První Kulatý stůl vynesl v lednu 2022 na světlo nečekané poznatky a v březnu 2022 jsme navázali druhým setkáním, tentokrát i s živým publikem. Otázek bylo mnoho. Co je vhodnější pro stabilitu politického systému? Republika, nebo monarchie? Zaplakal by státní rozpočet nad zřízením královské rodiny? Má smysl obnovit šlechtické tituly a uznat českou šlechtu? A co by to znamenalo pro obyčejné občany? To ale zdaleka není vše. Zjistěte, kteří odborníci se zúčastnili druhého Kulatého stolu, co si myslí o monarchii a kde se podívat na záznam této unikátní diskuse.
Význam Kulatého stolu
Cílem Kulatého stolu pořádaného Českým královským institutem je rozšířit povědomí o monarchistickém uspořádání a otevřít toto téma celé veřejnosti k diskusi.
Stejně jako v historii i zde symbolizuje kulatý stůl rovnocenné postavení všech zúčastněných a rozhovory jsou vedeny v příjemném duchu a tak, abychom nenásilně nahlédli do minulosti, současnosti i budoucnosti monarchie.
Společně s historiky a zajímavými osobnostmi české politické, ekonomické či právnické scény při pravidelných setkáních postupně odhalujeme výhody a nevýhody, které by zavedení monarchie na území Česka přineslo, a stejně tak překážky, jež by se tomu mohly postavit do cesty.
6 účastníků druhého Kulatého stolu v březnu 2022
- PhDr. Václava Kofránková, Ph.D. – historička
- Ing. Martin Slaný, PhD. – hlavní ekonom skupiny DRFG
- Mgr. Ladislav Mrklas, PhD. – politolog
- Barbora Koukalová – hlavní editorka Expres.cz
- JUDr. Zdeněk Prázdný – zakladatel Českého královského institutu
- Matěj Misař – moderátor
Témata, kolem nichž se točil druhý Kulatý stůl
Otázek kolem zavedení monarchie v Česku je stále mnoho a nové přibývají. U druhého Kulatého stolu, který proběhl v Aureole v pražském City Toweru na Pankráci, jsme se proto zaměřili na další z nich. Na ty, které vás v současné době zajímají nejvíce.
- Politická stabilita v monarchii
- Obnovení české šlechty
- Ekonomická náročnost monarchie
- Kroky k vytvoření monarchie na území Česka
- Vliv monarchie na životní úroveň
- Demokracie v monarchii
Setkání bylo otevřené široké veřejnosti a mohli jste se ho zdarma osobně zúčastnit 23. 3. 2022. Pokud se vám nepodařilo se včas přihlásit, další příležitost budete mít už v květnu! O nadcházejícím společenském setkání vás informujeme na našem Facebooku nebo se přihlaste k odběru newsletteru na našem webu.
A nyní už k tomu, co jsme se dozvěděli u druhého Kulatého stolu Českého královského institutu.
Mohlo by se Česko stát monarchií a jak by to probíhalo?
Co by to bylo za diskusi, kdyby se sešli pouze příznivci monarchie. Stejně jako tomu bylo u našeho prvního společného setkání i ke druhému Kulatému stolu jsme přizvali jak podporovatele, tak odpůrce zavedení monarchie v Česku a společně si povídali o ožehavých tématech okolo království ve 21. století.
Názory odborníků se rozcházejí
Podle ekonoma Martina Slaného by měl být přechod na monarchii spíše formou evoluce – postupným vývojem. A samozřejmě jedině za předpokladu, kdyby po změně politického systému byla poptávka.
Historička Václava Kofránková je republikánka, a proto k zavedení monarchie zastává spíše skeptický postoj. Zajímavé také bylo, že politolog Ladislav Mrklas si i přesto, že patří mezi monarchisty, myslí, že je změna republiky za monarchii nereálná.
