Historický okamžik „Trounwiessel“ doprovázely v posledních dnech oslavy. Oficiálně užívaný termín „výměna na trůně“ zahrnuje hned dva ústavní akty, jejichž uskutečnění je v současné době jediném na světě existujícím velkovévodství nezbytné pro platné ustanovení nové hlavy státu.
Prvním krokem je konstatování vakance (tj. neobsazení – uprázdnění) pozice vládnoucího monarchy, k němuž dochází v důsledku úmrtí či abdikace dosavadního suveréna. Na tento akt pak navazuje slavnostní intronizace (tj. uvedení na trůn) nového velkovévody.
Lucemburský model uplatněný v posledních 60 letech v podobné situaci již třikrát přitom umožňuje ještě jeden mezikrok, kdy panovník ohlásí úmysl rezignovat na další výkon funkce, ale do okamžiku předání úřadu zůstává formálně v čele země. Během tohoto období, které není zákonem časově nijak přesně definováno, zastává budoucí monarcha pozici „velkovévodova zástupce“ (tzv. „ Lieutenant-Représentant“), přičemž přebírá a platně vykonává některé povinnosti hlavy tátu, s nimiž se může v praktické rovině blíže seznámit, aniž by na něho doléhal tlak další vládní agendy. Jedná se tedy o pozvolné a klidné předání pravomocí a zkušeností, což je bezpochyby výhoda pro zemi i jejího nastávajícího nejvyššího představitele. Princ Guillaume se této role ujal 8. října loňského roku. Vykonával ji tedy pouhý rok, zatímco jeho otec na přelomu tisíciletí dva roky a jeho dědeček v 60. letech 20. století dokonce tři.
Ještě před 100 lety většinově zachovávaný princip celoživotního závazku vlády ustoupil potřebám doby. Od r. 2023 je abdikace zakotvena i v ústavě velkovévodství. Jeden z lucemburských historiků k tomuto fenoménu v pátek uvedl: „Lucemburčané by nechápali situaci, kdyby velkovévoda Henri nepředal panovnickou štafetu další generaci, když je tato k jejímu převzetí již připravena.“
Guillaume převzal korunu dle tradice
Trounwiessel roku 2025 začal v pátek 3. října v 10 hodin dopoledne ve velkovévodském paláci v Lucemburku, kde velkovévoda Henri, který vládl od roku 2000 a v loňském roce oznámil svůj odchod na odpočinek, podepsal v přítomnosti předsedy vlády a členů rodiny abdikační listinu. Tímto aktem přešla koruna „ipso iure“ na jeho prvorozeného syna a předpokládaného nástupce – dědičného velkovévodu Guillauma.
O hodinu později složil nový panovník v poslanecké sněmovně před zákonodárci předepsaný slib. Ve chvíli, kdy sálem zazněla státní hymna a po ní zvolání: „Vive le Grand-Duc! Vive le Grand-Duché de Luxembourg!“ byla na venkovní vlajkový stožár opět vztyčena velkovévodská standarta, znamení počátku nové dějinné etapy, jež bude spjata se sedmým panovníkem z rodu nasavsko-weilburského, jenž má v držení nejvyšší úřad v zemi od roku 1890.
Skvěle připravený následovník koruny
Lucembursko je zastupitelskou demokracií a dědičnou konstituční monarchií. Pravomoci velkovévody, jenž ztělesňuje nezávislost a stabilitu země, přesně vymezuje znění ústavy. Jeho obecné vnímání coby respektované autority ve veřejném prostoru, arbitra sporů a garanta územní celistvosti státu (a také národní jednoty) vychází pak spíše z tradičního chápání poslání monarchy a vědomí pozitivní dějinné zkušenosti tvořící základní narativ kolektivní paměti.
Členové panovnického domu si jsou dobře vědomí očekávání veřejnosti, snaží se je naplnit a dostát tak rodovému závazku. Nový velkovévoda byl v duchu tohoto přístupu vychován a ve svých 43 letech se stal, a to bez nadsázky, jedním z nejlépe připravených dědiců koruny v historii. Jako vůbec prvnímu následníkovi velkovévodského trůnu se mu nedostalo soukromého vzdělání od vychovatelů a vybraných pedagogů, ale navštěvoval veřejné školy. Maturitní zkoušku složil na švýcarské internátní koleji. Po studiu mezinárodní politiky ve Spojeném království se zapsal na Univerzitu v Angers jako posluchač oborů umění a politologie, které úspěšně zakončil v roce 2009. Je absolventem důstojnického výcviku na prestižní vojenské akademii v Sandhurstu (v roce 2002 složil důstojnickou přísahu v lucemburské armádě, kde dosáhl hodnosti plukovníka). Za sebou má také řadu stáží, například u Deutsches Bank v Londýně nebo u Union chimique belge. Podstatné zkušenosti získal i během návštěv evropských institucí v Bruselu. Před sedmi lety absolvoval postgraduální studium na Královské akademii obranných studií (RCDS) v Londýně.
