Jan Amos Komenský byl významný český učitel, filozof a spisovatel 17. století, známý jako učitel národů. Věřil, že vzdělání má být pro všechny – srozumitelné, radostné a lidské. Svými revolučními myšlenkami ovlivnil školství po celém světě. Narodil se v roce 1592 a po porážce stavovského povstání a nástupu rekatolizace musel opustit vlast. Měl celkem 3 manželky a do své smrti v roce 1670 žil v exilu.
Dozvíte se v článku:
– Kde se Komenský narodil a zemřel?
– Jaká jsou jeho nejvýznamnější díla?
– Kolik měl manželek a dětí?
– Kde pobýval, když žil v exilu?
Zrodila se hvězda
Jan Amos Komenský, později proslulý jako učitel národů, se narodil roku 1592 – ale kde přesně, to dodnes nevíme. Možná v Uherském Brodě, jak tvrdí jeho náhrobek v nizozemském Naardenu, nebo v nedaleké Nivnici, kterou často uváděl ve svém podpisu jako „Nivnicensis“. Jisté je, že pocházel z českobratrské rodiny a jeho jméno odkazuje k obci Komna, odkud byl jeho otec Martin Komenský. Pocházel z pěti dětí a jeho matka se jmenovala Anna Chmelová.
Již jako mladý cítil silnou potřebu po vzdělání – nejen pro sebe, ale pro celý národ. Studoval teologii a filozofii v Německu, kde se inspiroval rozvojem vědy a učenosti. Začal snít o tom, že vytvoří českou národní vědu, která by vzdělání přiblížila všem, nejen vyvoleným.
Vzdělání z Přerova
V roce 1608 se mladý Jan vydal na studia do Přerova, kde působila bratrská škola podporovaná významným šlechticem a ochráncem Jednoty bratrské, Karlem starším ze Žerotína. Právě zde, ve vyšším oddělení školy, se pod vedením učitele Tomáše Dubina začal ponořovat do tajů latiny — jazyka učenosti, který mu otevřel dveře ke studiu na univerzitě.
Přerovské období (1608–1611) však Komenskému nepřineslo jen akademické znalosti. Právě zde se poprvé setkal s učením polských sociniánů, kteří odmítali učení o Nejsvětější Trojici. Tato nová myšlenková konfrontace jím hluboce otřásla — sám později přiznal, že šlo o první vážné zpochybnění víry, kterou do té doby vnímal jako samozřejmou součást svého dědictví. Sociniánům se nakonec rozhodně postavil a vedl s nimi v budoucnu četné teologické polemiky.
Janovy studijní úspěchy neunikly pozornosti – získal si uznání jak přerovského biskupa Jana Láneckého, tak samotného Žerotína. Díky jejich podpoře mohl pokračovat ve studiu v zahraničí. Nejprve navštěvoval nasavskou akademii v Herbornu (1611–1613), která byla baštou reformovaného myšlení, a poté pokračoval na univerzitě v Heidelberku (1613–1614). Studium tam završil teologickou disputací.
Domů se vrátil pěšky, přes Norimberk a Prahu, s sebou si nesl cenný úlovek: rukopis Koperníkova slavného díla O obězích nebeských sfér, které se mu dostalo do rukou během pobytu v Německu. Jeho cesta za vzděláním tak nebyla jen poutí po evropských školách, ale i hlubokou duchovní proměnou, jež formovala jednoho z nejvýznamnějších myslitelů své doby.
Vysvěcení na kněze
Po návratu na Moravu se Komenský stal představeným školy v Přerově, kde kdysi sám studoval. Usiloval o reformu školství a ve volném čase sbíral materiály pro první českou encyklopedii. V roce 1616 byl vysvěcen na kněze. Jeho život však brzy zásadně ovlivnila nastupující válka.