Editorka Barbora Koukalová zmínila, že pozoruje velký zájem o život královských rodin a že by zde potenciál byl. Stejně tak JUDr. Zdeněk Prázdný, zakladatel Českého královského institutu, potvrdil, že má zavedení monarchie v Česku smysl, a to vzhledem k mnoha nefunkčním procesům, které jsou typické pro republiku.
Vedle odborníků u kulatého stolu zde bylo i publikum, kde zasedli ti, kteří monarchii podporují, ale i ti, kteří zatím o jejím zavedení zcela přesvědčení nejsou a přišli načerpat další informace.
Český královský institut učinil důležitý krok
„Shodou okolností připravil Český královský institut v nedávné době návrh změny Ústavy. Pokud by k tomu došlo a Parlament ČR by ústavní většinou návrh schválil, změnil by se název státu, došlo by k rozdělení na zemské uspořádání – tak jak historicky fungovaly země Koruny české – volená hlava státu by se změnila na dědičného konstitučního monarchu a panovník by panoval ve shodě s vládou, která by byla exekutivním orgánem a vyšla by z klasických parlamentních voleb. To znamená, že by uspořádání politické moci bylo dvoukomorové, tedy Poslanecká sněmovna a Senát, z nichž by vzešla vláda a nevolená (dědičná) hlava státu,“ popsal postup, jak by změna politického systému probíhala, JUDr. Zdeněk Prázdný.
Způsob rozhodování o nové hlavě státu
Podle historičky Kofránkové a politologa Mrklase by měli mít možnost rozhodnout občané, a to hlasováním v referendu. Pan Prázdný však tomuto názoru oponoval: „Nejsem příznivec referenda a nemyslím si, že by se mělo rozhodovat jeho prostřednictvím. Na druhou stranu jsem si téměř jistý dvěma věcmi. První je ta, že musí být podpora parlamentu, tedy veřejná poptávka té změny. Jak by to ale přesně proběhlo, na to teď neumím odpovědět. Hlavně to ale nedělejme referendem. Podívejme se, jak dopadla Velká Británie. Rozhodování o výstupu z EU se zúčastnilo pouze 50 % oprávněných osob, jedna polovina z toho rozhodla a z ní pouze 20 % národa mělo vliv na opuštění Evropské unie. A myslím, že většina Britů dnes není úplně spokojená s tím, jak na tom ve skutečnosti jsou. Volba nástupnického rodu by ale na druhou stranu měla probíhat něčím podobným, jako je referendum, nebo alespoň něčím, co by referendum připomínalo.“
Uměli by si lidé představit, že by bylo Česko monarchií?
Dle editorky Koukalové je zájem o britskou královskou rodinu mezi čtenáři a diváky enormní. Možná je to ale dáno jen tou konkrétní rodinou a jejím příběhem. Otázkou tedy zůstává, zda lze z toho usuzovat, že fanoušky vedle života monarchů zajímá i samotné státní zřízení a zda by jej uvítali na českém území. Proto je potřeba osvěta, kterou si vzal za cíl Český královský institut – popisuje lidem monarchii v Česku tak, že si ji dokážou lépe představit.
„Panovník je tradičně svorníkem společnosti, je to jeho role, nebo by měla být. Měl by kultivovat prostředí tím, že vyznává a ztělesňuje nějaké hodnoty a v době krize je to on, kdo neopouští svou zem, ale stará se o ni. To je ten základní výměr královské moci. Tak, jak lidé znají krále z pohádek (spravedlivé a dobré), tak si představují i krále ve 21. století,“ vysvětlila historička Kofránková.
„Hlavní smysl monarchie je primárně v tom, že monarcha sjednocuje, monarcha, to je symbol kontinuity. Volený panovník (prezident) ví, že jeho funkční období trvá 5 let a co bude pak už ho nemusí zajímat. Monarcha oproti tomu buduje něco, co je pro syna, pro vnuka a pro další generace. Monarchie je určitá forma noblesy a morálky, je to vláda spravedlnosti a moudrosti. A to by ji mělo reprezentovat a to my propagátoři myšlenky monarchie národu nabízíme,“ uvedl Zdeněk Prázdný.
