Paměti krále Juana Carlose I. jsou zhruba tři měsíce k dispozici i zájemcům v jeho vlasti, přímo ve španělském vydání. Zájem o ně byl hned v prvních hodinách po zahájení prodeje v celém království enormní.
Paměti bez domácí podpory
Přesně to nakladatelství očekávalo poté, co obdobná situace nastala o měsíc dříve, kdy byla na trh uvedena francouzská verze autobiografie, která byla současně premiérovou verzí.
Zájem veřejnosti může být ve Francii i ve Španělsku z hlediska knižních distributorů a prodejců na první pohled potěšitelně stejně velký, jeden zásadní rozdíl tu však je.
Zatímco francouzskou prezentaci knihy „Smíření“ doprovázela řada rozhovorů, debat a dalších propagačních aktivit, z nichž některých se účastnil osobně i král Juan Carlos I., ve Španělsku se nic podobného očekávat nedalo.
Ve Španělsku video místo slávy
Francouzská média měla k monarchovi volný přístup, novináři byli jeho vstřícností a stylem vystupování nadšeni a chovali se k němu s úctou a respektem. U jejich jižních sousedů je nyní situace značně odlišná. I když původně se i zde plánovala velká veřejná setkání a debaty (např. bývalého krále s pamětníky událostí roku 1975, kdy nastoupil na trůn a zahájil přechod od diktatury k demokracii, respektive k obnovení fungování tradičního modelu konstituční monarchie), vše bylo nakonec zrušeno. Údajně pro zamítavé stanovisko vycházející ze strany představitelů státní správy hájících korunu.
O nečekané překvapení se tak postaral alespoň videopozdrav, který se na sociálních sítích objevil jen několik hodin před začátkem prodeje španělské verze králových pamětí. Juan Carlos se v něm obrací na mladé Španěly, vysvětluje jim, co ho k napsání pamětí vedlo a vybízí k synově podpoře.
Kancelář krále Felipa VI. v paláci Zarzuela k tomu vydala jen stručné prohlášení, ve kterém se uvádí, že o mediálních krocích bývalého monarchy nebyl nikdo informován a označila je za „zbytečné“.
Kniha pro restart vztahů?
Králi Juanu Carlosovi teď nezbývá, než vyčkat, až se rozjitřená atmosféra zase uklidní. Teprve poté bude zřejmé, jaký dopad jeho memoáry skutečně mají na pohled veřejnosti na královskou rodinu a tím i na vztahy mezi jejími seniorními členy. Vyrovnat se s následky tak může být na jednu stranu obtížné, na stranu druhou třeba překvapivě „ozdravné“, umožňující sebereflexi i restart vztahů.
V rozhovoru pro francouzskou televizi dostal Juan Carlos otázku, jakých se přesně dopustil chyb, když hovoří o osobním selhání. A zda něčeho lituje, zda ho trápí výčitky svědomí. Král po chvíli ticha odpověděl: „Všichni muži dělají chyby, každý je dělá. A výčitky svědomí? Ne, snažím se žádné nemít.“
Ve stejném rozhovoru zazněla i slova, která mohou být chápána jako královo velké přání: „Vždy jsem sloužil Španělsku a španělskému lidu. Mnohdy i na úkor své rodiny. Doufám proto, že mi dostane odpuštění. A že španělský lid pochopí, co jsem pro něj udělal.“
Co Juan Carlos I. prozrazuje v knize „Smíření“:
- O titulu „emeritní král“: svěřuje se, že ho nemá rád. Začal se používat po jeho abdikaci v roce 2014. Dává přednost spíše opisu „král-otec“.
- O událostech roku 1975: Přechod Španělska od diktatury k demokracii pokládá za své životní dílo. Právě snaha ochránit a zachovat ho byla impulsem k napsání knihy i natočení videopozdravu.
- O generálu Francovi: Připouští, že k němu měl generál Franco otcovský vztah, zvláště, když sám neměl syna. Naopak král si na něm vážil vysoké inteligence a politického citu. Podrobně líčí jejich poslední setkání před Francovou smrtí. Generál ho měl vzít tehdy za ruku a s maximální naléhavostí mu klást na srdce, aby za všech okolností zachoval jednotu země. Nechtěl po něm slib, že zůstane věrný systému, který on pevnou rukou po několik desetiletí budoval. Podle svých slov nikdy nepřipustil, aby kdokoli v jeho přítomnosti o generálovi mluvil hanlivě či pohrdavě.
- O manželce, královně Sofii: Juan Carlos jí v knize vzdává osobní hold. Zdůrazňuje její profesionalitu i fakt, že v jeho životě se jí žádná jiná žena nikdy nevyrovná.
- O synovi (králi Felipovi VI.): „Král-otec“ vyjadřuje lítost nad tím, že se s „králem-synem“ vídají tak málo. Někdy se jím a jeho konkrétními kroky cítí být zatracován. Postrádá také kontakt s oběma Felipovými dcerami, svými vnučkami.
- O další rodině: Možná překvapivě král věnuje velkou část jedné kapitoly svému nejstaršímu vnukovi Felipovi Froilanovi (synovi infantky Eleny). Ten za ním přijel do Abú Zabí v roce 2023, když začal mít po rozvodu rodičů a nedostatku rodičovské autority problémy se školou a s přáteli. Když se nakonec zapletl i do rvačky v nočním klubu, bylo rozhodnuto poslat ho za dědečkem do Emirátů. Ten mu zde pomohl najít bydlení, práci a vrátit do života disciplínu.
- O skandálech: Přiznává, že se neobklopoval vždy správnými lidmi….
Proč napsal Juan Carlos I. memoáry?
Juan Carlos I. sice řekl: „Můj otec mi vždy kladl na srdce, abych nepsal paměti. Protože králové znají a mívají mnohá tajemství, a některá je lepší ponechat ve stínu paláců.“ Jenže měl tíživý pocit, že se „někdo snaží ukrást můj příběh.“ A ten si nenechal vzít.
Jindřich Forejt
