Rakousko-uherská monarchie existovala v letech 1867 až 1918. Šlo o jednu z tehdejších evropských mocností s tzv. dualistickým uspořádáním, která vznikla přeměnou Rakouského císařství. Její konec zapříčinila vyčerpávající 1. světová válka.
Vznik Rakousko-Uherska
Počátek Rakousko-uherské monarchie se datuje k 8. červnu 1867. Předcházelo jí období neklidu. I když by se mohlo zdát, že válka mezi císařskými vojsky a uherskými povstalci utichla někdy v padesátých letech 19. století, opak byl pravdou. Vztahy mezi Rakouskem a Uhry byly velmi napjaté. Výrazným milníkem se stala Prusko-rakouská válka v r. 1866. Rakouské císařství v ní prohrálo na celé čáře a další vývoj odstartoval vznik Rakousko-uherské monarchie.
Politický systém Rakousko-Uherska
Dění v tehdejším Rakousku potřebovalo uklidnit, stejně jako situace v Uhrách, kde už dříve lidé hrozili povstáním. A tak vlivní politici vyhlásili po Prusko-rakouské válce autonomii Uherska. Šlo o logický krok. V Uhrách byli hlavně Maďaři, v Rakousku Němci, ale nikdo z nich neměl nadpoloviční většinu. Proto vznikla dualistická monarchie, tedy dvě rovnocenné země spojené jedním panovníkem a několika orgány – ministerskou radou pro společné záležitosti, ministrem zahraničí, ministrem financí a armádou. Jinak měla každá země svoji vládu a zákony.
Rakousko-uherské vyrovnání a typ monarchie
Uherský parlament odsouhlasil všech 69 článků rakousko-uherského vyrovnání 20. března 1867. Tím se Rakouské císařství definitivně změnilo na Rakousko-uherskou monarchii, která znamenala navracení autonomie Uherska. Habsburkové od té doby vládli dvěma rovnocenným celkům. Unie se skládala z tzv. Předlitavska, severní a západní části zaniklého Císařského království, oficiálně nazvané „Království a země na říšské radě zastoupené“. A tzv. Zalitavska, tedy Uherského království, které vzniklo díky vítězství v Prusko-rakouské válce a oficiálně se jí říkalo „Země svaté Štěpánské koruny uherské“.
V čele Předlitavska stála Říšská rada, Zalitavsko vedl Uherský sněm. Pokud se vyjednávalo o společných záležitostech, delegaci tvořilo 60 poslanců z každého parlamentu.
Seznam zemí Předlitavska
Království české, Království dalmatské, Království haličsko-vladiměřské, Arcivévodství Rakousy pod Enží, Arcivévodství Rakousy nad Enží, Vévodství bukovinské, Vévodství korutanská, Vévodství kraňské, Vévodství salcburské, Vévodství slezské, Vévodství štýrské, Markrabství moravské, Okněžněné hrabství tyrolské, Rakouské přímoří a Vorarlbersko.
Seznam zemí Zalitavska
Království uherské, Království chorvatsko-slavonské, Město Rijeka, Bosna a Hercegovina (společná správa Předlitavska a Zalitavska).
Dějiny Rakousko-uherské monarchie
Korunovace císaře Josefa I. a Sissi
Historický akt, tedy počátek Rakousko-Uherska stvrdila korunovace císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty (známé jako Sissi) uherským králem a královnou. Stalo se tak 8. června 1867 v římsko-katolickém Matyášově chrámu v maďarském Budíně. Od ne zcela jednotného tamního národu dostal královský pár na znamení smíru zámek Gödöllő. Tento palácový komplex v barokním stylu je největší v Maďarsku a druhý největší v Evropě.
Doba budování a rozkvětu
Prusko si po vítězství ve válce nenárokovalo příliš velké reparace, proto monarchie mohla nastartovat dobu růstu. Velký rozkvět průmyslu, železniční a říční dopravy zažil zejména lid Rakouska. Že byl napřed potvrdilo mimo jiné sčítání lidu v dualistické monarchii, které ukázalo, že v Čechách je 97 % gramotných lidí, ale např. v Chorvatsku jen 40 procent. Uhry byly výrazně zaostalejší, čemuž ministerský předseda Gyula Andrássym st. moc nepomohl. Jeho vláda sice navrátila zemi kus demokracie, ale chudé obyvatelstvo, které z větší části tvořily národnostní menšiny, bylo stále utiskováno.
