Pro někoho skandální zjištění. Ministr zahraničních věcí a pozdější prezident Edvard Beneš zamlčoval své neúspěchy, a naopak často v rozporu se skutečností tvrdil, že všechno je v pořádku a on má plán.
Benešovo lakování skutečností narůžovo začalo už poměrně brzy po vzniku samostatného Československa v roce 1918, kdy na mírových dohodách záměrně uváděl nižší počet německé menšiny a tvrdil, že Československo je národním státem československého národa (ve skutečnosti neexistujícího).
Jeho fabulace však pokračovaly i později. Jasně se to ukázalo po konferenci v Locarnu v říjnu 1925, která měla upravit poválečné uspořádání Evropy. Na ní byly podepsány tzv. locarnské dohody garantující západní (nikoli však východní) hranice Německa a vytvoření demilitarizovaného pásma v Porýní. Přijetí usnadnilo cestu Německa do Společnosti národů v září 1926. Zatímco západní mocnosti v dohodách viděly vítězství, země na východních hranicích Německa, kam patřilo také Československo, měly důvod k obavám. Jejich hranice s německým sousedem nebyly smluvně zajištěny.
Edvard Beneš ale odmítal vidět realitu a ještě záměrně lhal o výsledcích Locarna obyvatelům Československa. Prý to pro nás jako vždy dobře dopadlo. Přitom mu už po Locarnu muselo být jasné, že Velká Británie se o Československo příliš nezajímá, a zařídit se podle toho. Nic takového neudělal a otázky ohledně postavení Československa v zahraničí odbýval slovy, že má plán. Po Mnichovu 1938 k tomu lidé ironicky dodávali: „Beneš měl plán, vybrat banku, sebrat Hanku a sednout na eroplán.“
Více o Benešových selháních si přečtěte v článku na Seznam Médiu, kam Český královský institut pravidelně píše nejrůznější zajímavosti.
