Marie Valerie Mathilde Amalie Habsbursko-Lotrinská byla rakouská arcivévodkyně (1868–1924), známá především pod jménem Valerie. Byla nejmladší, čtvrté dítě císaře Františka Josefa I. a jeho slavné manželky, císařovny Alžběty Bavorské, známé jako Sissi. Přestože měla tři starší sourozence, často se o Valerii mluvilo jako o jedináčkovi. Právě ona totiž byla matčinou nejoblíbenější dcerou a dostávalo se jí výjimečné pozornosti. Přečtěte si o ní více v našem článku.
Dětství “jedináčka”
Mathilde Amalie Habsbursko-Lotrinská, známá spíše jako Marie Valerie, se narodila 22. dubna 1868 v Budíně v Uhrách jako dcera rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho manželky, bavorské vévodkyně Alžběty, známé jako císařovna Sissi. Byla jejich čtvrtým a zároveň posledním dítětem, třetí dcerou císařského páru.
Nejčastěji se Mathilde Amalii Habsbursko-Lotrinské říkalo jen “Valerie” a byla s nadsázkou označovaná za „jedináčka“. To proto, že se narodila až deset let po předchozím dítěti a její matka se jí mohla konečně osobně věnovat. Zatímco o první tři děti se od útlého věku starala císařova matka, arcivévodkyně Žofie, malou Valerii vychovávala sama Alžběta, která k ní měla mimořádně silný vztah. Sissi o Valerii například říkávala, že je neodolatelný andílek. Naprosto ji zbožňovala a věnovala jí znatelně více péče než jejím sourozencům.
To v pozdějším věku Valerii zatěžovalo, protože se matčinou péčí cítila přehlcená.
“Uherské dítě”
Valerii se přezdívalo také „uherské dítě“. A to nejen kvůli místu jejího narození, ale i okolnostem, které jej provázely. Její příchod na svět byl totiž výsledkem jakéhosi kompromisu. Císařovna Alžběta, která se jinak prý snažila vyhýbat intimnostem i těhotenstvím, svolila k dalšímu dítěti výměnou za smíření svého manžela Františka Josefa s Uhrami, což byla její nejoblíbenější část říše. Tento proces vyvrcholil korunovací obou manželů na uherského krále a královnu 8. června 1867 v Budíně. O kousek víc než devět měsíců poté se narodila právě Valerie.
Alžběta si Uhry zvolila jako místo porodu zcela záměrně. Po staletí se tam žádné královské dítě nenarodilo. Pokud by byla Valerie chlapcem, nesla by jméno Štěpán, po uherském patronovi a svatém králi. Narození syna v Budíně by však mohlo vyvolat politické napětí. mohl by totiž být považován za budoucího uherského krále, a tím by se posílila myšlenka oddělení Uher od Rakouska. Není proto divu, že se ve Vídni mnohým ulevilo, když se ukázalo, že se narodila holčička.
Vzdělání
Od dětství Valerie získávala individuální vzdělání podle přání své matky Alžběty (Sisi), která chtěla, aby Valerie ovládala především maďarštinu, kterou měla ji používat jako svůj první jazyk i v rodinné komunikaci. Výuku jí zajišťovali učitelé z uherské šlechty, například hraběnka Korniss a biskup Hyacint Ronay, kteří ji učili nejen jazyk, ale i maďarské zvyky a kulturu. Kromě toho se Valerie vzdělávala v němčině, písemném projevu a dvorské etiketě, jak bylo pro šlechtické děti té doby obvyklé.
Manželství a rodina
Marie Valerie se provdala z lásky, což bylo na habsburské poměry téměř revoluční. 31. července 1890 si v Bad Ischlu vzala svého vzdáleného bratrance arcivévodu Františka Salvátora z toskánské větve Habsburků. Poznali se už v roce 1886 na plese a Valerie si dala načas, než si byla jistá, že její city jsou opravdové.
Zatímco ostatní členové císařské rodiny uzavírali sňatky z dynastických důvodů, císařovna Alžběta své dceři dovolila vzít si muže, kterého miluje. Prohlásila dokonce, že „i kominíka, pokud si to bude přát“. František Salvátor nebyl bohatý ani politicky významný, ale byl upřímný, oddaný a skromný, což Valerii imponovalo.
Jejich svatba však vyvolala napětí v rodině. Sourozenci jí zpočátku vyčítali, že se vyhýbá povinnostem, které oni sami museli splnit. Až těsně před svatbou se s nimi Valerie usmířila, i když vztah s Rudolfovou manželkou Štěpánkou zůstal chladný.