Monarchie vs. demokracie a prosperita státu
Dle historičky Kofránkové záleží prosperita státu, potažmo monarchie, na více faktorech než jen na samotném nastavení politického systému. Významný vliv má rovněž historický vývoj a velikost země či typ obyvatelstva. Ekonomickou prosperitu státu mohou ovlivňovat dokonce i pravomoci hlavy státu.
Pan Mrklas na základě svých znalostí zmínil, že postavení panovníka je v každé zemi jiné, což je dáno i historicky. Například v severských zemích nemá panovník skoro žádné pravomoci. Avšak když se podíváme na privilegia současného prezidenta, má právo jmenovat guvernéra České národní banky a do této funkce tedy může dosadit prakticky kohokoliv a ovlivnit tím stav ekonomiky.
To, jak je to v České republice nastaveno nyní, je z právního hlediska zkrátka hybrid. Na tom se shodli všichni účastníci druhého Kulatého stolu.
„Pokud bychom nevolili hlavu státu, ušetříme náklady na volbu prezidenta, výdaje na vysloužilé hlavy státu a mohli bychom např. postavit 40 dětských školek,“ dodal pan Prázdný.
Během diskuse také otevřela zajímavou myšlenku historička Kofránková: „A není to možná důkaz naší nedospělosti? Že musíme utíkat k autoritě, která je vyzkoušená staletími? Jestli by nebylo lepší systém vyčistit bez zavedení monarchie.“
Bylo by vhodné znovu obnovit šlechtické tituly?
„Česká šlechta se vrátila po roce 89 a začala renovovat zdevastované majetky po tom, co jim je komunistický režim krátce po druhé světové válce ukradl a rody perzekuoval. Oficiálně byly šlechtické tituly zrušeny se vznikem samostatného Československa, tedy roku 1918. Důležité je také říci, že několik šlechticů stále působí či působilo v aktivní politice, například kníže Schwarzenberg nebo Ing. Tomáš Czernin,“ těmito slovy otevřel další palčivé téma moderátor Matěj Misař.
Podle Mrklase nemá aristokracie v severských zemích žádnou tradici a podle něj v tom ani pro české země není žádná přidaná hodnota, s čímž souhlasila i paní Kofránková. Údajně mohou šlechtické tituly spíše provokovat nesnášenlivost a z historie vyplývá, že už v 19. století některé šlechtické rody od aktivního používání svého titulu upouštěly.
Pan Prázdný s obnovením šlechty naopak souhlasí, ale z pohledu nejvyššího ocenění (ve Velké Británii obdržel nedávno pilot Formule 1 Lewis Hamilton čestný titul „Sir“). To však za určitých a přísných pravidel, kdy by ocenění (titul) nebyl dědičný a rovněž nebyl spojený s žádnými dalšími výhodami.
Vedle toho by podle Prázdného navíc měly mít šlechtické rody právo užívat svůj historický titul, aniž by jim hrozil nějaký postih.
Na řadu přišly také dotazy z publika
- Volili by lidé monarchu v referendu, nebo by jej volila vláda?
- Mohl by být králem někdo, kdo neumí česky?
- Jak by se s nástupem monarchie změnily nejvyšší zastupitelské sbory (Poslanecká sněmovna, Senát) a jiné instituce?
- Nechyběla by lidem možnost si svého panovníka volit, pokud by do čela státu nastoupil panovník v dědičné linii?
Výše jsme zmínili jen střípky toho, co zaznělo během diskuse. Více se dozvíte přímo u Kulatého stolu, a to včetně odpovědí na dotazy z publika. Pořídili jsme také záznamy rozhovorů z ulic města Prahy, kde jsme se lidí ptali na dvě otázky ohledně šlechty, které zněly: „Měly by se podle vás obnovit šlechtické tituly? Znáte nějaké šlechtice?“
