Hurá, dovolená! Konečně balíme kufry a mizíme. Na placené pracovní volno máme u nás ze zákona nárok od roku 1920. Tehdy šlo jen o pár dní, a tak nám současné povinné čtyři týdny za rok přijdou jako luxus. Jenže věděli jste, že při pohledu zpět i do drsného středověku si od práce odpočineme méně?
Dozvíte se v článku:
- Kdy a proč se poprvé objevil pojem dovolená?
- Jak moc lidé v minulosti pracovali a odpočívali?
- Kdo měl a má nárok na dovolenou?
- Jak lidé tráví placené pracovní volno?
Odpočinek v pravěku
Už naši prapředkové věděli, že bez práce nejsou koláče. Moderní Homo sapiens se objevil před 200 tisíci lety v Africe a teprve asi 70 tisíc let zpět začal osidlovat další kouty naší planety. Nutno říct, že vědci dle různých nálezů tyto okolnosti stále zkoumají a je možné, že za několik let se děti ve školách budou učit malinko něco jiného. To ale nic nemění na tom, že jejich hlavní činností bylo lovit a lovit. Putovali od místa k místu, tu skolili mamuta, tu velkého jelena či lenochoda, v době ledové hlavní zdroje obživy. Nebyli vázání na místo, takže když měli špatný den, přesunuli se za zvěří jinam. A odpočívali tolik, kolik potřebovali.
Zemědělství přineslo řád
Jenže mamuti a další zvířata hojně vymírali, a tak lidé zhruba před 10 tisíci lety byli nuceni hledat nový způsob obživy. Nabízelo se zemědělství, považované za základ civilizace. Ta podle některých odborníků nevznikla z touhy po pokroku, ale protože by lidé jinak nepřežili. Zakládali osady, hospodařili, pracovali dle ročních období a plodin, které pěstovali. Časem vznikla společenství a politická hierarchie. Svobodnému putování dali vale. Nicméně pracovali na čerstvém vzduchu a stále méně, než současná generace. Řídili se přírodními cykly.
Antika jako první zápis do historie dovolené?
Pokud se shodneme na tom, že dovolená představuje hlavně cestování pro potěchu oka i duše, tak prvními “dovolenkáři” byli staří Římané. Hojně jezdili do svých vil, za kulturou a poznáním. Toužili po nových zážitcích, vědomostech i přátelstvích. A aby jim doprava na dana místa utekla podle představ, ve velkém budovali silnice. Právě z této doby pochází známé rčení: Všechny cesty vedou do Říma. Může za ni rozsáhlá síť dopravních tepen, po kterých Římané nejčastěji mířili do oblíbeného Řecka. A aby se v něm neztratili, měli při ruce publikaci Cesta po Řecku od zeměpisce Pausaniáse, která se dochovala do dnešních dnů. Na svých toulkách nemuseli příliš spěchat. Pracovní docházku silně ovlivnila církev, která v každém týdnu vypsala dva až tři svátky.
Děsivý středověk? Ano i ne
Bydlení v jednom obydlí na pár metrech čtverečních s dalšími členy rodiny i dobytkem si snad ani neumíme představit. Do toho války a nemoci. S tím vším se „prala“ většina populace ve středověku. Kdybyste v té době žili, mohli jste být například apatykářem či katem. S největší pravděpodobností ale zemědělcem. Na polích a vinicích se pracovalo od rána do večera. A jak už to v tomto odvětví i dnes bývá, několikaměsíční péče občas skončila nezdarem. Jak odlišné od lovů zvěře!
Nicméně po úrodě a sklizni vždy přišel klid. A také během aktivního roku lidé pracovali jen za světla, maximálně pět dnů v týdnu a díky mnoha církevním svátkům měli dostatek času načerpat nové síly do dalších dnů. Například v českých zemích jich bylo během roku až sedmdesát. A pokud se člověk narodil do bohaté měšťanské rodiny, která si udržela status, mohl si plánovat dle představ každé odpoledne. Pracovnímu úsilí věnoval totiž jen první část dne, kdy byl nejvíce výkonný.
Od zemědělství k průmyslu a boji o volno
Když se lidé s rozvojem průmyslu ve velkém přesunuli z polí do továrních hal, bylo jedno, zda je jaro či podzim, setba či sklizeň. Kam se na tyto novodobé dějiny hrabe středověk! V továrnách se na začátku 18. století pracovalo i 16 hodin denně. Trend se do roku 1914 postupně snižoval, ale 12hodinová směna byla běžná a klidně i o víkendu. Volná neděle se totiž ustanovila až v roce 1905. A tak není divu, že se už od konce 19. století pracující bouřili a požadovali kratší pracovní dobu. A dovolená? Ta byla jen pro vyvolené: hlavně vyšší vojenské důstojníky nebo úředníky.
Začátek historie dovolené v zákonu
Pracující si u nás, v tehdejší Československu, oddechli 19. prosince 1918, kdy byla uzákoněna 8hodinová pracovní doba. O tři roky později i dovolená. Měli nárok na 6 až 8 dnů v závislosti na odpracovaných letech, ale na druhou stranu bylo více svátků než nyní. Důvod k širšímu úsměvu získali Čechoslováci v r. 1934, kdy si zaměstnanci užívali 14 dnů po pěti, tři týdny po deseti a čtyři týdny dovolené po 15 letech u jednoho zaměstnavatele. A v roce 1968 se odklepl tolik očekávaný pětidenní pracovní týden.
Na čundr, chalupu nebo k Balatonu?
Volno bylo třeba využít. Jezdilo se na letní byty, chodilo po kopcích a velký rozmach po první světové válce zažil český tramping, kdy v lesích či kolem řek a tůní čundráci stavěli různé přístřešky a osady s ohništěm. A právě z této nové kratochvíle se postupným vylepšováním rozmohlo chataření, které Češi vášnivě milují dodnes.
Frčely i rekreace na podnikových zotavovnách a kdo měl peníze a politickou přízeň, vyrazil za hranice. Povolení k činnosti tehdy mělo pět cestovních kanceláří, které vypravovaly autobusy nadšenců s taškami plnými čerstvých řízků a konzerv. Nejčastěji do NDR a Sovětského svazu, dále Bulharska, Rumunska a samozřejmě k maďarskému Balatonu. Populární Jugoslávie byla v kurzu v letech 1962 až 1972, než dala najevo sympatie se Západem.
Jak je to s dovolenou dnes?
Jezdíme po celém Česku a takřka i světě. Od zaměstnavatele na to máme 20denní základ, který je často o týden delší. Ve srovnání s předválečným obdobím jde o parádní záležitost, ale drtivá část historie našeho lidského bytí ukázala opačnou tvář. V současné době pracujeme více, než dříve, navíc zavření v kancelářích a pod tlakem požadavků náročné doby i budoucnosti. Takže, máte dovolenou před sebou? Prožijte ji naplno! Už jste kufry vybalili? Naplánujte další volno, ať se máte na co těšit.