Před sňatkem se Valerie musela zříct práv na rakouský trůn, což slavnostně učinila 16. července 1890. Svatba o dva týdny později byla velkolepá. Obřad vedl linecký biskup Franz Maria Doppelbauer a přítomni byli členové celé císařské rodiny. Novomanželé pak odjeli na líbánky do Itálie, Švýcarska a Bavorska.
Valerie a František Salvátor spolu vytvořili šťastné a stabilní manželství. Měli deset dětí a žili převážně na zámku Wallsee v Dolních Rakousích, kde Valerie našla klid, který jí dětství u dvora nikdy neposkytlo.
Valerie a její manžel měli 10 dětí:
- Alžběta Františka Rakousko-Toskánská
- František Karel Salvátor Rakousko-Toskánský
- Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský
- Hedvika Rakouská
- Teodor Salvátor Rakousko-Toskánský
- Gertruda Rakousko-Toskánská
- Marie Alžběta Rakousko-Toskánská
- Klement Salvátor Rakousko-Toskánský
- Matylda Rakousko-Toskánská
- Anežka Rakousko-Toskánská (zemřela při narození)
Osobnost Mathilde Amalie Habsbursko-Lotrinské
Marie Valerie byla osobnostně velmi odlišná od své slavné matky Sissi i od většiny habsburské rodiny. Z dochovaných deníků, dopisů a vzpomínek jejích současníků se rýsuje obraz ženy skromné, citlivé, nábožensky založené a hluboce lidské. Což jsou vlastnosti, které jí v rigidním světě vídeňského dvora dávaly zvláštní kouzlo.
Zajímavosti a klepy
O Marii Valerii se po jejím narození začaly šířit zlomyslné klepy. Říkalo se, že prý dcerou císaře Františka Josefa, ale Alžbětina obdivovatele a přítele, maďarského premiéra Gyuly Andrássyho. Tyto drby bohužel vydržely až do jejího dětství a Valerii zraňovaly. Paradoxně se však ze všech dětí nejvíce podobala právě Františku Josefovi.A čím víc dospívala, jejich podoba byla natolik zřejmá, že řeči postupně utichly.
Napjatá atmosféra kolem jejího původu v ní ale zanechala trvalou averzi k Maďarsku, kterou ještě prohlubovalo to, že její matka trvala na tom, aby s ní mluvila výhradně maďarsky.
Valerie byla jazykově nadaná. Kromě maďarštiny a němčiny ovládala i angličtinu, francouzštinu a italštinu. Ve volném čase psala divadelní hry a básně, malovala květiny a často navštěvovala vídeňský Burgtheater, který měla ráda pro jeho atmosféru i kulturu.
Smrt
Marie Valerie zemřela 6. září 1924 na svém milovaném zámku Wallsee v Dolních Rakousích, kde strávila většinu života obklopená rodinou. Bylo jí 56 let. Podle lékařů podlehla lymfomu, zhoubnému onemocnění mízních uzlin, které jí bylo diagnostikováno několik měsíců před smrtí. Navzdory vážné nemoci zůstala podle dochované korespondence od její sestry klidná, smířená a duchovně silná.
Marie Valerie zemřela 6. září 1924 na svém zámku Wallsee v Dolních Rakousích ve věku 56 let. Podlehla lymfomu, zhoubnému onemocnění mízních uzlin. Až do konce zůstala klidná a smířená, obklopená svou rodinou.
Její pohřeb v rakouském Sindelburgu se stal tichou, ale důstojnou událostí – tisíce lidí přišly doprovodit rakev ženy, kterou měli rádi pro její laskavost a skromnost. Byla pohřbena v kryptě za hlavním oltářem farního kostela.
Její manžel František Salvátor žil po její smrti ještě deset let. Roku 1934 se znovu oženil s Melanií von Riesenfels, v morganatickém sňatku, a společně žili na zámku Seisenegg.
Nebyla jen dcerou slavné císařovny
Marie Valerie Mathilde Amalie Habsbursko-Lotrinská zůstala v paměti jako jedna z nejlidštějších z Habsburků. Jako žena, která i přes svůj původ žila pokorně, s láskou k rodině a hlubokou vírou. Nebyla jen dcerou slavné císařovny, ale i osobností, která dokázala najít vlastní cestu. Zajímají vás další články s královskou tématikou? Dali jsme pro vás dohromady například Desatero monarchisty. Co by měl ctít a jak by se měl chovat? Nejen to se dozvíte v článku.
Foto: Seznam.cz