České stavovské povstání
Když v roce 1618 vypuklo české stavovské povstání, Jan Amos Komenský působil ve Fulneku jako rektor bratrského sboru a učitel. Založil zde rodinu, dál se vzdělával a zapojoval se do života města, mimo jiné i jako včelař. Válka však brzy dopadla i na něj. Po porážce stavů na Bílé hoře roku 1620 vtrhla do Fulneku císařská vojska, město zpustošila a bratrský sbor i škola byly zničeny. Komenský se musel skrývat, nejprve v Oderských vrších, později na panství Žerotínů v Brandýse nad Orlicí.
Ztráta první ženy a synů
V nejtěžších chvílích Komenského života přišla i osobní ztráta. Na začátku roku 1622 mu zemřela manželka Magdalena i jejich dva malí synové, pravděpodobně v důsledku morové epidemie. Alespoň tak to uvádí muzeum Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě. Ženat byl Jan přitom jen chvíli – od roku 1618.
Druhé a třetí manželství
Již o dva roky později, při tajném působení ve východočeském Brandýse nad Orlicí, kde bylo centrum české větve Jednoty bratrské, se Komenský oženil podruhé. Vzal si o deset let mladší dceru jednoho z představitelů Jednoty bratrské, Marii Dorotu Cyrillovou. Ta mu porodila tři dcery – Alžbětu, Dorotu Kristinu, Zuzanu – a syna Daniela. Ten měl údajně zahynout při námořní katastrofě v roce 1696. Manželství vydrželo krásných čtyřiadvacet let. V roce 1648 však Marie Dorota umřela a Jan Amos se tak podruhé stal vdovcem.
I vzhledem k tomu, že neměl Komenský na truchlení mnoho času (dvě z jeho dětí byly stále dost malé), oženil se do roka potřetí. Bylo mu sedmapadesát, když si ve francouzském Turoni vzal o třicet let mladší Janu Gajusovou z Týna nad Vltavou. Jejich manželství zůstalo bezdětné, ale Jana s ním zůstala až do konce jeho života. Sdílela s ním těžké chvíle, včetně ničivého požáru Lešna v roce 1656, a doprovázela ho i do exilu v Holandsku.
Život v exilu
Lešno
Jan Amos Komenský musel kvůli náboženskému pronásledování po roce 1627 opustit vlast a odešel s rodinou do polského Lešna. Právě zde strávil velkou část svého exilu (celkem 19 let) a začal rozvíjet své pedagogické a filozofické myšlení. Působil jako učitel, později rektor a také biskup Jednoty bratrské. Soustředil se na přípravu učebnic a metodologické a jazykovědné studie.
Londýn
Na pozvání Samuela Hartliba odjel Komenský v roce 1641 do Londýna, aby pomohl s reformou školství a vědy. Našel zde podporu pro své myšlenky, včetně pansofie (vševědy), Občanská válka však plány zhatila. Výsledkem jeho pobytu bylo alespoň významné dílo Via lucis. O Komenského práci se tehdy začali zajímat i zahraniční vlivní – Richelieu, knížecí rod Rákócziů nebo Američané, kteří v Americe budovali první školy.
Amsterdam, Stockholm
Komenský nakonec přijal švédskou nabídku, zprostředkovanou Ludvíkem de Geerem, aby navrhl reformu tamního školství. Věřil, že právě Švédové by mohli pomoci osvobodit české země od Habsburků. Cestou do Švédska se zastavil v Nizozemí, kde se setkal s René Descartesem. Na popud Švédů se Komenský usadil ve městě Elbląg, kde s pomocníky připravoval učebnice pro školy. Když je odevzdával, tak dokonce požádal kancléře a královnu Kristinu o podpory svého národa a církve.
Návrat do Lešna
Rok 1648 přinesl Komenskému zklamání – Vestfálský mír pohřbil jeho politické naděje. Odejít z Elblągu zpět do Lešna ho donutil i osobní smutek: v této době mu zemřela druhá manželka. Jak už bylo ale řečeno – o rok později se znovu oženil. Těšil ho navíc sňatek jeho dcery Alžběty s jeho nejlepším spolupracovníkem Petrem Figulou Jablonským.
