Velký skandál, který v letech 1923 a 1924 rozbouřil československou politickou scénu.
Do lihové aféry byli zapleteni vysoce postavení státní úředníci i samotný předseda Senátu Karel Prášek, jeden z nejvýznamnějších mužů tehdejší politiky. Právě jeho účast posléze stála funkci i kariéru – nedokázal uspokojivě vysvětlit, kam se ztratilo 30 milionů korun ze státní pokladny.
Lihová aféra byla jedním z největších skandálů první republiky – a pro Karla Práška, tehdejšího předsedu Senátu, to znamenalo konec jedné slibné politické kariéry. Prášek totiž působil i jako šéf Družstva hospodářských lihovarů a správce tzv. dispozičního fondu. Z něj zmizelo 30 milionů korun a alespoň tři miliony z této částky byly nezpochybnitelně použity na úplatky – třeba pro komunistického odborářského předáka nebo vedení kina napojeného na národně-socialistické odbory.
Zbylých 27 milionů se Prášek snažil obhájit jako prostředky použité na „sanační účely“, ale veřejnost mu to nevěřila. A když se navíc začaly objevovat staré dokumenty, podle kterých během první světové války spolupracoval s rakouskou policií a udával české vlastence, bylo po všem. Jeho pokusy o obhajobu působily spíš jako výmluvy typu „když já, tak všichni“.
Kauza vyvolala silné reakce – tehdejší prezident Masaryk mu na oficiální akci demonstrativně nepodal ruku a vynechal ho z novoroční audience. Pro Hrad to byla příležitost zbavit se nepohodlného politika, kterého neměli nikdy moc v lásce. Ani agrárnický boss Antonín Švehla si Práška neoblíbil. Tuto aféru pak šikovně využil k jeho politické likvidaci.
Výsledkem skandálu byl nový zákon o inkompatibilitě (lidově „Lex Prášek“), který měl zabránit střetům zájmů mezi politikou a byznysem. Jak už to ale bývá, ústavní činitelé ho často porušovali – i když měl být lekcí z Práškova pádu. Zajímá vás víc z této prvorepublikové lihové kauzy? Podívejte se na celý článek na Seznam Médiu, kde pro vás pravidelně otevíráme historické příběhy, které stojí za to znát.
