odkaz jako silné ženy.
Nikdy nezapomněla na svoje kořeny
Jak už jsme zmínili, Židlochovice byly pro Marii Kristinu srdeční záležitostí. Zámek několikrát navštívila, ale ne tak často, jak by chtěla. Cestování v jejím postavení byla velká zátěž na logistiku. Svým dětem ale o místě, odkud pochází, vyprávěla a ví se, že Židlochovice dvakrát navštívil její syn.
Zámek v Židlochovicích v centru pozornosti
Byli jsme se podívat na rodiště slavné královny. Nejzachovalejší lovecký zámek Evropy nyní slouží hotel a využívá ho také Státní podnik Lesy České republiky, kterému patří. “Část vybavení je původní, například obrazy nebo lustry, část mobiliáře byl v minulém století doplněn nábytkem z různých sbírek. Současnou podobu zámku nejvíce ovlivnil rakouský šlechtic Filip von Sinzendorf, který původní stavbu nechal na počátku 18. století vybudovat v barokním stylu. Zámek jako takový byl dokončen v druhé polovině 19. století za vlády Habsburků,” uvedl kastelán Pavel Marek.
S areálem jsou neodmyslitelně spjaty bažantnice, tedy zařízení určené k umělému odchovu bažantů, které u nás mají dlouhou tradici. “Některé z bažantnic, které v okolí zámku vznikaly v minulých stoletích, jsou ještě funkční, jiné vznikly ve století dvacátém. Na lov bažantů přijíždí klientela z celého světa, ale samozřejmě hlavně z Evropy,” prozradil kastelán zámku.
Křesla, která patřila vládkyni
Příběh, kterých je za život jako šafránu, se odehrál v Českém královském institutu. Nedávno úspěšně vydražil dvě křesla, na kterých Marie Kristýna sedávala. Začal ale tak trochu nevinně.
“Pan doktor Prázdný, ředitel Českého královského institutu a velký mecenáš umění, měl možnost zakoupit zajímavý nábytek, který pocházel z majetku jedné rakouské arcivévodkyně. Tak jsme se začali pídit po tom, kdo to vlastně byl. A zjistili jsme, že to byla Marie Kristýna, která se narodila na zámku v Židlochovicích,” popsal Michal Tuček, člen správní rady Českého královského institutu.
Křesla jsou z tzv. španělského bytu ve Vídni. Marie Kristýna jako španělská královna totiž v rakouské metropoli často pobývala. A proto její bratr, arcivévoda Fridrich, nechal v tzv. Albertině (největší habsburský obytný palác na jižním cípu Hofburgu) pro ni zařídit byt. Vybavil ho exkluzivním nábytkem a součástí byla i tato dvě křesla.
V roce 1918 byl Hofburg zestátněn, nicméně nábytek zůstal v osobním vlastnictví arcivévody Fridricha. “On ho odvezl do maďarského exilu. Co se dělo tam, nevíme, ale letos se křesla vrátila do Vídně, kde jsme je vydražili v jedné aukci,” uzavírá Michal Tuček.
Křesla a nově dokonce i stolek z bytu španělské královny byla důkladně zrestaurována a JUDr. Prázdný je plánuje příležitostně i vystavit.
