Stačilo mu pouhých třináct let vlády, aby zásadně překreslil mapu tehdejšího světa. Alexandr Veliký neboli Alexandr III. Makedonský (356–323 př. n. l.) vytvořil obrovskou říši sahající od Řecka a Egypta až k území dnešní Indie a proslavil se jako jeden z nejúspěšnějších vojevůdců starověku. Jeho výboje zároveň výrazně přispěly k šíření řecké kultury na východ.
Královská krev aneb Alexandr III. Makedonský a jeho původ
Alexandr Veliký se narodil roku 356 př. n. l. v Pelle, hlavním městě Makedonie. Jeho otcem byl král Filip II. Makedonský, který ze země vybudoval významnou vojenskou mocnost a synovi zanechal silnou armádu i zemi s dominantním postavením mezi řeckými státy. Jeho matka Olympias, dcera epirotského krále Neoptolema I., pocházela z královského rodu Molossů. A tradovalo se o ní, že byla velmi panovačná.
Obě rodiny navíc odvozovaly svůj původ od slavných hrdinů: makedonská dynastie Argeovců od Hérakla, rod Olympiady od bájného řeckého válečníka Achilla. Tyto tradice nebyly jen rodinnou legendou – Alexandr na ně později vědomě navazoval a hrdinské předky využíval k posílení vlastní pověsti.
Příběhy obestřely už jeho narození. Plútarchos, který psal několik staletí po Alexandrově smrti, spojoval jeho příchod na svět s požárem Artemidina chrámu v Efesu, jehož monumentální podoba se zařadila mezi sedm divů antického světa. Požár skutečně spadá do roku 356 př. n. l., zda však nastal přesně v den Alexandrova narození, nelze bezpečně doložit. Pozdější tradice dokonce za Alexandrova skutečného otce označovala vládce bohů Dia.
Mládí Alexandra Velikého
Jako královský syn dostal Alexandr vzdělání odpovídající svému postavení. Zhruba ve třinácti letech mu Filip II. povolal jednoho z nejvýznamnějších myslitelů starověku Aristotela. V makedonské Mieze tak mladý princ pronikal do filozofie, lékařství a přírodních věd. K jeho oblíbeným knihám patřila Homérova Ilias a zvláštní význam pro něj měl její hrdina Achilles, k němuž se podle antických pramenů později opakovaně vztahoval.
K jeho mladým letům se váže i slavný příběh o divokém koni Bukefalovi. Podle Plútarcha si se zvířetem ostatní nevěděli rady, zatímco Alexandr si všiml, že se leká vlastního stínu, obrátil ho proti slunci a dokázal na něj nasednout. Nakolik je příběh historický, nevíme, skvěle však zapadl do obrazu mimořádně schopného mladého prince.
Skutečná odpovědnost na něj dopadla už v šestnácti letech, když ho otec při svém tažení proti Byzantiu ponechal v Makedonii jako regenta. Alexandr tehdy potlačil povstání thráckého kmene Maidů, do jejich sídla přivedl nové obyvatele a pojmenoval ho Alexandropolis. O dva roky později už bojoval po Filipově boku v bitvě u Chairóneie, kde makedonské vojsko roku 338 př. n. l. porazilo spojené síly řeckých městských států.
Nástup na trůn
K moci se Alexandr dostal náhle. Roku 336 př. n. l. byl jeho otec Filip II. během slavností v Aigai zavražděn členem osobní stráže Pausaniem. Okolnosti a motiv dodnes nejsou jasné, přestože antičtí autoři nabídli několik možností. Jedna z novějších odborných hypotéz připisuje podíl na vraždě dokonce perskému králi Dareiovi III. Jde ale pouze o jednu z teorií.
Alexandrovi bylo tehdy dvacet let a samotný původ mu trůn automaticky nezaručoval. Významnou oporou mu byl zkušený Antipatros, který pomohl zajistit uznání u vojska a šlechty. Alexandr zároveň rychle odstranil některé dynastické soupeře a upevnil svou moc. Ještě téhož roku zamířil na jih a v Korintu si nechal potvrdit postavení vůdce spolku řeckých států, které před ním zastával jeho otec.
