V říjnové epizodě podcastu Hradní harašení přivítala moderátorka Bára Hlaváčková operní divu světového formátu Dagmar Peckovou. Energickou ženu, která si nebere servítky. Ale se kterou se chcete potkávat opakovaně.
Stovky koncertů a přes třicet sólových alb
Chrudimská rodačka Dagmar Pecková (64) vystudovala pražskou konzervatoř a operní zpěv v Drážďanech. Vystupovala na nejvýznamnějších pódiích planety s dirigenty i hudebníky zvučných jmen. V r. 2000 převzala Cenu Thálie v oboru opera za roli Carmen v Národním divadle a o dva roky později stříbrnou medaili předsedy Senátu. Pořádá festival Zlatá Pecka, který příští rok oslaví 10 let. S manželem, hudebníkem Klausem Schiesserem, má dvě dospělé děti.
Země s panovníkem v čele jsou mi blízké
„Monarchii jsem vždy vnímala pozitivně, protože jsem si říkala, že budoucí králové byli pro tu funkci vedeni od malička. A věděli, jak se na určitých úrovních chovat, co říkat, v jakém zájmu pracovat. Kdežto demokratičtí politici kolikrát ani nevědí, jak se jim to stalo, že stojí v čele státu nebo vlády. A kolikrát je to bohužel hodně znát,“ míní mezzosopranistka, která se nebojí veřejně sdílet své názory na dění kolem sebe.
Jasno má i v tom, kam do historie by se nejraději přenesla a „zažila tu bohatost příběhů“. Samozřejmě jen tehdy, kdyby byla privilegovaná. „Strašně bych se chtěla podívat na dvůr Ludvíka XIV. Nebo na francouzské dvory vůbec, i Ludvíka XIII., když žili tři mušketýři a D’Artagnan. Anglie je taky zajímavá. A ráda bych se vrátila také do doby Karla IV. Ale ne jako chudá.“
Korzet? Skoro mé druhé já
I když s tímto formujícím kouskem oblečení mívají některé divy problém, Dagmar Pecková ho naopak vyhledává. „Korzet jsem nosila na koncertní pódia, i když jsem si ho nemusela oblékat. Drží dobře figuru a po pěvecké stránce dech, člověk se do něj může opřít,“ vysvětluje.
V rámci oblékání ji ale štvou kostýmy v některých dobových hrách, které se až necitlivě přenáší do dnešní doby. „Třeba Wagnerovy opery se hrají v esesáckých uniformách, což vůbec nechápu. A dělají to i sami Němci. Podle ideji, Wagner nenáviděl Židy a byl to nacista. Přitom tohle všechno z něj ti nacisté udělali. Antisemitismus byl tehdy v každé vrstvě. Takže z toho nemůžeme obvinovat pouze a jenom Wagnera,“ rozhořčuje se a doplňuje: „ A to, že se Wagnerovy opery přenáší do dnešní doby a neustále se v nich zobrazuje německý nacismus, je strašné, protože jsem zatím neviděla jediný přenos ruské inscenace nebo opery, která by se odehrávala za do stalinismu. A že jich máme spoustu. Nechápu, proč si západní svět svoji kulturu takhle mrzačí a neustále se nám snaží naservírovat něco, co není pravdivé, jenom aby se určitá idea obnovovala a připomínala.“
Česky či německy? To je jedno
Zpívá v různých jazycích. Nejvíce jí jde italština, kterou má v oblibě drtivá většina zpěváků. Výhodu má v němčině, která tak vyhledávaná není, ale protože je naše sousední země jejím druhým domovem, díla od Wagnera, Mahlera či Strausse prostě miluje. A po češtině se jí v ní zpívá nejlépe. „Vzhledem k tomu, že už v téhle řeči i sním a že prostě znám citová emoční zákoutí té řeči, zpívá se mi v ní stejně jako v češtině nejlíp.
Láska k opeře od holčičích let
Už jako malá se zamilovala do klasického pohádkového pojetí Rusalky. S mámou a sestrou na ní byla v pardubickém divadle, kam přijeli umělci z Národního divadla. „Okouzlilo mě to. Když jsme přišli z divadla, vzala jsem mámě ze šuplíku všechny modré a zelené stuhy, co tam měla na balení dárků a lítala jsem po baráku, po schodech a řvala různé operní árie. Všichni koukali, proč tam malá Pecková o půlnoci lítá s těmi mašlemi. Od té doby jsem to tak nějak měla v hlavě.“
Drsný svět v zákulisí divadla
Ve stálém angažmá byla v Drážďanech a Berlíně. Pak působila jako host, což má nesporné výhody. „Když jste neustále na jednom místě a setkáváte se s těmi samými kolegyněmi a kolegy, tak se většinou vytvoří systém žárlivosti, kdo je lepší, kdo bude dělat premiéru. Podkopávají se nohy. Kdežto jako host se sejdete nejdéle na tři měsíce, takže nemáte kolegyni, která vám dýchá za krkem. A vy se můžete věnovat pouze svému výkonu, jít s kolegy na večeři, popít pár deci vína. Všechno je naprosto v pohodě.“
A jak náročná je profese z pohledu matky dvou dětí? „Třeba Magda (Kožená) má dokonce děti tři. A zvládá to na nejvyšší úrovni. Musíte si k sobě vzít lidi, kteří vás podpoří. Mě podporoval můj manžel, který měl stálé místo v orchestru a na zájezdy, narozdíl ode mě, jezdil minimálně. Měli jsme doma dvě pracovní síly. Samozřejmě, že nás to stálo strašné peníze, protože jsme kolikrát děti i chůvy brali s sebou. Ale na druhou stranu si nemusíte odepírat rodinu, pro mě privilegium.“
V Česku nevycházím z údivu
Před deseti lety se z Německa vrátila do Čech. A doteď ji udivuje, jak se k sobě tady lidé chovají. „A to se nebavím jenom o opeře, ale o celkové atmosféře. Jak lidi zde mají k sobě blízko nebo daleko, jak jsou schopni si vzájemně podrážet nebo nepodrážet nohy a jak jsou schopni se vzájemně urážet. Nevím, jestli je v nás tak strašně zakořeněné, jakým způsobem nás vychovávali komunisti… Ta strašná závist: běda lidem, kteří někde něco dokázali. Jsem z toho v šoku.“
Podle Dagmar Peckové potřebujeme člověka, ať už ženu nebo muže, který by měl charakter a pozitivní myšlenky v módu demokracie. „Morální ikonu, ke které budeme vzhlížet. Což teď nejde, když každá strana před volbami začne hlásat to, co chtějí lidi slyšet. Pohybujeme se v začarovaném kruhu,“ říká operní diva, která se osobně potkala s britskou královnou Alžbětou II. (dokonce opakovaně), se současným králem Charlesem III. i s teď už bývalými španělskými vladaři Juanem Carlosem I. a královnou Sofií.
Co jí vadí na české politice?
Proč cupuje tzv. odborné kritiky?
A jak se zabydlela v činohře? Mrzí ji odchod z velkých operních pódií?
Nejen to se dozvíte ve 26. dílu podcastu Hradní harašení, který si již nyní můžete pustit na Spotify nebo Apple podcasts. S dalšími díly podcastu se na vás budeme již pravidelně těšit vždy 15. den v měsíci.
Aby vám nic neuniklo, sledujte náš Instagram, Facebook a Youtube Českého královského institutu. Píšeme, natáčíme a dokumentujeme vše o novodobé i dávné historii naší země.
