Vznik Habsburské monarchie a její nejvýznamnější Habsburkové

Historie Habsburské monarchie se psala bezmála 400 let. Pro její vznik byl důležitý především rok 1526, kdy Ferdinand I. Habsburský získal českou a uherskou korunu. Dále pak rok 1804, ve kterém František I. Rakouský přijal císařský titul a označení Habsburská monarchie se změnilo na oficiální název Rakouské císařství.

Pod Rakouské císařství spadaly státní útvary (korunní země): Rakouské arcivévodství, Uherské království, Chorvatské království, Země Koruny české, Osmanské Uhersko, Mantovské vévodství, Sedmihradské knížectví, Španělské Nizozemí a Benátská republika.

Důležitým obdobím pro Habsburky byla bezesporu první polovina 16. století, protože právě zde se položily základy Habsburské monarchie. 

Kdo byli Habsburkové a kde jsou dnes

Habsburkové jsou považováni za jeden z nejvýznamnějších evropských panovnických rodů, kteří v roce 1740 vymřeli po meči (na konci vlády Karla VI.) a po přeslici pak roku 1780 (na konci vlády Marie Terezie, dcery Karla VI.).

Tím ale celá dynastie zcela nevyhasla. Jejich následovníky se stali vévodové z rodu Lotrinských (potomci Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského), jež vládli habsburské říši až do roku 1918.

V současné době používá přízvisko Habsbursko-Lotrinský arcivévoda Karel Habsburský (panovnickým jménem Rakouský) a jeho nejbližší rodina. Do Čech jezdí několikrát do roka a považuje je za jednu z ústředních evropských zemí.

Zajímavost: nejmladší potomci Habsburků mají zajímavá povolání, která nejsou pro rakouské arcivévody a vévodkyně příliš typická.

Původ habsburského rodu

Počátek habsburské linie se podle kronikářů datuje do druhé poloviny 10. století a místně spadá na území dnešního Švýcarska. Prvním známým mužem habsburské krve byl pravděpodobně hrabě Guntram z Nordgau.

V daleké historii se rovněž můžete setkat se jménem Werner I. Habsburský (vnuk Guntrama z Nordgau), což byl štrasburský biskup, podle něhož se údajně příslušníci rodu kolem roku 1100 začali nazývat jako hrabata z Habsburku (německy [von] Habsburg).

Legendy jsou jiného názoru

Historické spisy a některé legendy ale mluví rozdílně. Někde je zmiňováno, že Habsburkové pocházeli z rodu Zähringů, jinde, že patřili do rodiny Colonnů a dokonce můžete narazit na mýty, v nichž se praví, že rodokmen Habsburků sahá až k bájnému Hektorovi z Tróje.

Takže si můžeme spíše jen domýšlet, jak to s původem prvního habsburského panovníka Rudolfa IV. Habsburského, který byl v roce 1273 zvolen římskoněmeckým králem, bylo doopravdy.

Vznik Habsburské monarchie

Jak už jsme zmínili, v roce 1526 Ferdinand I. Habsburský získal českou a uherskou korunu – a Habsburská monarchie byla na světě. Stalo se tak v rámci personální unie, což znamená, že se na základě nástupnického řádu, případně dynastické politiky, spojily formálně samostatné státy osobou panovníka. Dědičné habsburské země se tak rozrostly o nové značné území.

Až do roku 1804 však výše zmíněné území nemělo žádné oficiální pojmenování. To se však změnilo v okamžiku, kdy František I. přijal císařský titul, čímž dal vzniknout Rakouskému císařství. Tím ale zanikla samozvaná Habsburská monarchie.

Území, na němž se Habsburská monarchie nacházela

Habsburská monarchie (též označovaná jako Rakouská nebo Podunajská monarchie) zahrnovala historické soustátí, které částečně náleželo ke Svaté říši římské, a členila se na různě velké územní celky, tzv. korunní země.

