Řekněme si to na rovinu: Datum 28. října a s ním spojený svátek připomíná stát, který už neexistuje, a není proto důvod ho přehnaně uctívat. Naopak 28. září oslavuje českou státnost, která je základem i dnešní republiky. Podívali jsme se pravdě na zoubek, čtěte dál!
Státní vyznamenání, vojenské přehlídky a významné oslavy by měly patřit 28. září, ne říjnu. Proč? Česká státnost má více než tisíciletou historii, zatímco československý stát trval pouhých 69 let a dnes už neexistuje. Masivní oslavy 28. října jsou proto nepatřičné.
Den české státnosti 28. září připomíná mučednickou smrt knížete Václava, který v roce 935 obětoval život za svou zemi. Svatý kníže Václav pochopil, že přijetí křesťanství a začlenění do západoevropského prostoru bylo klíčem k přežití samotných Čech. Jeho vize pak potvrdil i osud polabských Slovanů, kteří tuto cestu nezvolili.
Svatováclavská úcta vždy spojovala české země. Kníže Václav byl národním symbolem, k němuž se hlásil sám mistr Jan Hus, který jej kázal jako vzor ctností či učitel národů Jan Amos Komenský.
Husité nesli do boje svatováclavské kopí a katolíci ho uctívají jako hlavního patrona. V těžkých dobách, jako v krizovém roce 1938, prosil český národ o ochranu a pomoc právě svatého Václava. To je vševypovídající.
Naproti tomu Československo bylo jen dočasnou záležitostí, které velká část jeho obyvatel od počátku nepřijala za svůj stát. Němci, Poláci, Maďaři a dokonce i mnoho Slováků. Ti neměli možnost vyjádřit se v referendu, zda chtějí spojení s Čechy a o jejich osudu rozhodly vítězné dohodové mocnosti Francie a Velká Británie. Rozpad státu v roce 1992 jen potvrdil, že československá státnost neměla hluboké kořeny, a dnes už většina Slováků po společném státě netouží. Je na čase si přiznat, že 28. říjen patří historii a ne současnosti.