Již během studia se aktivně zapojil do veřejného života a během let se angažoval v řadě organizací, jejichž činnost odrážela jeho osobní zájmy a zaujetí. Soustředil se na propagaci Lucemburska v zahraničí a podporu jeho domácích podniků a ekonomických iniciativ (zvláštní pozornost věnoval sektoru startupů). Jako čestný prezident Rady pro hospodářský rozvoj se účastnil 70 zahraničních obchodních misí. Zajímá se ale také o historii (podporuje zejména vzpomínkové akce připomínající dobu okupace a konec druhé světové války) a ochranu přírody. Od dětství je členem skautského hnutí (v současnosti zastává pozici čestného prezidenta Světové skautské nadace). Je také čestným předsedou lucemburské nadace Kräizbierg podporující osoby se zdravotním postižením.
Po otci zdvořilý, po matce srdečný
V roce 2012 se princ Guillaume oženil s belgickou hraběnkou Stephanií de Lannoy. V manželství se dosud narodili dva synové – princ Charles (r. 2020) a princ Françoise (r. 2023).
Svým založením je velkovévoda spíše tichý, klidný trochu rezervovaný. Po svém otci zdědil příznačnou zdvořilost a ohleduplnost. Srdečnost by mohl čerpat z příkladu své matky, velkovévodkyně Marie Teresy, která je dcerou kubánských uprchlíků (její otec byl úspěšný obchodník) usazených ve Švýcarsku.
I když za hranicemi své vlasti není příliš známý, doma se těší značné popularitě. Průzkum provedený v červnu ukázal, že téměř 70 % obyvatel velkovévodství se domnívá, že konstituční monarchie je pro Lucembursko nejlepší forma vlády.
Nového panovníka tak po celé zemi oslavovaly tisíce lidí. Po pátečním oficiálním programu, jehož posledním bodem byla slavnostní večeře za účasti hlav okolních států, tj. Holandska, Belgie, Německa a Francie, následovala méně formální sobota věnovaná velkorysému programu, který se soustředil na aktivity života ve společenství a sdílené zážitky. Velkovévodský pár zavítal do pěti vybraných měst a večer se zúčastnil galakoncertu v zábavním parku, který doprovázela světelná a dronová show.
Vyvrcholily slavnostní děkovnou bohoslužbou v katedrála Notre-Dame v Lucemburku.
Monarchie jako nejlepší forma vlády
Pocity, které mnozí Lucemburčané v těchto dnech prožívají, shrnul za všechny jeden z obyvatel hlavního města čekající v pátek odpoledne na nový panovnický pár před radnicí: „Jsem patriot, proto je pro mě dnešní den tak důležitý…, proto jsem tady. Intronizaci nezažíváme zase tak často. Jsem hrdý na to, že patřím k jedinému velkovévodství na světě. Naše monarchie je to, co drží zemi pohromadě, navzdory všemu, co se právě teď kolem nás děje. Je to vzácné a výjimečné pouto.“
Mimořádnost historické chvíle si uvědomovala i skupina přihlížejících turistů, kteří se shodli: „Vzhledem k dnešní situaci u nás ve Francii si někdy myslíme, že dobře fungující monarchie je lepším řešením než republika. Daří se jí zachovat si svůj charakter a jedinečnost, i když velkou část její populace tvoří cizinci.“
„Ať žije arcivévoda! Ať žije velkovévodství Lucembursko!“
Působivé oslavy nového panovníka, jimiž v posledních 72 hodinách žilo Lucemburské velkovévodství, svědčí o loajalitě, hrdosti i vzácném sepjetí obyvatelstva s panovnickým domem. Mladý velkovévoda vystupuje na veřejnosti s důstojným klidem a rozvahou, je si dobře vědom dějinné kontinuity. Konečně… za 135 let trvání samostatné existence Lucemburska se na velkovévodském trůnu vystřídalo 7 členů vládnoucí dynastie, kteří svůj život většinově zasvětili službě své zemi. Pro srovnání: za stejnou dobu stanuli v čele československého/českého státu dva čeští králové a 13 prezidentů, přitom několikrát došlo ke změně státoprávního uspořádání a režimu.
„Vive le Grand-Duc! Vive le Grand-Duché de Luxembourg!“
Zdroj: Reuters
