Ve dvacátých letech otřásla první republikou aféra, která smrděla nejen benzínem, ale i korupcí. Vojenská letadla tehdy padala z nebe a za nehodami s tragickými následky nestála technická závada – ale lidská chamtivost. Vyšetřování ukázalo, že někteří důstojníci z ministerstva obrany si nechávali sypat do kapsy a na oplátku nakupovali levný, mizerný benzín, který do armádních strojů vůbec nepatřil. Letci tak místo poctivého paliva tankovali smrt.
Na počátku 20. let otřásla Československem takzvaná benzínová aféra – skandál plný úplatků, nekvalitního paliva a havarujících letadel. V armádě se tehdy točily velké peníze kolem zakázek na dodávku benzínu, a někteří důstojníci i úředníci si rádi nechali namastit kapsu.
Rumunská firma Stratulat měla na dodávky monopól, ale čeští obchodníci ji chtěli vyšachovat – a povedlo se to. Klíčem k úspěchu byly tučné provize, které otevřely dveře k armádním zakázkám.
Hlavními hráči byli bratři Kolbenové a Bohumil Benoni, někdejší pobočník Milana Rastislava Štefánika. Spolu s několika lidmi z ministerstva obrany i médií dokázali prosadit dodávky benzínu, který ale měl nižší kvalitu než ten původní rumunský – zato stál stejně, aby na něm vydělali co nejvíc. Korupce se šířila jako požár a všichni zapojení si užívali života – luxusní byty, večírky, drahé obleky.
Jenže jak už to bývá, vše prasklo. Po sérii tragických nehod vojenských letadel se začalo mluvit o nekvalitním palivu a konkurence poslala anonymní udání. Policie zatýkala jednoho po druhém – Svátka na plese, Benoniho v baru, Kolbena ve vídeňském nočním klubu. Proces skončil odsouzením 12 lidí, včetně důstojníků a novinářů. Ale ti, kdo tahali za nitky úplně nahoře, zůstali nedotčeni. Skandál sice otřásl republikou, ale nakonec padly jen malé ryby – a velcí hráči vyklouzli bez trestu. Přečtěte si o této aféře více.
