Tři dny trvající Červencová revoluce se nesmazatelně zapsala do dějin Francouzů, podobně jako Únorová revoluce o 18 let později. Byla hranicí mezi vládou Bourbonů a tzv. Královstvím Francouzů neboli Červencovou monarchií.
Co byla Červencová revoluce
Červencová revoluce, zvaná také Tři slavné dny, se odehrála v Paříži mezi 26. a 29. červencem 1830. Liberálové, vojsko i lid tehdy svrhl krále Karla X., který se pokusil zavést autoritářský režim. Tím padla dynastie Bourbonů a Francie se stala konstituční monarchií pod vládou Ludvíka Filipa Orleánského.
Příčiny revoluce v Paříži
Politická situace ve Francii na počátku 19. století pořádně vřela. Liberálové totiž chtěli návrat poměrů, jaké jim zajistila Velká francouzská revoluce. Bojové události let 1789 až 1799 odstranily monarchii a prosadily vládu lidu – v r. 1792 vznikla Francouzská republika. Jenže v r. 1804 se dostal k moci Napoleon Bonaparte, který vyhlásil první císařství a do čela země pustil nesmlouvavé monarchisty. Liberálové se přesto nevzdali, otevřeně protestovali proti nedodržování občanských svobod a posilovali i na politické scéně.
V r. 1824 nastoupil na trůn Karel X., který velel krajní pravici a netajil se prosazováním absolutní moci. Neoblíbený vládce zabavil mj. majetek všem monarchistům prosazujícím konstituční monarchii, zakázal kritiku církve, zavedl trest smrti za svatokrádež a cenzuru levicového tisku. Když v r. 1827 odmítl uznat vítězství liberálů ve volbách, nespokojenost mezi nimi se blížila k vrcholu.
Jak probíhala Červencová revoluce (27. – 29. července 1830)
Osudným rozhodnutím Karla X. byl podpis tzv. Ordonance ze Saint-Cloud, kterou chtěl rozpustit poslaneckou sněmovnu, zakázat svobodu tisku a upravit volební právo. Vydal ji 26. července 1830. Už o den později se vzbouřili poslanci, žurnalisté a studenti. K nim se poté přidalo vojsko, řemeslníci a další účastníci z lidu. V ulicích Paříže vyrostly barikády a znovuobnovené Národní gardě velel generál La Fayette, stejně jako při Velké francouzské revoluci.
Průběh bojů byl ale výrazně kratší. Povstalci 28. července dobyli pařížskou radnici a vojenskou zbrojnici. A 29. července slavili své vítězství. Karel X. uprchl do Anglie, kde získal azyl. Kvůli utajení se údajně převlékl do ženských šatů.
Kdo byl Karel X. (9. 10. 1757 – 6. 11. 1836):
- Nejspíše šesté dítě šlechtice Ludvíka Ferdinanda, syna krále Ludvíka XV. a Marie Josefy Saské.
- Byl sebevědomý a energický, ve společnosti označován za bouřliváka a sukničkáře.
- Oženil se s princeznou Marií Terezou Savojskou. Narodily se jim čtyři děti, dvě zemřely ještě jako malé. Manželství nebylo šťastné.
- Francii poprvé opustil po pádu Bastily v r. 1789. Usiloval o návrat, což se mu povedlo v r. 1824, kdy byl korunován jako poslední francouzský vládce. Podruhé utekl po Červencové revoluci v r. 1830.
- Azyl získal v Anglii. Zhruba tři roky žil také v Praze, odkud se v r. 1835 přestěhoval do Teplic a poté do tehdy rakouského města Gorice (nyní v Itálii). Zde onemocněl cholerou, které v r. 1836 podlehl.
Jak Červencová monarchie ovlivnila Evropu
Tři slavné dny ukončily vládu krále z rodu Bourbonů na francouzské půdě. Liberálové urychleně sestavili ústavu a 9. srpna byla vyhlášena konstituční monarchie, které se říká Červencová monarchie. V čele země stanul jako „král lidu“ Ludvík Filip Orleánský, který se v době revoluce držel spíše v pozadí, ale naplno podporoval svobodu slova i podnikání. A za jeho vlády Francie obchodně vzkvétala. Kdyby nezapomněl na rostoucí proletariát, o který se nestaral a jemuž byli bohatí trnem v oku, možná by vládl déle než do Únorové revoluce v r. 1848, kdy se prvním francouzským prezidentem stal Napoleon III.
Francouzi jsou historicky vnímáni jako národ revolucionářů, kteří v určitých chvílích inspirují Evropu. To se stalo i v polovině 19. století, kdy povstání lidu v Paříži inspirovalo liberální hnutí v dalších zemích, aby nastolilo demokratické politické systémy. Nové ústavy přijali například v německých a italských zemích, v Polsku či Nizozemsku.
Kdo byl Ludvík Filip Orleánský (6. 10. 1773 – 26. 8. 1850):
- Vládce tzv. Červencové monarchie v letech 1830 až 1848.
- V 16 letech v době Francouzské revoluce byl aktivní v různých debatách, stal se Jakobínem a v r. 1792 generálem.
- Po popravě otce se stal korunním princem Bourbonsko-orleánského rodu (vedlejší větve Bourbonů). Králem ale být nechtěl. Nabídku přijal až jako „vládce lidu“ v r. 1830 po Červencové revoluci. Je tak posledním francouzským králem bez korunovace.
- Jeho manželkou byla Marie Amálie, dcera sicilského krále Ferdinanda I. Měli devět dětí, dvě zemřely v dětství.
- Když se vrátil do Paříže a získal zpět své statky, vlastnil majetek za zhruba osm milionů franků.
Paříž jako politická laboratoř Evropy
Červencová revoluce v r. 1830 zlomila vládu Bourbonů a Francii zajistily éru konstituční Červencové monarchie s „králem lidu“ Ludvíkem Filipem. Protesty vypukly kvůli silným autoritářským pokusům, hospodářskému tlaku a cílenému potlačení demokracie. Revoluce inspirovala další evropské země ke změně ústavy a nastolení demokratických principů. V duchu: je to nejen možné, ale také legitimní.