Alexandr Veliký a jeho nejslavnější bitvy a obléhání
Ještě před cestou do Asie si Alexandr Veliký musel upevnit vládu v Řecku. Roku 335 př. n. l. potlačil povstání Théb, o rok později zahájil tažení proti Perské říši. Během následujících let prošel s vojskem Malou Asií, pobřežím východního Středomoří, Egyptem, Mezopotámií, Persií a Střední Asií až na indický subkontinent.
| Rok | Střet | O co šlo |
| 335 př. n. l. | Théby | upevnění Alexandrovy moci v Řecku |
| 334 př. n. l. | Gráník | první velká bitva tažení proti Persii |
| 333 př. n. l. | Issos | první přímé vítězství nad Dareiem III. |
| 332 př. n. l. | obléhání Tyru | získání důležitého fénického přístavu |
| 331 př. n. l. | Gaugaméla | rozhodující porážka hlavního vojska Dareia III. |
| 326 př. n. l. | Hydaspés | nejznámější střet Alexandrova indického tažení |
Théby: výstraha pro řecká města
Když se roku 335 př. n. l. v Řecku rozšířila zpráva, že Alexandr při bojích na severu zemřel, Théby se vzbouřily proti makedonské nadvládě. Informace ale nebyla pravdivá. Alexandr se překvapivě rychle objevil před městem a odpor potlačil. Théby byly z velké části zničeny a značná část obyvatel prodána do otroctví. Tvrdý zásah měl odradit další řecké státy od podobného pokusu a před výpravou do Asie Alexandrovi pomohl zajistit klid.
Bitva u Gráníku
Na jaře 334 př. n. l. Alexandr překročil Helléspont (současný průliv Dardanely) a střetl se s vojskem perských satrapů u řeky Gráníkos v severozápadní Malé Asii. Šlo o první velkou bitvu jeho asijského tažení. Makedonské vítězství mu otevřelo cestu do západní části Malé Asie, i když některá města, například Halikarnássos, kladla další odpor.
Bitva u Issu
Roku 333 př. n. l. stanul Alexandr III. Makedonský poprvé přímo proti perskému velkokráli Dareiovi III. u Issu. Bojiště bylo sevřené mezi horami a pobřežím, takže Peršané nemohli plně využít prostor pro své početné síly. Když Alexandr prorazil směrem k Dareiovi, perský král opustil bojiště a uprchl. V makedonském táboře zůstala část jeho rodiny včetně matky, manželky a dětí. Nutno říct, že k nim se Alexandr Veliký choval s úctou.
Vítězství mělo i politický význam. Makedonskému králi umožnilo pokračovat na jih podél fénického pobřeží a později zamířit do Egypta.
Obléhání Tyru
Na další velkou překážku narazil roku 332 př. n. l. u fénického Tyru. Nešlo o klasickou bitvu, ale o několikaměsíční obléhání mimořádně dobře chráněného ostrovního města. Alexandr nechal z pevniny vybudovat násep směrem k ostrovu, po němž se k hradbám mohla přiblížit obléhací technika. Nakonec získal také lodě spojeneckých fénických a kyperských měst a Tyros padl.
Dobytí nebylo jen otázkou prestiže. Ovládnutím fénických přístavů Alexandr postupně omezoval možnosti perského loďstva ve východním Středomoří a zabezpečoval si pobřeží před dalším postupem. Po Tyru už mohl pokračovat směrem k Egyptu bez silné perské námořní základny v zádech.
Bitva u Gaugamél
Nejdůležitější střet s Dareiem III. přišel 1. října 331 př. n. l. u Gaugamél v Mezopotámii. Perský král si vybral rozsáhlou rovinu, vhodnou pro jízdu a bojové vozy, Alexandr však dokázal využít pohybu svých jednotek k vytvoření mezery v perské sestavě. Makedonské levé křídlo už bylo pod silným tlakem a hrozilo, že se zhroutí, když Alexandr prorazil se svou jízdou až k perskému středu. Když se útok přiblížil k Dareiovi, perský král znovu opustil bojiště. Alexandr se pustil za ním, pronásledování však přerušil, když dorazila zpráva o potížích na levém křídle jeho vojska. Perská armáda se následně rozpadla.
Bitva je výjimečná i tím, že o ní máme soudobý babylonský pramen. Astronomický deník na hliněné tabulce z let 331–330 př. n. l. zmiňuje Dareiovu porážku i Alexandrův následný vstup do Babylonu. Tabulka je dnes uložena v Britském muzeu.
Bitva u Hydaspésu
Roku 326 př. n. l. se Alexandr u řeky Hydaspés, dnešního Džihlamu v Pákistánu, střetl s vojskem krále Póra. Překážkou nebyl jen protivník, ale také rozvodněná řeka a Pórovi váleční sloni. Alexandr proto opakovaně předstíral pokusy o přechod, až protivníka ukolébal. Za bouřlivé noci pak s částí vojska překročil řeku výše proti proudu a na Póra zaútočil z nečekaného směru. Makedonci nakonec zvítězili. Alexandr ocenil Pórův odpor a ponechal ho ve funkci místního vládce.
Indické tažení ukázalo hranice Alexandrových možností. Když vojsko dorazilo k řece Hyfasis (dnešní Bjás v severozápadní Indii), vojáci odmítli pokračovat dál na východ. Alexandr se je pokoušel přesvědčit, ale po několika dnech ustoupil a nařídil návrat. Tím jeho postup na východ skončil.