V letech 1526–1804 pod Habsburskou monarchii spadaly tyto korunní země:

• Rakouské arcivévodství
• Uherské království
• Chorvatské království
• Země Koruny české
• Osmanské Uhersko
• Mantovské vévodství
• Sedmihradské knížectví
• Španělské Nizozemí
• Benátská republika

Korunní země Habsburské monarchie, zdroj: wikipedia.org

Ve střední Evropě tvořily Habsburskou monarchii tyto dědičné země:

• Habsburské země: Horní a Dolní Rakousko, Štýrsko, Korutany, Tyroly a Kraňsko
• Země Koruny české: Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice
• Část Uher

Osobnosti Habsburské monarchie

V polovině 15. století se Habsburkové dělili na dvě linie – Albrechtovskou (podle Albrechta III.) a Leopoldovskou (podle Leopolda III.). Tito dva bratři si mezi sebe rozdělili území Habsburské monarchie, aby utlumili časté neshody.

Tak se stalo, že Albrecht III. vládl v Horních i Dolních Rakousech a Leopold III. na zbývajícím území monarchie, například ve Štýrsku, Korutanech nebo v Tyrolsku.

Následně se pak Habsburkové rozdělili ještě jednou – na španělské Habsburky a rakouské Habsburky. Karel I., korunovaný na římského císaře jako Karel V., vládl ve Španělsku a Ferdinand I. převzal vládu nad rakouskou větví Habsburků. 

Přelomoví Habsburkové u moci

1. Maxmilián I. (vnuk Leopolda III., doba vlády 1493–1519) rozšířil roku 1477 habsburské državy o nizozemské provincie sňatkem s burgundskou dědičnou Marií. Obecně tento panovník vynikal svou diplomatickou a sňatkovou politikou, kterou se mu podařilo zajistit nadvládu Habsburků v Evropě.
2. Karel V. Habsburský (vnuk Maxmiliána I., doba vlády 1519–1556) se stal v roce 1516 prvním španělským králem a také prvním ze španělských Habsburků. O tři roky později byl zvolen římským králem. V roce 1521 přenechal vládu nad rakouskými državami svému bratru Ferdinandovi I., který byl prvním panovníkem ze strany rakouských Habsburků.
3. Karel II. Španělský (prapravnuk Karla V., doba vlády 1665–1700) žil v době, kdy byla Habsburská monarchie po třicetileté válce. Trpěl jako mnoho Habsburských panovníků četnými zdravotními problémy a reálnou moc za něj držela jeho matka Marie Anna Habsburská. Jeho smrtí roku 1700 vymřela po meči španělská větev Habsburků. V letech 1701–1714 následně probíhala válka o španělské dědictví – největší ozbrojený konflikt první poloviny 18. století. Ve Španělsku od té doby až dodnes vládne dynastie Bourbonů – potomci Filipa V.
4. Marie Terezie (dcera Karla VI., doba vlády 1740–1780, poslední vládce Habsburské monarchie) nastoupila na trůn po smrti svého otce (tímto okamžikem vymřela po meči i rakouská větev Habsburků) a za své vlády přišla o Slezsko, které ve válce vyhráli Prusové. Osobnost Marie Terezie je známá především řadou reforem, kam patřila například všeobecná vzdělávací povinnost nebo zavedení číslování domů. Smrtí Marie Terezie vymřela dynastie Habsburků po přeslici a tím se začala psát historie Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Potomci Habsbursko-Lotrinské dynastie a jejich vliv

5. Josef II. (syn Marie Terezie, doba vlády 1780–1790) vydal přes 6 000 reforem, které výrazně ovlivnily dosavadní fungování Habsburské monarchie. První reformou byl toleranční patent, který židům umožnil důstojnější život bez potupného žlutého označení nebo, tzv. židovských mýt nebo křtů z nouze. Důležitou pozitivní změnu představovalo také zrušení nevolnictví a naopak negativní pak poněmčování.
6. František II. (syn Leopolda II., bratra Josefa II., doba vlády 1792–1835) ustavil nový dědičný titul rakouského císaře a vlivem nátlaku Napoleona rozpustil po tisícileté existenci Svatou říši římskou.
7. Ferdinand I. Dobrotivý (syn Františka I., korunovaného II., doba vlády 1830–1848) byl poslední korunovaný český král, který však v důsledku zdravotních problémů nemohl plnohodnotně vládnout. I přesto se však jednalo o oblíbeného panovníka.
8. František Josef I. (doba vlády 1848–1916) kraloval téměř 68 let a patří mezi nejdéle (efektivně) vládnoucí panovníky světové historie. Je symbolem toho, jak vypadala Habsburská monarchie v 2. polovině 19. století. Po dobu své vlády ji udržoval pohromadě a zejména v letech 1867–1908 byl na vrcholu své popularity. Odmítal federalizaci a pomohl zavést všeobecné volební právo pro muže.
9. Blahoslavený Karel I. (doba vlády 1916–1918) byl posledním českým králem a rakouským císařem, na konci jehož vlády se monarchie stala republikou a habsburský rodinný majetek byl konfiskován.