Blatný potok
V letech 1650–1654 působil Komenský v Sedmihradsku na pozvání rodu Rákócziů. Cestou několikrát navštívil bratrské sbory na Slovensku, mimo jiné v Prešově, Levoči či Trnavě. V Blatném Potoku měl za úkol reformovat školství a vést místní gymnázium. Získal podporu knížete Zikmunda Rákócziho i jeho matky Zuzany Lórántffy, napsal tu řadu významných a hlavně didaktických děl a zprostředkoval i sňatek Zikmunda s dcerou bývalého českého krále Fridricha V. Falckého. Po náhlé smrti obou manželů a kvůli rostoucím sporům s uherskými kolegy se roku 1654 Komenský vrátil zpět do Lešna.
Opět v Lešně
Komenského návrat do Lešna v roce 1654 vedla nejen touha po blízkých, ale hlavně nová naděje – rýsovala se protihabsburská koalice Anglie, Švédska a Sedmihradska. Čeští exulanti věřili, že přichází chvíle pro zlom ve věci české. Obrátili se na Olivera Cromwella s prosbou o pomoc a začali formovat vlastní vojsko, které měl vést Komenského někdejší žák, plukovník Václav Sadovský.
Když nový švédský král Karel X. Gustav zahájil vítězné tažení proti Polsku, naděje vzrostly – Komenský jeho úspěch dokonce oslavil spisem Chvalořeč na Karla Gustava.
Jenže protestantské sympatie vyvolaly mezi katolíky nenávist. Lešno, útočiště nekatolíků, se stalo terčem. Když se štěstí od Švédů odvrátilo, město v roce 1656 vypálili. Komenský s rodinou jen těsně unikl smrti. Přišel ale o všechen majetek – a co nejvíc bolelo, i o rukopisy, na nichž léta pracoval.
Amsterdam
Po zkáze Lešna našel Komenský nový domov v Amsterdamu (1656–1670), kde díky podpoře městské rady mohl dokončit své didaktické spisy, včetně souboru Opera didactica omnia. Stále doufal v návrat do vlasti a odmítl i pozvání do Irska.
Postupně se více upínal k proroctvím a revelacím, které vydával jako výzvu proti náboženskému a národnímu útlaku. Až do smrti pracoval na svém zásadním díle Obecná porada o nápravě věcí lidských, jehož vydání svěřil synovi a příteli.
Založení Královské učené společnosti v Anglii v roce 1662 vnímal jako naplnění svých vizí. Jeho odvážné myšlenky však narážely na nepochopení, především kvůli víře v proroctví. Veřejně polemizoval se svým kritikem Samuelem Maresiem.
Na konci života Komenský pečoval o osiřelé děti svého zetě Petra Figula a zůstal věrný svému poslání – hledat cestu k nápravě lidských věcí až do posledních dnů.
Díla Jana Amose Komenského
Komenský napsal za svůj život přes stovku děl. Mezi nejvýznamnější patří:
- Labyrint světa a ráj srdce – alegorický a filozofický spis o hledání smyslu života.
- Didactica magna – základní dílo o principech výchovy a vzdělávání.
- Orbis pictus – první obrázková učebnice pro děti, velmi vlivná v celé Evropě.
- Informatorium školy mateřské – příručka o výchově malých dětí v rodině.
- Schola ludus – návrh školy formou divadelní hry, učením „hrou“.
- Janua linguarum reserata – učebnice latiny využívaná po celé Evropě.
- Via lucis – filozofické dílo o vzdělání jako cestě k celospolečenskému pokroku.
- Obecná porada o nápravě věcí lidských – jeho životní projekt o všenápravě světa (dílo nedokončil on sám, ale až po jeho smrti jeho synové, kteří ho i vydali).
Smrt
Zemřel ve věku 78 let 15. listopadu 1670, aniž stihl dokončit své dílo. Pohřben byl 22. listopadu v kostelíku valonské církevní obce v Naardenu. V letech 1935 až 1937 byl tento kostelík upraven na důstojné mausoleum.
Foto: Jürgen Ovens, Public Domain, Jan Amos Comenius