Jak Alexandr Veliký spravoval svou říši
Makedonský král nepřevrátil správu dobytých zemí naruby. Využíval část perského systému satrapií, do správy zapojoval Makedonce i místní představitele a například v Egyptě či Babylonii dával najevo respekt k místním bohům a kultům. Náboženské tradice mu nejspíš vštěpila matka Olympias.
Zakládal také města a vojenské osady. Nejznámější se stala Alexandrie v Egyptě, která vznikla roku 331 př. n. l. Plútarchos mu připisoval sedmdesát měst, současní badatelé však s Alexandrem spojují spíše přibližně dvě desítky nových či nově uspořádaných sídel. Některá skutečně založil, jiná rozšířil, dosídlil nebo přejmenoval.
Postupně přebíral i některé perské dvorské zvyklosti a do správy či vojska zapojoval místní elity. Tyto kroky mu pomáhaly upevňovat vládu nad obrovskou a kulturně velmi různorodou říší.
Smrt Alexandra Velikého a její následky
Na jaře roku 323 př. n. l. pobýval Alexandr v Babylonu a připravoval další výpravu, tentokrát směrem k Arábii. Plány už ale neuskutečnil. V červnu po několika dnech nemoci zemřel, bylo mu pouhých 32 let. Antické prameny popisují postupující horečku, přesnou příčinu smrti však neznáme. V průběhu staletí se objevily teorie o malárii, břišním tyfu, zánětu slinivky i otravě, žádnou z nich ale nelze spolehlivě potvrdit.
Alexandr po sobě nezanechal dospělého nástupce. Jeho manželka Roxana čekala dítě, a tak se po jeho smrti stal králem také Alexandrův nevlastní bratr Filip III. Arrhidaios a Roxanin syn Alexandr IV. byl po narození uznán spolukrálem. Skutečná moc ale drželi vojevůdci.
Následovaly dlouhé války diadochů, Alexandrových nástupců. Jednotnou říši se udržet nepodařilo a v dalších desetiletích z ní vyrostla samostatná helénistická království, především ptolemaiovský Egypt, seleukovská říše a antigonovská Makedonie.
Proč Alexandr III. Makedonský změnil dějiny
Byl mimořádným vojevůdcem, zároveň však panovníkem plným rozporů – ctižádostivým a odvážným, ale také prudkým a schopným mimořádné krutosti. Jeho říše ho dlouho nepřežila, výboje však zásadně proměnily tehdejší svět a otevřely cestu helénistickému období, v němž se řecká kultura silně prolínala s kulturami východu.
Tak jako byl na bojišti v první linii, uměl si dosytosti užít i velké hostiny. K tomu patřilo nadměrné pití vína. Tragický konec měla hostina roku 328 př. n. l. v Marakandě, kdy Alexandr po prudké hádce zabil Kleita, zkušeného velitele, který mu před lety zachránil život u Gráníku. Po vystřízlivění se panovník zhroutil, údajně si chtěl vzít i život.
Často kladené otázky o Alexandru Velikém
Proč se Alexandru Velikému říkalo Veliký?
Přízvisko Veliký nezískal Alexandr za svého života. Nejstarší dochované použití se objevuje až zhruba o století později u římského dramatika Plauta. Označení vystihovalo jeho mimořádné úspěchy na bitevním poli a rozsah jeho říše. Podle dochovaných zpráv neprohrál žádnou velkou bitvu, kterou osobně vedl.
Jak velká byla říše Alexandra Velikého?
Na vrcholu sahala od Makedonie a Řecka přes Egypt, Blízký východ a někdejší Perskou říši až k povodí Indu. Patřila k nejrozsáhlejším říším své doby. Po Alexandrově smrti se však poměrně rychle rozdělila mezi jeho nástupce.
Kde se nachází hrobka Alexandra Velikého?
Její přesné místo dnes neznáme. Alexandrovo tělo bylo nakonec uloženo v egyptské Alexandrii a jeho hrobku ještě ve starověku navštěvovali významní Římané. Později se však její stopa ztratila a žádný z dosavadních pokusů o nalezení nebyl přesvědčivě potvrzen.
Kdo byli rodiče Alexandra Velikého?
Jeho otcem byl makedonský král Filip II., který výrazně posílil Makedonii a připravil také tažení proti Persii. Matka Olympias byla princezna z královského rodu Molossů v Épeiru.
Kdy Alexandr Veliký nastoupil na trůn?
Makedonským králem se stal roku 336 př. n. l., když byl jeho otec Filip II. zavražděn. Alexandrovi bylo tehdy přibližně dvacet let. O dva roky později už zahájil velké tažení do Asie.
Co je helénismus?
Helénismus je období, které se tradičně počítá od Alexandrovy smrti roku 323 př. n. l. Jeho výboje propojily řecký svět s Egyptem, Blízkým východem a částmi Asie a přispěly k intenzivnímu šíření a vzájemnému ovlivňování řeckých a místních kulturních tradic.