Evžen Savojský – další významná osobnost Habsburské monarchie

Evžen Savojský byl francouzský princ a nejvýznamnější císařský vojevůdce na přelomu 17. a 18. století, který kvůli neshodám s francouzským králem přešel na stranu největšího nepřítele – rakouských Habsburků.

Jako velitel vojsk rakouských Habsburků v bojích o španělské dědictví připojil k Habsburské monarchii Uhry a Sedmihradsko a vedle toho se během svého života zařadil mezi největší turkobijce.

Řády a vyznamenání Habsburské monarchie

V Habsburské monarchii se udělovalo několik významných řádů či vyznamenání, které které odrážely tehdejší vojenský, politický či společenský život. Například: 

1. Řád zlatého rouna – jeden z nejprestižnějších rytířských řádů v Evropě. Založil ho Filip Sličný v r. 1430. Byl výhradně pro katolíky.
   
2. Řád Marie Terezie – nejvyšší vojenský řád založený v r. 1757 Marií Terezií, jedinou vládkyní na českém trůnu. Uděloval se za mimořádné činy na bitevních polích spojených s osobní statečností.  Jako první ho v. 1758 dostal Karel Alexandr Lotrinský. Po Habsburské monarchii byli jeho nositeli i vojáci v Rakouském císařství a Rakousko-Uhersku. 
3. Řád služebnic ctnosti – za tímto dámským řádem stojí císařovna Eleonora Magdalena. Vznikl v r. 1662. Byl jen pro vysoké aristokratky, které šírily křesťanské zásady, přemýšlely o životu jako takovém, Bohu i přírodě. Arcivévodkyně se s nimi narodily a musely je po hrozbou pokuty povinně  nosit. 

Z pár desítek menších či větších řádů a vyznamenání ještě připomeňme: Císařský řád Leopoldův, Královský uherský řád sv. Štěpána, lovecký Řád sv. Huberta, Řád Františka Josefa, Vojenský záslužný kříž nebo Čestná a záslužná medaile císaře Josefa II. 

Habsburská monarchie a České království

Spolu s Habsburskou monarchií se do roku 1918 měnil také charakter Českého království. Zde se od 13. století u vlády vystřídaly rody Přemyslovců, Lucemburků, Jagellonců a od roku 1527 moc získali Habsburkové, kteří českým zemím vládli až do samého konce.
Co dnes Habsburkové dělají a kde žijí? Nahlédněte do seznamu žijících Habsburků v přímé linii a zjistěte více o následnících trůnu v dnešní moderní době.

Vlajka habsburské monarchie

V souvislosti s Habsburskou monarchií je nejznámější černá a žlutá bikolóra, oficiální vlajka Rakouského císařství v letech 1804 až 1867. 

Před ní monarchii do r. 1804 symbolizovala císařská žlutá vlajka s černou dvouhlavou orlicí. 

Tu si zachovalo i Rakouské císařství ve znaku, jen orlici třikrát korunovalo. 

V Rakousko-Uhersku (1867–1918) se používalo několik vlajek. Jedna nebyla myslitelná kvůli sporům mezi rakouskou a uherskou části monarchie. Dá se ale říci, že dvě byly hlavní. 

Rakouská (předlitavská) část monarchie používala již uvedenou černou a žlutou bikolóru. 

Uherská (zalitavská) část monarchie měla vlaku se třemi svislými pruhy, shora červený bílý a zelený plus zemský znak. 

Současní potomci posledního rakouského císaře a českého krále Karla I. Habsburského se nyní nejčastěji nachází pod vlajkou Rakouska či Bavorska. A někteří pravidelně jezdí do Česka. Kteří to jsou? Čím se dnešní Habsburkové živí? Čtěte zde.