Zakladatelské období v Rakousku-Uhersku a krach na burze
Po dalším vítězství Pruska ve válce nad Francií začal obrovský hospodářský boom v sousedních německých zemí, ze kterého díky přílivu levných peněz z válečných reparací, které údajně dosáhly až 5 miliard franků, profitovala i Rakousko-uherská monarchie. Počínaje rokem 1870 vznikaly jako houby po dešti banky a akciové společnosti. Ale netrvalo to dlouho.
V r. 1873 se zhroutil akciový trh ve Vídni, čímž začala hospodářské krize. Z Rakouska se rozšířila do dalších zemí světa a těžce poznamenala zejména strojírenství a průmysl. Monarchie se z jejich následků vzpamatovávala až do konce 70. let 19. století.
Spory mezi národy
Udržet soužití několika národů pohromadě nebylo snadné. Další významné rozpory se objevily během Východní krize, kdy Rakousko-Uhersko jako odměnu za neutralitu získalo po domluvě s Ruskem do vojenské správy Bosnu a Hercegovinu. Dle očekávání se silně ozvali Slované. Nejsilněji byly znát česko-německé spory, které se v Předlitavsku snažil ukočírovat ministr spravedlnosti Karl von Stremayr. V r. 1880 vydal nařízení, že na žádosti podané na úřadech v češtině je také třeba česky odpovědět. Snahu o rovnoprávnost obou jazyků potvrdila o sedm let později také Badeniho jazyková nařízení.
V centru politického dění Evropy od 70. do 90. let 19. století stál německý kancléř Otto von Bismarck. Takzvaně “tahal za nitky” a uzavíral různé dohody ve snaze zajistit mír. V r. 1879 s ním Rakousko-uherská monarchie podepsala smlouvu o vzniku tzv. Dvojspolku, který se tři roky na to rozšířil o Italské království do tzv. Trojspolku. Jako jeho protiváha vznikla tzv. Dohoda pod taktovkou Ruska, Velká Británie a Francie. Napětí mezi oběma pakty později vedlo ke světové válce.
Růst ekonomiky aneb Rakousko-Uhersko na přelomu 19. století
I když politické šarvátky nebraly konce, po hospodářské krizi z Vídně se ekonomice opět dařilo. Rostl průmysl, rodilo se více dětí a velká města se rozrůstala – Praha, Brno, a ještě více Vídeň či Budapešť. Zde např. v r. 1869 žilo 270 tisíc, ale v r. 1910 už téměř 900 tisíc. Vídeň v té době nasčítala dokonce 2,2 milionu lidí. Celá rakousko-uherská monarchie měla přes 51 milionů lidí, což byl nárůst o zhruba 6,5 milionů lidí od r. 1869.
Nahoru šel také spolkový život. Centrum kultury a vědy se stala Vídeň s osobnostmi jako Sigmund Freud či skladatel Gustav Mahler. Umělci a inovátoři debatovali také v budapešťských kavárnách, kam se od r. 1896 mohli přepravovat metrem, jedním z nejstarších na světě.
Díky velkému nárůstu zemědělského průmyslu na východě čili v dříve zaostalejším Zalitavsku, rozdíl mezi oběma celky monarchie pomalu mizel. Dokonce se v mnoha odvětvích spojovaly, fungovala dělba práce a ekonomické ukazatele šly strmě nahoru. V letech 1870 až 1913 rostlo HDP na hlavu zhruba o 1,8 %, což bylo více než třeba v Německu či Velké Británii. Rakousko-Uhersko masivně investovalo do rozvoje infrastruktury, strojírenství i automobilového průmyslu. Obchodovali zejména s Němci, Brity a Američany.
Rakousko-Uhersko během první světové války
Zlom přišel v r. 1914, kdy byl spáchán atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou v Sarajevu. Rakousko-Uhersko poslalo Srbsku tvrdé ultimátum, ze kterého balkánská země většinu bodů splnila, ale ne všechny. Proto mu Rakousko-Uhersko vyhlásilo 28. července 1914 válku. Atentát šokoval velkou část Evropy, která se postavila za dualistickou monarchii, na straně Srbska stálo např. Rusko. Právě při bojích s Rusy ztratila monarchie v prvních letech války téměř polovinu své armády. V r. 1917 ale na ně spolu s Německem našla recept a spolu s Italy je vytlačila ze země.
