Byl to diplomatický úspěch mimořádného významu a jeden z nejvýznamnějších v historii českých zemí. Císař Jindřich III. udělil na říšské synodě v Mohuči v dubnu 1085 českému knížeti Vratislavovi královský titul.
První královská korunovace v metropoli nad Vltavou se konala o rok později. Jako český kníže Vratislav II., jako český král toho jména první. Své nově nabyté přednostní postavení v rámci tehdejší Svaté říše římské uměl novopečený český vladař dát pořádně najevo. A to ražbou slavnostních korunovačních denárů i pořízením nákladného Kodexu vyšehradského, nejcennější literární památky v České republice.
Vlády se ujal po smrti svého staršího bratra Spytihněva II. v roce 1061. Od začátku působil jako mimořádně aktivní panovník. Obnovil olomoucké biskupství, podporoval vzdělanost a do sázavského kláštera povolal zpátky řeholníky provozující slovanskou liturgii, které předtím vyhnal jeho bratr Spytihněv. Velmi obratný byl v zahraniční politice. Zejména spojení s římským císařem Jindřichem III. mu při vojenských taženích přineslo územní zisky.
Vratislavovi rok po jeho nástupu na knížecí stolec zemřela jeho žena Adléta. Poté se oženil se Svatavou Polskou. Zřídil také nové panovnické sídlo na Vyšehradě, kde inicioval založení kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla.
Zemřel v roce 1092. Královský titul sice získal pouze pro svoji osobu, jeho nástupce Konrád I. brněnský se stal opět pouze českým knížetem, ale i tak lze mluvit o tehdejším velkém evropském úspěchu. Svými vladařskými úspěchy a racionálním jednáním může být vzorem i současným vládcům.
Více o Vratislavu II. se dočtete v článku na Seznam Médiu, kam různými zajímavostmi přispívá také Český královský institut.