Lid trpěl. Přídělový systém nedokázal zajistit dostatek jídla, chyběl petrolej a další základní životní potřeby. Velkou část říše zásobovaly zemědělsky bohaté Uhry, ale nestačilo to. Obrovskou nevoli vyvolalo i roztavení zvonů na výrobu válečného materiálu a zbraní. Válka monarchii ničila. Rozdíly mezi národy se začaly zvětšovat.
Po smrti Františka Josefa I. 21. listopadu 1916 usedl na trůn císař Karel I., který se snažil situaci v zemi stabilizovat a sjednat mír. Vyjednávání se účastnil také rakouský ministr zahraničí Otokar Černín, jež jeho snahy brzdil, protože věřil ve vítězství na frontě. Jenže nepřesným projevem a následnou proti reakcí zcela oslabil vliv císaře a zesílil vliv Německa, kterému po stažení Ruska na východní frontě na základě Brestlitevského míru 3. března 1918 stouplo sebevědomí.
Rozpad Rakousko-Uherska
Válka dala Rakousko-uherské monarchii poslední ránu, vyčerpala ji. Lidé byli na hranici hladomoru. Vliv císaře klesl, naopak narostlo napětí mezi národy. Chtěly autonomii. K tomu se v r. 1918 přidala španělská chřipka, která do r. 1920 usmrtila až 5 procent celkové populace. Osamostatnění zemí už nešlo zabránit, postupovalo jako domino. Dne 28. října 1918 bylo vyhlášeno samostatné Československo. O tři dny později kapitulovala rakousko-uherská armáda. Monarchie v bojích přišla o 1,2 milionů lidí. A po válce byla součástí dalších turbulentních dějin.
Rakousko-uherská říše a její obyvatelstvo
Monarchii nejvíce tvořili Slované, v r. 1843 jich bylo 15,5 milionu. Následovali Němci (6,97 milionu), Maďaři (5,3 milionu), Valaši (1 milion) a Italové (350 tisíc). V r. 1910 zde žilo přes 51 milionů lidí, přičemž Slované tvořili 46,9 %, Němci 23 %, a Maďaři 20,2 %. Tento poměr odpovídal i jazykům. Nejvíce se mluvilo německy, poté maďarsky a česky.
Hymna Rakousko-Uherské monarchie
Kvůli dualistickému systému Rakousko-Uhersko nemělo společnou vlajku ani hymnu. Rakouské císařství si za svoji skladbu číslo jedna zvolilo píseň “Zachovej nám, Hospodine…”. Vznikla jako reakce na francouzskou hymnu, kterou při obléhání Vídně v r. 1796 zpívali vojáci v čele s Bonapartem. Složil ji rakouský skladatel Joseph Haydn pod názvem „Gott erhalte Franz, den Kaiser“. Text napsal Lorenz Leopold Haschka. Poprvé byla představena 12. února 1797 v den narozenin císaře Františka II. Rakousko ji používalo až do r. 1918 (po r. 1867 tedy mimo Uhry).
Po vzniku Rakousko-Uherska se oficiální hymnou Uher stala Himnusz známá také jako „Isten, áldd meg a magyart“ (v překladu Bože, žehnej Maďarovi). Je z pera maďarského básníka Ference Kölcseye z roku 1823. V r. 1844 ji zhudebnil tvůrce maďarské národní opery Ferenc Erkel.
Návrat ke kořenům, návrat k monarchii?
České země zažívaly v době Rakouska-Uherska nebývalý rozmach. Přečkaly ekonomické výkyvy a po nich vždy několikanásobně posílily. Monarchie měla demokratické nástroje a ekonomicky byla před mocnosti jako jsou Německo nebo Velká Británie. Základy těch největších nejen průmyslových firem se položily právě v druhé polovině 19. století. Kdyby nepřišla válka, možná bychom nyní byli v naprosto jiné situaci a dost možná bychom zůstali monarchií, které se v dnešní době řadí k nejvíce prosperujícím na světě. A nejen proto je na místě ptát se: co kdyby Česko opět mělo krále nebo královnu?
Foto: Wikimedia Commons
